sladký anýzový likér, hutný, zasypaný hrstí kypré hlíny. lékořice "chlupatá" - obklopená dřevem a hlínou, jako by ten lesklý, vlhký "pendrek" spadnul na zem a nachytala se na něj dřevitá vlákna a hliněný prach.
vláčný vanilkový lusk macerovaný v alkoholu.
v kůži vázaná stará kniha.
vůně zámecké knihovny s dřevěnými policemi od země až ke stropu, sluneční paprsky na ně dopadají zešikma vysokými okny a v paprscích se vznáší zrnka prachu. knihy mají kožené vazby se zlatou ražbou. usedám do křesla s koženým polstrováním a vyřezávanými dřevěnými područkami, nalévám si do broušené sklenky balzamovitě lahodný likér, na talířku připravené černé lékořicové krychličky, tmavé jako noc, která právě přichází a kterou strávím mou oblíbenou četbou. vůně klidná a důstojná
(žádný sklep, žádná plíseň a bohužel ani 1996 od Byreda, peruánský balzám a fialky bych si bývala přála, nicméně nevadí:-)
Začátek je opravdová pecka do nosu - zatuchlý sklep, dřevo, stará knihovna. Pačuli jsem čekala na konec, ale pořadí se nějak obrátilo. K pačuli se přidává pronikavá lékořice, vůně je stále zatuchlá, jakoby spálená a mírně kožená. Pod tím vším se po chvíli začne objevovat sladká vůně, jako teplé husté mléko s vanilkou. Tu probleskne vůně pražených mandlí, tam se objeví barevný lékořicový bonbónek, z kterého se při bližším zkoumání vyklube čokoládová lentilka. Sladké vanilkové mléko je stále hustší, ale vůni nejde jen tak slastně nasávat, ruší ji poletující ostré jehličky lékořice, pronikavé skoro jako aroma černého pepře, jen kýchnout. Jako by v hrnci byla teplá sladká smetana s vanilkou, ale nemůžu se k ní dostat, hrnec je uzavřený stříbřitým drátěným sítem. Opravdu zvláštní vůně, po delší době je cítit i gumový balónek z pouti.
...dřevěná lékořice.
Staré dřevěné masivní kusy nábytku křehké vzpomínkami nacpanými do letitých svazků knih v kožených vazbách navlhlých dávnými věky...
...a nad tím vším se vznáší, kroutí delikátní až éterická lékořicová stužka vzpínající se směrem k nebesům.
Melancholická vůně...
...melancholie vytahující vzpomínky na dětství, různé pachy ze starého baráku u babičky, zakázané a nově objevované věci, zákoutí, tajemství...
Vůně, podle mého, pro běžného smrtelníka nenositelná.
Výrazná podoba s 1996 Inez & Vinoodh vyskočila před očima i mně, a to hned od první vteřiny a zůstala tam v podstatě až do konce :-). Zatímco Cicatrices je temnější, lékořicovější a sušší (méně sladká) než 1996, po rozvonění se i těch pár odlišností ještě trochu utlumí.. aby se ke konci stala o něco sladší naopak Cicatrices a 1996 měla dojezd sušší s výraznou pačuli. Zajímavé!
Temná lékořice s koženým akcentem. Po zmírnění větrového tónu mi vyskočila před očima 1996 Inez & Vinoodh od Byredo. Ten výrazný kožený akord mají velmi podobný.
Dosavadní vůně Intimacy Collection mne příliš neohromily, i proto jsem se k úplně první zprávě o této nové vůni stavěla vlažně, nicméně při zmínce, přirovnávající Cicatrices k parfémům Comme des Garcons jsem znovu zbystřila. A Laurent Mazzone nás tentokrát od oficiálního představení, které proběhlo minulý týden na milánské Esxenci nenechal dlouho čekat a samotný prodej časově zkoordinoval s Fredericem Malle a stejně jako on příjemně překvapil.
Vůně začíná dávkou připálené, tlumeně sladké, ale světě div se, neskutečně příjemné lékořice s kapkou bergamotu, k níž se během chvilky přidá samotná sladce dřevitá myrha. A není to jen tak ledajaká myrha, díky kosatci, vanilce, labdanu a tmavému velurovému tónu působí krásně sametově. A čím je zrovna tato kombinace tak zvláštní? Vyvolává autentický dojem, že jste se právě ocitli na vánočním trhu u stánku, kde se zrovna čerstvě praží mandle.
