líčidla

Podoba s Fordovou Noir de Noir? To musím zkusit! No, tak pro někoho možná dobrá, pro někoho třeba špatná zpráva je, že podoba se nekoná. Tohle se mi (zpočátku!) blíží spíš k Traversee du Bosphore, když už bych měla přirovnávat aspoň dojmově. Štavnaté, sladké maliny tu jsou zalité pořádným kotlem vanilky, ke které se přimíchává cukr rozpuštěný v horké růžové vodě. Byla by to katastrofa, nebýt mikroskopické dávky umírněného oudu a suchého pačuli. No vida, i santalová tříska se tu najde. Lehoučký posyp hořkého kakaa. Pomalu zahušťujeme ambrou. A tím je krátkému výčtu pozitiv konec, protože výše uvedená směs už se nám uvařila, zhoustla, zmedovatěla... Ještě že aspoň ty maliny polevily! Ale kdo rád sladší, gurmánštější vůně, tady by si mohl pošmáknout.

Coko a susene svestky a datle. Jako kdysi byvala Studentska pecet, ale dospelejsi, s peknou pizmovou tihou a zivocisnost pridavajici skorici.

Pudrový heliotrop s vanilkou a krémovou tonkou, v náznacích podkreslené třešní, vytváří dohromady dospěláckou žvýkačku. Vím, těžko uvěřit, že to není infantilní. Snad proto, že třešeň je černočerná, i s peckou. Snad pro alkoholový nádech sladkého likéru s větrově štiplavým růžovým pepřem. Snad pro tu podivně čistou vůni fáče a bílého pižma. A nebo proto, že je vůně posazená na zakouřeném balzamickém základu a mně dochází, že to nemá být smoking jako kvádro (i když pánský styl by této vůni slušel), ale smoking of a cigarette. A pak si lupnout sweet cherry antiperle ve vanilkovém pudru.

vanilka + jablečný štrůdl

EDIT na úvod!!! nakonec na mně stejně šla do divnopolouměla, ale první dojmy byly moc pěkné...: ježišmarja to je TAK hezký! snad první pižmovka, která i na mně (antipižmový typ, následky už jsem někde popisovala) působí čistě, něžně, hebce, přítulně, intimně, hladce, že bych objímala sama sebe. fakt nádhera. pižmo je zde velmi decentní, trošilinku do pudrova, trošilinku jiskřivo. opravdu nejvýstižnější je pro tuto vůni slovo něžná, a rozhodně nijak prostoduše. jdu si áchat. (P.S.: jo. kdybych se teď vdávala, beru tuhle. to je fakt jak když je člověk čerstvě zamilovanej a jenom tak připitoměle kouká půl dne do blba…)

ohromně zvláštní vůně, na absolutní hranici mezi óóó, zajímavé a neobvyklé! a uuuf, eklhaft! Jednoduše řešeno jsou to syté květiny (růže, ylang, jasmín) a dřevité zeleno (větvičník a dřevo), zpod kterých se neúnavně dere neodbytný závan pavilónu s poměrně aromatickými živočichy. Na kom zvířátka nedělají neplechu, určitě by měl zkusit, kombinace je to totiž sice odvážná, ale věřím, že na správné nositelce může být dokonce klasicky elegantní (osobně bych ji zařadila jako květinovou chypre)

Část růží je suchých jako v Midnight Poison, část rudých a pikantně kořenitých. Na začátku se k nim přidá broskvovo-jahodový bonbón s mátovou větrovostí, ten však postupně mizí a je nahrazován keři šípkových růží a šeříků obtěžkanými odkvétajícími květy, které voní sladce medově. Vůně není v žádné fázi nijak rozjásaná, je zemitě tlumená a postupně dává na odiv různé podoby růže.

Medicinální ambra s klovatinou byl poněkud sterilní začátek, který postupně sklouznul do kakaového prášku s nepokrytě živočišnými tóny, které zkrápí kapky slané vody. Kakao postupně nabírá na intenzitě, už je vlahé, tmavé, husté, hořkosladké, smíchané s papírově suchým tabákem. Sladkoslaná ambra má pudrové tóny a kakao s tabákem jsou uložené v santalové krabičce s motivy prinovské hřejivě omamně krémové champaky.

vůně červenooranžové barvy (plně odpovídá) točící se kolem pomerančového květu. žádné indoly nebo omamnost se ale nekonají, podobu bych hledala třeba s tím ve Sweet Redemption, akorát zde v jiné společnosti… ve společnosti zralých oranžových citrusů (pomeranč, mandarinka), příjemně nepřeslazených (a taky nekyselých), i s nahořklou kůrou, dále suché skořice (trochu „vitacit“ efekt), suchého cedrového dřeva a špetky kadidla. vůně je osvěžující neobvyklým způsobem, prakticky bez svěžesti jako takové, a hodně energická, dá-li se to tak říct, zkrátka povzbuzující. líbí se mi takovým zvláštním, nevnucujícím se způsobem.

Bobule a podzimni listi, trochu ruze. Chybi tomu plnost, ale idea zajimava

růže schovaná v koření a kadidle

mno… ta podoba s L'eau de Circé tam je a není. Letmým vyzněním ano, ale když se člověk zaměří na detaily, tak Circé je divoká středomořská příroda a Rush je podbarvená poměrně výrazným mléčně plastikovým tónem. Je zajímavá, není vůbec špatná, ALE. Pačuli s vanilkou, broskví a gardénií je zvláštní kombinace.