..paradoxně ostružinou nasládlý, hladce černý čaj.
Lahodnost.
...a pak rozostřené šmouhy blíže neurčitelného koření a na hrubý prach rozemletých dřev - tohle všechno podprahově vůni relativně zdrsňuje a veledelikátně opikantňuje.
Protože jinak by celá kompozice byla nesmírně hladká, kluzká jak ledová plocha a
tak nějak vzorně nudná.
Takhle ale, díky přítomným dřevům a koření, má v sobě Bois Datchai lahodnost kříženou s příjemným škrábáním po zádech...
Vzdušně hutná, ultrajemně kouřová čajovka.
Přenádherná
Hřejivě kořenitá čajovka s nakládaným ovocem a vlhkým, živočišným cedrem. Zpočátku osciluje mezi adeptem na člena Lutensovy rodiny Bois de něco (hlavou rodiny je Feminité) a připomínkou klasické Omnie od Bvlgari (bez mléka). Černý čaj je nejprve teplý, s mletou skořicí, kardamomem, hřebíčkem a se švestkou ve sladkém likéru a odkaz na legendární lutensovský cedr je překvapivě autentický (nebo z jiné strany - jde o povážlivé opisování). Po rozvonění čaj vystydne a stane se z něho spíš odvar z lesních plodů a listí ostružiníku s pár černými, varem změklými bobulkami zatoulanými v hrníčku a když zamícháme lžičkou, ode dna se rozvíří usazené koření.
Zážitek: chuť kořeněného černého čaje a lesních plodů v srdci prvotního lesa. Ve spolupráci s Dorothée Piot.
Tento rok to na sobě pozoruji celou dobu - přitahují mne dřevité sladce kořeněné vůně. Něco, co mne pomůže "uzemnit", ukotvit, a zároveň mi "osladí" život. Bois Datchai se mi proto zalíbila hned po prvním nádechu. Je kouřově dřevitá, klidná, zaoblená. Nasládlá ovocem, lehounce živočišná skořicí. Takže jí odpustím i ten ambroxan.
..paradoxně ostružinou nasládlý, hladce černý čaj.
Lahodnost.
...a pak rozostřené šmouhy blíže neurčitelného koření a na hrubý prach rozemletých dřev - tohle všechno podprahově vůni relativně zdrsňuje a veledelikátně opikantňuje.
Protože jinak by celá kompozice byla nesmírně hladká, kluzká jak ledová plocha a
tak nějak vzorně nudná.
Takhle ale, díky přítomným dřevům a koření, má v sobě Bois Datchai lahodnost kříženou s příjemným škrábáním po zádech...
Vzdušně hutná, ultrajemně kouřová čajovka.
Přenádherná
Hřejivě kořenitá čajovka s nakládaným ovocem a vlhkým, živočišným cedrem. Zpočátku osciluje mezi adeptem na člena Lutensovy rodiny Bois de něco (hlavou rodiny je Feminité) a připomínkou klasické Omnie od Bvlgari (bez mléka). Černý čaj je nejprve teplý, s mletou skořicí, kardamomem, hřebíčkem a se švestkou ve sladkém likéru a odkaz na legendární lutensovský cedr je překvapivě autentický (nebo z jiné strany - jde o povážlivé opisování). Po rozvonění čaj vystydne a stane se z něho spíš odvar z lesních plodů a listí ostružiníku s pár černými, varem změklými bobulkami zatoulanými v hrníčku a když zamícháme lžičkou, ode dna se rozvíří usazené koření.
Zážitek: chuť kořeněného černého čaje a lesních plodů v srdci prvotního lesa. Ve spolupráci s Dorothée Piot.
Tento rok to na sobě pozoruji celou dobu - přitahují mne dřevité sladce kořeněné vůně. Něco, co mne pomůže "uzemnit", ukotvit, a zároveň mi "osladí" život. Bois Datchai se mi proto zalíbila hned po prvním nádechu. Je kouřově dřevitá, klidná, zaoblená. Nasládlá ovocem, lehounce živočišná skořicí. Takže jí odpustím i ten ambroxan.