Cicatrices je tak pro mě konečně první vůní, která přes svoje temné pojetí zároveň působí intimně a zaslouží si plným právem být v takto nazvané kolekci. Klidně tomu říkejme ta neviditelná jizva, jak ji označil Laurent Mazzone. Ani z hlediska intenzity a výdrže nemám tentokrát co vytknout. Řekla bych dokonce, že by se možná mohla líbit příznivkyním původní lékořicové LPRN. I když Cicatrices je méně gurmánská, bez čaje a víc dřevitá, ten základní kašmírový dojem je podle mě spojuje.
sladký anýzový likér, hutný, zasypaný hrstí kypré hlíny. lékořice "chlupatá" - obklopená dřevem a hlínou, jako by ten lesklý, vlhký "pendrek" spadnul na zem a nachytala se na něj dřevitá vlákna a hliněný prach.
vláčný vanilkový lusk macerovaný v alkoholu.
v kůži vázaná stará kniha.
vůně zámecké knihovny s dřevěnými policemi od země až ke stropu, sluneční paprsky na ně dopadají zešikma vysokými okny a v paprscích se vznáší zrnka prachu. knihy mají kožené vazby se zlatou ražbou. usedám do křesla s koženým polstrováním a vyřezávanými dřevěnými područkami, nalévám si do broušené sklenky balzamovitě lahodný likér, na talířku připravené černé lékořicové krychličky, tmavé jako noc, která právě přichází a kterou strávím mou oblíbenou četbou. vůně klidná a důstojná
(žádný sklep, žádná plíseň a bohužel ani 1996 od Byreda, peruánský balzám a fialky bych si bývala přála, nicméně nevadí:-)
Začátek je opravdová pecka do nosu - zatuchlý sklep, dřevo, stará knihovna. Pačuli jsem čekala na konec, ale pořadí se nějak obrátilo. K pačuli se přidává pronikavá lékořice, vůně je stále zatuchlá, jakoby spálená a mírně kožená. Pod tím vším se po chvíli začne objevovat sladká vůně, jako teplé husté mléko s vanilkou. Tu probleskne vůně pražených mandlí, tam se objeví barevný lékořicový bonbónek, z kterého se při bližším zkoumání vyklube čokoládová lentilka. Sladké vanilkové mléko je stále hustší, ale vůni nejde jen tak slastně nasávat, ruší ji poletující ostré jehličky lékořice, pronikavé skoro jako aroma černého pepře, jen kýchnout. Jako by v hrnci byla teplá sladká smetana s vanilkou, ale nemůžu se k ní dostat, hrnec je uzavřený stříbřitým drátěným sítem. Opravdu zvláštní vůně, po delší době je cítit i gumový balónek z pouti.
...dřevěná lékořice.
Staré dřevěné masivní kusy nábytku křehké vzpomínkami nacpanými do letitých svazků knih v kožených vazbách navlhlých dávnými věky...
...a nad tím vším se vznáší, kroutí delikátní až éterická lékořicová stužka vzpínající se směrem k nebesům.
Melancholická vůně...
...melancholie vytahující vzpomínky na dětství, různé pachy ze starého baráku u babičky, zakázané a nově objevované věci, zákoutí, tajemství...
Vůně, podle mého, pro běžného smrtelníka nenositelná.
Výrazná podoba s 1996 Inez & Vinoodh vyskočila před očima i mně, a to hned od první vteřiny a zůstala tam v podstatě až do konce :-). Zatímco Cicatrices je temnější, lékořicovější a sušší (méně sladká) než 1996, po rozvonění se i těch pár odlišností ještě trochu utlumí.. aby se ke konci stala o něco sladší naopak Cicatrices a 1996 měla dojezd sušší s výraznou pačuli. Zajímavé!
Temná lékořice s koženým akcentem. Po zmírnění větrového tónu mi vyskočila před očima 1996 Inez & Vinoodh od Byredo. Ten výrazný kožený akord mají velmi podobný.
Dosavadní vůně Intimacy Collection mne příliš neohromily, i proto jsem se k úplně první zprávě o této nové vůni stavěla vlažně, nicméně při zmínce, přirovnávající Cicatrices k parfémům Comme des Garcons jsem znovu zbystřila. A Laurent Mazzone nás tentokrát od oficiálního představení, které proběhlo minulý týden na milánské Esxenci nenechal dlouho čekat a samotný prodej časově zkoordinoval s Fredericem Malle a stejně jako on příjemně překvapil.
Vůně začíná dávkou připálené, tlumeně sladké, ale světě div se, neskutečně příjemné lékořice s kapkou bergamotu, k níž se během chvilky přidá samotná sladce dřevitá myrha. A není to jen tak ledajaká myrha, díky kosatci, vanilce, labdanu a tmavému velurovému tónu působí krásně sametově. A čím je zrovna tato kombinace tak zvláštní? Vyvolává autentický dojem, že jste se právě ocitli na vánočním trhu u stánku, kde se zrovna čerstvě praží mandle.
Cicatrices je tak pro mě konečně první vůní, která přes svoje temné pojetí zároveň působí intimně a zaslouží si plným právem být v takto nazvané kolekci. Klidně tomu říkejme ta neviditelná jizva, jak ji označil Laurent Mazzone. Ani z hlediska intenzity a výdrže nemám tentokrát co vytknout. Řekla bych dokonce, že by se možná mohla líbit příznivkyním původní lékořicové LPRN. I když Cicatrices je méně gurmánská, bez čaje a víc dřevitá, ten základní kašmírový dojem je podle mě spojuje.