Medově voskový balzám prolínající se s jedlovými větvičkami s kapkami svěže zelené pryskyřice, kořenitě tabákovou slaměnkou a usušenou šalvějí. Pryskyřice a byliny se ale postupně ztrácejí a v balzámu, který sládne benzoinem se objeví květinový tón karafiátu a dřevo.
Medová sauna ve welnessu...? Otevřete dveře a náhle vás pohltí horká sladkost, až zalapáte po dechu...
Tak či onak, tady se najde mix zpoceného těla, značné množství sladkého medu (dobře korespondujícího s pižmem) a nějaká ta deska, lavička či aspoň polínko z masivu. Hřeje to, je to hladké, husté, labužnické, podmalované slaměnkami rozloženými na navoskovaném plátně a jinak než v barvě zlatého jantaru si to představit nelze. Překvapivě to ovšem není jedlá vůně; vybaví se mi žlutá pole obilí, mírně se vlnící krajina, jasně modrá obloha a sbor manuálně pracujících lidí v čistých lněných halenách a se srpy. Normálně obrázky nedávám, ale tady si to nelze odpustit:
(ilustrativní obrázek: Paul Gauguin - Senoseč v Bretani)
Vůně starého přijímacího salonu, který sousedí s kuchyní. Suchá vůně dřeva navoskovaných skříní se mísí s vůní koření a bylin. Jedlový balzám, vosk, jalovec a šalvěj a sušená mandarinková kůra. Postupně se ke dřevům připojuje medový tón.
Díky jalovci, usušeným karafiátům a bylinkám jako šalvěj vyzní tahle vůně opravdu jako teplý a suchý pouštní vítr. Jen mandarinka jí v prvních minutách dodá kapku svěžesti, ale jen do momentu, než ji namočíme do medu, který ovšem překvapivě nepůsobí příliš sladce. Po rozvonění však zmizí a vosková růže nás společně s nasládlou jedlovou pryskyřicí, vůní dřevitých pilin (slaměnka) a cedrem vrací opět do pouště, přesněji řečeno vyvolává dojem polopouště, porostlé jen na troud vysušenými trsy travin, jimž vlivem žhnoucího slunce hrozí každou chvíli hrozí, že začnou doutnat. Anebo úplně jednodušše: Calling All Angels vypustila kostelní kadidlo s vanilkou, ubrala na medu, přidala na voskovosti, písečných tónech a dřevu a vydala se stejně dobrou intenzitou a výdrží do pouště :) .
Medově voskový balzám prolínající se s jedlovými větvičkami s kapkami svěže zelené pryskyřice, kořenitě tabákovou slaměnkou a usušenou šalvějí. Pryskyřice a byliny se ale postupně ztrácejí a v balzámu, který sládne benzoinem se objeví květinový tón karafiátu a dřevo.
První dojmy jsou docela dechberoucí:
Medová sauna ve welnessu...? Otevřete dveře a náhle vás pohltí horká sladkost, až zalapáte po dechu...
Tak či onak, tady se najde mix zpoceného těla, značné množství sladkého medu (dobře korespondujícího s pižmem) a nějaká ta deska, lavička či aspoň polínko z masivu. Hřeje to, je to hladké, husté, labužnické, podmalované slaměnkami rozloženými na navoskovaném plátně a jinak než v barvě zlatého jantaru si to představit nelze. Překvapivě to ovšem není jedlá vůně; vybaví se mi žlutá pole obilí, mírně se vlnící krajina, jasně modrá obloha a sbor manuálně pracujících lidí v čistých lněných halenách a se srpy. Normálně obrázky nedávám, ale tady si to nelze odpustit:
(ilustrativní obrázek: Paul Gauguin - Senoseč v Bretani)
Vůně starého přijímacího salonu, který sousedí s kuchyní. Suchá vůně dřeva navoskovaných skříní se mísí s vůní koření a bylin. Jedlový balzám, vosk, jalovec a šalvěj a sušená mandarinková kůra. Postupně se ke dřevům připojuje medový tón.
Díky jalovci, usušeným karafiátům a bylinkám jako šalvěj vyzní tahle vůně opravdu jako teplý a suchý pouštní vítr. Jen mandarinka jí v prvních minutách dodá kapku svěžesti, ale jen do momentu, než ji namočíme do medu, který ovšem překvapivě nepůsobí příliš sladce. Po rozvonění však zmizí a vosková růže nás společně s nasládlou jedlovou pryskyřicí, vůní dřevitých pilin (slaměnka) a cedrem vrací opět do pouště, přesněji řečeno vyvolává dojem polopouště, porostlé jen na troud vysušenými trsy travin, jimž vlivem žhnoucího slunce hrozí každou chvíli hrozí, že začnou doutnat. Anebo úplně jednodušše: Calling All Angels vypustila kostelní kadidlo s vanilkou, ubrala na medu, přidala na voskovosti, písečných tónech a dřevu a vydala se stejně dobrou intenzitou a výdrží do pouště :) .