můj vztah k L'Heure Bleue stručně: hezké, smutné, oduševnělé, klidné, mastné, starosvětské. bohužel si nevzpomenu, kdo to psal, ale musím souhlasit s tím defilé odkazů na různé jiné Guerlainovic vůně, protože na mně defiluje tak, že se ani po úplném rozvonění nezastavila na určitém bodě a pořád balancovala na hraně. spíš než odkaz na LHB se zpočátku kloní spíš k Apres l'Ondee, mýdlo se dostaví poměrně razantně, ale rychle se zase utlumí. dál jsou výrazné fialky, kosatec, anýz. s dalším vývojem přetrvávají hlavně ty fialky, které výrazně zpudrovatí. jednu chvíli jsem měla pocit, že cítím ten heliotrop z QVLP, jiný okamžik jsem zase zachytila náznak MPN, ale obojí bylo jen jednou a zase se ztratilo. na mně L'Heure de Nuit kolísá na hraně mezi Insolence (na půli cesty mezi edp a č.p.) a LHB bez starosvětskosti, s náhodně přidanou různě intenzivní dávkou pudru a/nebo mýdla. není to špatné, barevně tmavší modř z oblohy, víceméně jako tekutina ve flakonu, prolínaná s pastelovou fialovou/lila. dojmově klidná, s nádechem klasiky, kterýžto dojem se ale nepodařilo naimitovat plně. jsem z ní poněkud v rozpacích a nejsem si jistá, zda tento počin hodnotit jako zdařilý nebo jen průměrný. a mám velkou výhradu k výdrži i intenzitě na své kůži, to je docela zklamání.

Podle mě se Zelená hodina povedla a není to ani dost líbivka na to, že je to Kilián. Lékořice s hořkou zelení, lékořice až sladce čokoládová s pudrovou ambrovanilkou, lékořice anýzově bylinná jako klasický černý pendrek, lékořice měkce dřevitá. Někdo prý přirovnává k Lutensově Douce Amere, ale to si dovolím nesouhlasit. Ta je sice taky hořkosladká, ale mnohem sladší, bylinnější - a všeobjímající lékořici nemá. Zelená múza všech umělců tady nevoní alkoholem a nestahuje k zemi - je vzdušná a přitom sytá, (hořko)sladce přítulná a její počáteční intenzita po rozvonění zmírní na běžnou úroveň.

oproti EDT sladší, těžší, chybí levandule, přidáno trochu kůže. EDT je lepší.

Ideální Chlap je v prvé řadě prostorový držák, na tričku vydrží věky, takže o polívačku nemusí být obavy ani okrajové. Na mně voní jen lehounce tonkou, která se stará hlavně o celkové sladké vyznění spíš než by nějak vystupovala. Mnohem výraznější je kůže a slušná dávka aromatického rozmarýnu a lehké drhnoucí podbarvení vetiverem. Mimo to trvám ještě na levanduli, vanilce a ambře. Sladký je, ne že ne, ale o přeslazenosti se jistě mluvit nedá. Jako unisex není problém, volila bych ale spíš na zimu.

kopec citrusů plus nádech původní... moc citrusová

Zpočátku vypadala velmi nadějně, nahořklá vůně ginu s tonicem a plátkem citronu. Absolutně nesladké, velmi osvěžující ve vysokých teplotách. Zanedlouho se přidá suché, jemně aromatické koření, vyniká zejména muškátový oříšek, čerstvě nastrouhaný, a nechybí ani jalovec v podobě osvěžujícího stínu mladých jehličnatých větviček. No a za další chvíli se to všechno tak nějak smíchá a ohladí a stává se z toho skoro až obyčejná pánská vůně, která slábne a slábne, až jí není. Škoda, málokdy lituju vývoje, ale tady je to docela propad.

Oproti původnímu SPI, jehož pačulový kosatec byl vlhce pudrový, hlubší a jakoby rustikálně strukturovaný, je ten v L'Initialu uhlazený, jemnější a květinovější. Poněkud mu to ubírá na specifické osobitosti, ale dělá ho to snáze nositelným. Tón kandované pomerančové kůry a hořkých mandlí ve zkaramelizovaném cukru je oba spojuje. Stejně jako sametová růže a křehký jasmín s kapkou ovocné šťávy, zahalené měkkým bílým pižmem, které vzdáleně odkazují na poněkud veselejší květiny v Cologne. Čím víc času člověk s vůní stráví, tím zřetelněji začíná rozeznávat i jemně zakouřenou guerlainovskou vanilku s lehce živočišným podtónem v moderním podání. Musím říct, že se mi to líbí a je to zajímavé, ale přesun z mainstreamu mezi exkluzivky mě teda nenadchnul.

Ze Sergeovy kuchyňské edice... Ve vůni jednoznačně převládá kmín, nikoli římský, ale ten klasický lidový, co dáte na brambory. Tady je trošku aromatičtější, jako když ho nasucho necháte rozvonět na litinové pánvi. Doplňují ho nahořklé, aromatické, v mosazném hmoždířku rozdrcené kuličky koriandru, ty jsme taky přihodili na pánev ke kmínu a trošku se nám to už začíná připalovat. Nevadí, sundáme pánev ze sporáku, necháme vychládnout, a mezitím zapálíme benzoinové papírky a necháme je doutnat v jednom rohu místnosti, a v druhém uděláme totéž s opoponaxovou pryskyřicí. Všechny ty suché, aromaticky zakouřené a téměř neznatelně pryskyřičnatě nasládlé vůně se nám prolnou v jednu, ale stále čekám tu kačenu nebo vepřové...

zbytečně řídká, lehký náznak kakaa

oproti edt mnohem lepší a sytější a za trest taky mnohem hůře sehnatelný. decentní pačuli a kakao spíš v podobě méně sladkého granka a k tomu hořký černý čaj s kouřovou vůní, plus nějaké to dřevo v základu. santal mě do nosu nepraštil, asi by se tam našel, ale jistě to není santalovka. klidně unisex.

kosatec na dřevě ala Bois d'Iris