Sladký fialkový bonbón se postupně rozpouští v mléčném santalu s hořkým mandlovým amarettem a myrhou. Začátek se mi nelíbil, ale postupně se rozvinula do vůně, co přenáší do jiných sfér. Podoba s Modrou hodinou? Ano, ale spíš než na iris-fialku je tu akcent na pomalu se pálící balzámy, vzácná dřeva a vonné tyčinky za monotónního zvuku Ommm. Rozvoní se do podoby sladce balzamicky dřevité, hutné, ale zároveň éterické jako vonný dým, lehce pikantní suchým zázvorem, s nádechem pudrových modrofialových květů.
Přesně mířená rána dobře nabroušeným ostřím gilotiny přímo mezi dva krční obratle....to je tedy silák!!! Dlouho nevyvětraná restaurátorská dílna, ve které se s dýmem ze zapáleného svazku santalových tyčinek mísí intenzívní sladká vůně cizokrajných dřev a suché nesladké skořice s terpentýnem a suchou pryskyřicí. Vůně je velmi originální a velmi výrazná, leč taky značně štiplavá. Nedovedu si představit nositele (a už vůbec ne nositelku) a ani vhodnou příležitost. Ovšem intenzita i výdrž předčily vše, co jsem dosud zkoušela......
Strom Copaiba pochází z tropických deštných pralesů, je znám už z dob, kdy španělští kolonizátoři osidlovali Jižní Ameriku. Z mízy a plodů se vyrábí olej, který už několik generací využívají místní indiáni v lidovém léčitelství, ale zpracovává se pochopitelně i samotné dřevo. A samotná vůně tak trochu vyzní jako takový lektvar (dřevitě až po rozvonění).
Je složený z pikantního zázvoru a kandované pomerančové kůry, zalitými hustým krémovým hořkosladkým mandlovým Amarettem. Lektvar nám stojí ve velké skleněné karafě na čerstvě navoskovaném dřevěném stole u krbu, v němž to praská a hřeje. Pálí se nám v něm i nasládlá dřevitá myrha. A nechybí nám tu ani zapálené vonné santalové tyčinky. Bois de Copaïba je podle mě typickou zahřívací vůní se skvělou výdrží pro dlouhé podzimní večery a nejen pro ně.
Mahagon. Myrha. Copahu balsam.
Prostě pryskyřičnobalzamovodřevěná šleha přes nos!.
…někde v tichomoří sošný, do čokoládova opálený ostrovan, míšenec…
Ano – je tam mix krve – civilizovanost Evropy, možná Ameriky a divokost úplně opačné polokoule…
Rituály.
Příroda ve své ryzí podobě, nezasažená civilizací…
Ten chlap se klidně může s doutníkem v ruce a s nějakým nahořklým drinkem houpat v křesle před svojí haciendou na břehu moře, absolutně neškodný…
Ale zrovna tak si může, když se mu zrovna zachce vzít od místní krásné domorodkyně to,
co chce,co ho baví, co mu dělá náramně dobře, co potřebuje k životu…
Tady a hned. Bez zbytečnejch keců…
…a ona se nebrání…
Taková je tahle vůně…
Najdete v ní obě strany mince – divokost,sílu, přírodu, ale i mazlivo, nasládlo, temno, hlubiny…
Zopakuji
toto je pryskyřičnobalzamovodřevěná šleha zakápnutá Amarettem.
Temná a přesto delikátní.
Po dvou hodinách – prázdná sklenice po Amarettu na čerstvě vypraném ubruse = jemná gurmánská mýdlovost, velice příjemná
27/04/10
Sladký fialkový bonbón se postupně rozpouští v mléčném santalu s hořkým mandlovým amarettem a myrhou. Začátek se mi nelíbil, ale postupně se rozvinula do vůně, co přenáší do jiných sfér. Podoba s Modrou hodinou? Ano, ale spíš než na iris-fialku je tu akcent na pomalu se pálící balzámy, vzácná dřeva a vonné tyčinky za monotónního zvuku Ommm. Rozvoní se do podoby sladce balzamicky dřevité, hutné, ale zároveň éterické jako vonný dým, lehce pikantní suchým zázvorem, s nádechem pudrových modrofialových květů.
Přesně mířená rána dobře nabroušeným ostřím gilotiny přímo mezi dva krční obratle....to je tedy silák!!! Dlouho nevyvětraná restaurátorská dílna, ve které se s dýmem ze zapáleného svazku santalových tyčinek mísí intenzívní sladká vůně cizokrajných dřev a suché nesladké skořice s terpentýnem a suchou pryskyřicí. Vůně je velmi originální a velmi výrazná, leč taky značně štiplavá. Nedovedu si představit nositele (a už vůbec ne nositelku) a ani vhodnou příležitost. Ovšem intenzita i výdrž předčily vše, co jsem dosud zkoušela......
Strom Copaiba pochází z tropických deštných pralesů, je znám už z dob, kdy španělští kolonizátoři osidlovali Jižní Ameriku. Z mízy a plodů se vyrábí olej, který už několik generací využívají místní indiáni v lidovém léčitelství, ale zpracovává se pochopitelně i samotné dřevo. A samotná vůně tak trochu vyzní jako takový lektvar (dřevitě až po rozvonění).
Je složený z pikantního zázvoru a kandované pomerančové kůry, zalitými hustým krémovým hořkosladkým mandlovým Amarettem. Lektvar nám stojí ve velké skleněné karafě na čerstvě navoskovaném dřevěném stole u krbu, v němž to praská a hřeje. Pálí se nám v něm i nasládlá dřevitá myrha. A nechybí nám tu ani zapálené vonné santalové tyčinky. Bois de Copaïba je podle mě typickou zahřívací vůní se skvělou výdrží pro dlouhé podzimní večery a nejen pro ně.
Mahagon. Myrha. Copahu balsam.
Prostě pryskyřičnobalzamovodřevěná šleha přes nos!.
…někde v tichomoří sošný, do čokoládova opálený ostrovan, míšenec…
Ano – je tam mix krve – civilizovanost Evropy, možná Ameriky a divokost úplně opačné polokoule…
Rituály.
Příroda ve své ryzí podobě, nezasažená civilizací…
Ten chlap se klidně může s doutníkem v ruce a s nějakým nahořklým drinkem houpat v křesle před svojí haciendou na břehu moře, absolutně neškodný…
Ale zrovna tak si může, když se mu zrovna zachce vzít od místní krásné domorodkyně to,
co chce,co ho baví, co mu dělá náramně dobře, co potřebuje k životu…
Tady a hned. Bez zbytečnejch keců…
…a ona se nebrání…
Taková je tahle vůně…
Najdete v ní obě strany mince – divokost,sílu, přírodu, ale i mazlivo, nasládlo, temno, hlubiny…
Zopakuji
toto je pryskyřičnobalzamovodřevěná šleha zakápnutá Amarettem.
Temná a přesto delikátní.
Po dvou hodinách – prázdná sklenice po Amarettu na čerstvě vypraném ubruse = jemná gurmánská mýdlovost, velice příjemná
27/04/10