...ožralej kosatec.
Prostě kosatec, co zapíjí žal, utápí svý bolesti v ohnivý vodě, a je mu jedno, kolik toho je a jestli to jsou různý lahve...
...a k tomu
prach.
Prach sfouknutý z letitého nábytku a jeho směšně pomalý a nekoordinovaný pohyb zpět, k zemi, do ještě staršího prachu...
A nebo prach vzpomínek.?, těch dávných, zapadlých hluboko, které vytáhnou jen ony zpropadený flašky všeho druhu(vůně, song, místo...).
L´Oblio začalo krásně! Jenže
tu vůni znám - to Goscha Rubčinskyj, ale spíš a hlavně Woode Boudicca -
prostě gin, dřevo, kadidlový vánek jenž zdrhnul od klekátek, lavic a oltářů vysoko k horám...,
a v těch horách chlap a chlast...
Takže bych řekla, že je to celkem dost obšlehnutý, od tý Boudiccy.
Ale jo, pěkný.
Akorát, že Woode Boadicca držela x hodin, L´Oblio - co teď dopisuji - mizí...
...ano, na tuto vůni zapomenu
Když brusič pomocí svých nástrojů z neforemného kamene, pro neznalé oko bezcenného, vybrousí diamant, je to pro mne důkaz velkého umu. Když Meo vezme vůni slaměnek, slámově roztřepanou stejně jako jejich okvětní lístky, pomocí jemného kosatcového másla, pryskyřic a tabáku ji ohladí, obrousí, ale taky přidá pro živost sladké maté a kadidlo, aby před klidným pryskyřičně dřevitým dojezdem zasvítily paprskem světla, ale stále to bude nezaměnitelná vůně slaměnek, tak tomu říkám bílá magie... a důkaz velkého parfémářského umu.
nasládlé dřevo, do kterého se opírají poslední sluneční paprsky, umocněné medovo-kořenitou vůní suchých květů, větvičník k tomu přidává dotek lesních hlubin... tabák nikde, svěže suchá vůně špetky čajových lístků ano... prostupuje to měkký kouř, ale je to (bylinně-)dřevitá vůně, ne kadidlová... už po první hodině se však dřevo úplně rozpadá na kakaový prach doprovázený ambrovými tóny, čímž pro mě vůně docela ztrácí na zajímavosti (a bohužel i intenzitě), ačkoliv pěkná je...
Začátek je mi silně nepříjemný. Slamněnka politá sladkým sirupem, všechny složky výrazné, překřikující se. Hned po nástřiku jsem si říkala, že tu vůni znám, že ji mám, že je to něco co se mi v menším množství líbí. Když se trochu usadila, tak mi to hned došlo Angélique Noire. Nevím, která složka tady udělá tak výraznou vanilkovou a sladkou vůni, ale později na mé kůži vyznívá úplně stejně. Pánská to neumím představit, jedině by na muži voněla jinak.
koření, tabák a vanilka.. skořice? jedlé, moc příjemné a spíš pánské. sladké mléčné dřevo a opravdu cítím slaměnky. krásná, suchá vůně. sladce mléčné sušené květy, vidím vazbu ze suchých květin ve váze na stole, už mírně zaprášenou, zavřeným kastlovým oknem v oprýskaném rámu vnikají dovnitř šikmé paprsky světla.. venku je teplý letní podvečer. škoda, že to neumím namalovat
...ožralej kosatec.
Prostě kosatec, co zapíjí žal, utápí svý bolesti v ohnivý vodě, a je mu jedno, kolik toho je a jestli to jsou různý lahve...
...a k tomu
prach.
Prach sfouknutý z letitého nábytku a jeho směšně pomalý a nekoordinovaný pohyb zpět, k zemi, do ještě staršího prachu...
A nebo prach vzpomínek.?, těch dávných, zapadlých hluboko, které vytáhnou jen ony zpropadený flašky všeho druhu(vůně, song, místo...).
L´Oblio začalo krásně! Jenže
tu vůni znám - to Goscha Rubčinskyj, ale spíš a hlavně Woode Boudicca -
prostě gin, dřevo, kadidlový vánek jenž zdrhnul od klekátek, lavic a oltářů vysoko k horám...,
a v těch horách chlap a chlast...
Takže bych řekla, že je to celkem dost obšlehnutý, od tý Boudiccy.
Ale jo, pěkný.
Akorát, že Woode Boadicca držela x hodin, L´Oblio - co teď dopisuji - mizí...
...ano, na tuto vůni zapomenu
Když brusič pomocí svých nástrojů z neforemného kamene, pro neznalé oko bezcenného, vybrousí diamant, je to pro mne důkaz velkého umu. Když Meo vezme vůni slaměnek, slámově roztřepanou stejně jako jejich okvětní lístky, pomocí jemného kosatcového másla, pryskyřic a tabáku ji ohladí, obrousí, ale taky přidá pro živost sladké maté a kadidlo, aby před klidným pryskyřičně dřevitým dojezdem zasvítily paprskem světla, ale stále to bude nezaměnitelná vůně slaměnek, tak tomu říkám bílá magie... a důkaz velkého parfémářského umu.
nasládlé dřevo, do kterého se opírají poslední sluneční paprsky, umocněné medovo-kořenitou vůní suchých květů, větvičník k tomu přidává dotek lesních hlubin... tabák nikde, svěže suchá vůně špetky čajových lístků ano... prostupuje to měkký kouř, ale je to (bylinně-)dřevitá vůně, ne kadidlová... už po první hodině se však dřevo úplně rozpadá na kakaový prach doprovázený ambrovými tóny, čímž pro mě vůně docela ztrácí na zajímavosti (a bohužel i intenzitě), ačkoliv pěkná je...
Začátek je mi silně nepříjemný. Slamněnka politá sladkým sirupem, všechny složky výrazné, překřikující se. Hned po nástřiku jsem si říkala, že tu vůni znám, že ji mám, že je to něco co se mi v menším množství líbí. Když se trochu usadila, tak mi to hned došlo Angélique Noire. Nevím, která složka tady udělá tak výraznou vanilkovou a sladkou vůni, ale později na mé kůži vyznívá úplně stejně. Pánská to neumím představit, jedině by na muži voněla jinak.
koření, tabák a vanilka.. skořice? jedlé, moc příjemné a spíš pánské. sladké mléčné dřevo a opravdu cítím slaměnky. krásná, suchá vůně. sladce mléčné sušené květy, vidím vazbu ze suchých květin ve váze na stole, už mírně zaprášenou, zavřeným kastlovým oknem v oprýskaném rámu vnikají dovnitř šikmé paprsky světla.. venku je teplý letní podvečer. škoda, že to neumím namalovat