Táborák. Kouřová skotská single maltka. Opravdu pálící se suché dřevo. Začne sládnout, prolíná se tím měkké semišové labdanum s živočišným nádechem, hřejivé jemnou ambrou okořeněnou skořicí. Zakouřené dřevo se neztrácí, jen se prolíná s tímto a v základu do toho ještě přichází chypré tón, když se povede. Ta výsledná drhnoucí nasládlá zakouřená labdanově tělová měkkost smísená s na troud suchým cedrem je nenapodobitelná. Je to živočišné a není a ještě jako by se tam schovával kosatec z Bois d'Iris (VCA), vůně starého papíru a měkce vlhký tabák.

frontální útok ostře štiplavého koriandru s nádechem muškátu a petržele. kam strčili bois i iris nemám nejmenší tušení a ani moc nemám zájem po tom pátrat.

Hřejivě kořenitá čajovka s nakládaným ovocem a vlhkým, živočišným cedrem. Zpočátku osciluje mezi adeptem na člena Lutensovy rodiny Bois de něco (hlavou rodiny je Feminité) a připomínkou klasické Omnie od Bvlgari (bez mléka). Černý čaj je nejprve teplý, s mletou skořicí, kardamomem, hřebíčkem a se švestkou ve sladkém likéru a odkaz na legendární lutensovský cedr je překvapivě autentický (nebo z jiné strany - jde o povážlivé opisování). Po rozvonění čaj vystydne a stane se z něho spíš odvar z lesních plodů a listí ostružiníku s pár černými, varem změklými bobulkami zatoulanými v hrníčku a když zamícháme lžičkou, ode dna se rozvíří usazené koření.

Sladký fialkový bonbón se postupně rozpouští v mléčném santalu s hořkým mandlovým amarettem a myrhou. Začátek se mi nelíbil, ale postupně se rozvinula do vůně, co přenáší do jiných sfér. Podoba s Modrou hodinou? Ano, ale spíš než na iris-fialku je tu akcent na pomalu se pálící balzámy, vzácná dřeva a vonné tyčinky za monotónního zvuku Ommm. Rozvoní se do podoby sladce balzamicky dřevité, hutné, ale zároveň éterické jako vonný dým, lehce pikantní suchým zázvorem, s nádechem pudrových modrofialových květů.

Na základě marketingové logiky, že název prodává, tak nějak bez důvodu překřtěná na sugestivnější Close Your Eyes and tři tečky. V zásadě se jedná o suché a hladké guajakové dřevo s kouřovými podtóny hojně zasypané sladce květinovým pudrem, kolem kterého nám poskakuje zelená hruška, která časem trochu zmoučnatí a s pudrovým dřevem se víc prolne. Celé je to jako socha z prachových zrníček, jen se dotknout a rozsype se. Co se stane, když zavřeme oči, mi není úplně patrné, ale možná dostaneme do úst nějaký piškotový dezert vonící jako napudrované tělo.

Bois de Paradis má pro mě šťastný začátek s nešťastným koncem. Úvodní dřevo naložené v husté ovocné marmeládě, zalité koňakem, je naprosto geniální. Možná troška povidel, možná náznak nějakého svěže štiplavého koření – kardamom, a pak skořice? - a možná něco trochu bylinného. Možná i čerstvě rozkrojený zázvorový kořen zamíchaný v té marmeládě. Je to opravdu kompaktní, těžko rozšifrovatelná, hustá směs. Postupně se vkrádá jemná mýdlovost, náznak větrového pižma a tlumeně nasládlá fíková dužina. To by všechno bylo dobré, jenomže pak nám ten fík s marmeládou začnou trochu uhnívat a v kombinaci se skořicí a tou malou špetkou mýdla to na mně vytvoří dost prazáhadnou kombinaci, která není zrovna moc libá mému (ani jinému) nosu. Abych to shrnula, vůně je to nesporně zajímavá a pěkně zpracovaná, ovšem poněkud rozporuplná, s jistým rizikem, že se nekontrolovatelně zvrhne, takže hodně záleží na konkrétním nositeli.

Původní verze v tmavém flakonu. Roky jsem hledala ideální santal a nakonec si mě našel sám. Křehký, čistý, nekomplikovaný. Doplňují ho vzdušné sladké pryskyřice a měkká hřejivá ambergris, takže tolik nedrhne. A vůbec nejlepší je na něm ta vonokvětka, meruňková a kosmeticky mýdlová, která vůni dodává další rozměr. Závan ze zahrady. Kapka ovocné šťávy ve sklenici vody. Drobná vyřezávaná dřevěná soška jako suvenýr. Intenzita je spíš jemnější, ale drží přiměřeně. Velmi dobře nositelná, příjemně uklidňující vůně. Nejblíže je jí asi Santal Pacifique od Perris, ale ten je jaksi modernější, více strohý a minimalistický, a je doplněný spíš nespecifickými svěže pudrově květinovými tóny.

typický cedr a mechová lesní zeleň, z níž vykvetou jemné kvítky fialek. oproti FdB neovocná, méně pižmová, jemnější

krásný santal, mandarinky, zatuchlost a "chanelovský tón"

FdB se sladším, zralým, šťavnatým, exotickým ovocem, méně koření a živočišna, cedr samozřejmostí

lutensovský cedr, pižmo tam není zjevně znát, ale dává vůni lehkost, vzdušnost, křehkost, takovou víc vílovost

moučné dřevo? ano. burákové máslo? ano. nosila bych ji? ne. ale komu by se líbilo vonět po burácích, bude nadšen ;) v zásadě to není špatná vůně..

První dojmy jsou docela dechberoucí: Medová sauna ve welnessu...? Otevřete dveře a náhle vás pohltí horká sladkost, až zalapáte po dechu... Tak či onak, tady se najde mix zpoceného těla, značné množství sladkého medu (dobře korespondujícího s pižmem) a nějaká ta deska, lavička či aspoň polínko z masivu. Hřeje to, je to hladké, husté, labužnické, podmalované slaměnkami rozloženými na navoskovaném plátně a jinak než v barvě zlatého jantaru si to představit nelze. Překvapivě to ovšem není jedlá vůně; vybaví se mi žlutá pole obilí, mírně se vlnící krajina, jasně modrá obloha a sbor manuálně pracujících lidí v čistých lněných halenách a se srpy. Normálně obrázky nedávám, ale tady si to nelze odpustit: (ilustrativní obrázek: Paul Gauguin - Senoseč v Bretani)

oud ke kvádru. silně dřevitá, trochu až térová, a opravdu černá.

cedr z FdB s akcentovanou kořenitostí

mýdlový kosatec s dřívkem. hm. proč je na mně tak mizerný, když na testovacím objektu č. 2 to bylo zajímavé lehké, světlé dřevo s povidlovým nádechem, přesně jak jsem si ho představovala?! Opravdu s takovou ovocnou svěžestí, moc příjemné.

zakouřená dřevitá ambrovka, jde hodně do syté vanilky, má výbornou výdrž i intenzitu.