dřevitá lékořice s jemnou kůží

Takže vezmeme Bois Naufragé (připadne mi částečně podobná), vyhodíme fík a slané tóny (zůstává nám velmi tlumené dřevo a ambergris) a nahradíme moučnou, skoro nesladkou hruškou, do které se postupně přilévá sladší ovocná šťáva (něco jako opačný proces od vymačkání), aby za chvíli zase zmizela a jenom tušená dokreslovala zelené lístky. To za chvíli ustoupí dřevitosti větviček, které přecházejí do olivového nádechu (ano, zelený sprcháč Palmolive, souhlasím) a zpátky k ovocné šťávě a tak se to postupně přelévá sem a tam a na přeskáčku a já jsem fascinovaná. Ne tolik tou vůní, jako kompozicí a naprosto atypickým vývojem.

jasmín s vanilkou. trpím utkvělým dojmem, že ji používala tělocvikářka na střední (to fakt) v množství větším než malém.

broušená kůže, hnědé barvy, podobná jako v Daim Blond, ale určitě jemnější. zapudrovaná - s heliotropem; koncipovaná do nepřiliš nasládlého vyznění. milovnicím kožených tónů doporučím, vyznění je velmi ženské a Bottega Veneta je oproti CQ lama ;) /// Kdysi to na mně bývala zejména broušená kůže, ale dnes hrála hlavní roli rudá růže, sytá a intenzivní. Spolu s otočníkovým pudrem se zjemnila a vanilka ji krémově osladila. Jemně drhnoucí semiš ji jen stydlivě podbarvoval a až v drydownu získal větší prostor, když už se růže dala na ústup a zůstal jen ten nasládlý pudr. Tato "verze" se mi zdá rozhodně lepší, než jak si ji pamatuju z dřívějška. A mimo to jde krásně do prostoru.

trochu ve stylu Montale, kořenitě růžová (tentokrát nemyslím barvu, ale květinu) unisexová vůně s oudem, leč tento na mně není tak ošklivě lékárenský a „najednobrdo“. výrazný je ovšem až až :) koření je sladké, nijak štiplavé (skořice), je tam cítit i trochu svěží tón a uprostřed všeho si na tom oudu a zemitém základu kvete růže. když jsem výše napsala „moderní“, myslela jsem to v tom nejlepším slova smyslu, City Love následuje momentální oudový trend v evropských vůních (nebo se mi to jen zdá?) a do víru velkoměsta je jak dělaná – je nepřehlédnutelná a osobitá, přitom to není žádný náročný orient. já tu vůni úplně vidím třeba na Anne Hathaway v „The Devil Wears Prada“… nebo podobných typech mladých kariéristů (zn.: s mozkem).

Sladce indolické květiny, mezi nimiž dominuje tuberóza a ylang, jen s nádechem pikantně kořenitého karafiátu, podmalované hřejivou živočišností, vytvářejí dojem napětí, příjemného napětí. Jako nervozita před třetím rande… V drydownu, kdy květiny ustoupí do pozadí, je patrná pro mě naprosto geniální práce s labdanem, které voní jako dřevo, seno, stará kniha, ale suše, nikoli jako sklep, na pozadí lehce gurmánském, s kávovými zrnky, s nesladkou krémovou vanilkou, s podtónem pálených pryskyřic a hebké kůže. Úžasná vůně do zimy, zlatá, působící dojmem mimo tento čas, ale nikoli retro, prostě jen když poté, co jste v duchu oškubali stovky symbolických kopretin, na chvíli zavřete oči.

vanilka, ale jiná než znám, taková prachovo-pěnová? nepříliš přírodní, zlehka pocukrovaná a uprostřed tohoto trůní zřejmě ta orchidej (resp. nějaký květ a složení říká orchidej). v létě by mi z ní asi nebylo moc dobře (no vlastně ani v zimě).

obyčejná? nudná? málo „lutensovská“? na mně je to Kublajchán light, aneb nositelný. nesyntetická (sláva), nestájová (2× sláva) vůně hebkého horkého těla – výraznější, ale bez problému nositelná musková vůně. /// jemné aldehydy a neupocená tělová vůně /// NOVÝ FLAKON: Hebké čisté bílé pižmo, které z jedné strany prohřívá jemná vanilka s kosatcovým pudrem a z druhé strany ochlazují křehké aldehydy jako orosená sklenice s vodou. Jestliže ve starém flakonu bylo ukryto něco tělové živočišnosti mezi těmi bílopižmovými obláčky, nový flakon je převážně o měkké čistotě s pylem z rozkvetlých kosatců.

výrazně mýdlová lípa, později jde do dřevita. zajímavé.

Coco Blanc je nejpopulárnější vůně značky a i mezi gurmánkami jako takovými se těší oblibě. Jde příjemně do prostoru, je sladká, ale ne přeslazená, není nudná ani příliš jedlá. Voní jako kombinace Coromandelu edp bez pačuli a Honoré Delights (Ex Nihilo), trošku šmrncnutá čajovým kořením z klasické Omnie. Na začátku cítíme zmrzlinový kornoutek, krémovou bílou čokoládu a několik hoblinek sušeného kokosu. Časem se přes mléčně kakaový poprašek s lehoulince živočišným mošusovým semínkem přehoupne do sušenkového santalu, který je ale mnohem víc dřevitý a míň sladce sušenkový než třeba v Santal Complet (Fragrance du Bois) nebo Sandalsun (Hermetica). Zkrátka dřevitá gurmánka s bílou čokoládou.