Nálož jemně mleté, na troud usušené skořice. Skořici mám ráda, ale spíš v podobě Organzy Indecence, takže jsem se usoudila, že tuto "skořici" potřebovat nebudu. Bylo to předčasné - během pár minut skořice ustoupila a přišlo sladké dřevo, po rozvonění jemně hladivě ambrové. Dlouho jsem ji měla v tužebníku, ovšem zkoušení v chladu mě naprosto odradilo od koupě - štiplavá suchá skořice a navíc se rozvoněla do větrového pižma....
Tohle je očividně nějaké bojové plemeno skořice, které ovšem neprošlo řádnou výchovou, protože se do vás zakousne v tu chvíli, kdy ji vypustíte z flakonu. Za zády jí už číhá smečka koření, jsou proti vám v přesile – a moc dobře to vědí. Příště – je-li nějaké – už víte, že s touhle záležitostí musíte opatrně, ale při obezřetném zacházení se vám Rousse odvděčí opravdovou skořicí a opravdovým kořením – a budou při vás dlouho a věrně, to se můžete vsadit.
Who let this cinnamon out?!
To mohl být jedině Lutens...
Božská dřevitá chypré. V jemném ambrovém nektaru fermentovaná kůra ze skořicovníků s cedrovým aromatem, bergamotem, čerstvě oloupanou mandarinkou a posypaná nahrubo nastrouhaným muškátovým oříškem. Překrásná vůně mnoha vrstev, ze kterých probleskují sekundově stopy Five o´clock au gingembre. Rousse je vůně se silným emocionálním zážitkem. A další důkaz mistrovského talentu a umu Christophera Sheldrake nablendovat parfém jinak. V 1. chvíli mi udeřila do nosu rozemletá směs vzácného koření. Z její krásy jsem oněměla úžasem podobně jako, když jsem stála v White Plum Garden před vysokými skořicovníky na podzim, kdy jsem i zapomněla na nějaké uspěchané 3. milénium, ve kterém žijeme. Rousse dávám 10/10.
Rousse se mi líbila hned při prvním vyzkoušení. Je skořicová, ale bez štrúdlovité vlhkosti a sladkosti. Zásuvka v kredenci ze světlého dřeva, odkud to při otevření zavoní ruličkami skořice, muškátovým oříškem a mletým hřebíčkem. Skořice, která zpočátku až škrábe v krku, se usadí a začne se rozpouštět v koňakové ambře. Jakoby v šuplíčku s kořením byl kromě muškátového oříšku i ten Popelčin a v něm šaty z jemného sametu zlaté barvy. A v jejich splývavých záhybech se znovu rozvoní dřevitá skořice s ambrou.
Múzou pro vznik parfému byla údajně francouzská popová hvězda Mylene Farmer.
Skořicové parfémy mívám obvykle ráda, no tady je nějak podivně smíchaná s kandovanou mandarinkou, muškátovým oříškem, ostrým cedrem a dalšími citrusy, které na mé kůži vytváří jar na nádobí podobně jako v La Myrrhe. I když to by možná nebylo to nejhorší, kdyby samotná skořice nebyla upoceně živočišná. Zesládne až po delším rozvonění s pomocí balzamické ambry a fialky a vytvoří dojem fialkových bonbónů, rozložených na dřevitém podkladu a vydatně posypaných hromadou skořicového cukru.
Nálož jemně mleté, na troud usušené skořice. Skořici mám ráda, ale spíš v podobě Organzy Indecence, takže jsem se usoudila, že tuto "skořici" potřebovat nebudu. Bylo to předčasné - během pár minut skořice ustoupila a přišlo sladké dřevo, po rozvonění jemně hladivě ambrové. Dlouho jsem ji měla v tužebníku, ovšem zkoušení v chladu mě naprosto odradilo od koupě - štiplavá suchá skořice a navíc se rozvoněla do větrového pižma....
Tohle je očividně nějaké bojové plemeno skořice, které ovšem neprošlo řádnou výchovou, protože se do vás zakousne v tu chvíli, kdy ji vypustíte z flakonu. Za zády jí už číhá smečka koření, jsou proti vám v přesile – a moc dobře to vědí. Příště – je-li nějaké – už víte, že s touhle záležitostí musíte opatrně, ale při obezřetném zacházení se vám Rousse odvděčí opravdovou skořicí a opravdovým kořením – a budou při vás dlouho a věrně, to se můžete vsadit.
Who let this cinnamon out?!
To mohl být jedině Lutens...
Božská dřevitá chypré. V jemném ambrovém nektaru fermentovaná kůra ze skořicovníků s cedrovým aromatem, bergamotem, čerstvě oloupanou mandarinkou a posypaná nahrubo nastrouhaným muškátovým oříškem. Překrásná vůně mnoha vrstev, ze kterých probleskují sekundově stopy Five o´clock au gingembre. Rousse je vůně se silným emocionálním zážitkem. A další důkaz mistrovského talentu a umu Christophera Sheldrake nablendovat parfém jinak. V 1. chvíli mi udeřila do nosu rozemletá směs vzácného koření. Z její krásy jsem oněměla úžasem podobně jako, když jsem stála v White Plum Garden před vysokými skořicovníky na podzim, kdy jsem i zapomněla na nějaké uspěchané 3. milénium, ve kterém žijeme. Rousse dávám 10/10.
Rousse se mi líbila hned při prvním vyzkoušení. Je skořicová, ale bez štrúdlovité vlhkosti a sladkosti. Zásuvka v kredenci ze světlého dřeva, odkud to při otevření zavoní ruličkami skořice, muškátovým oříškem a mletým hřebíčkem. Skořice, která zpočátku až škrábe v krku, se usadí a začne se rozpouštět v koňakové ambře. Jakoby v šuplíčku s kořením byl kromě muškátového oříšku i ten Popelčin a v něm šaty z jemného sametu zlaté barvy. A v jejich splývavých záhybech se znovu rozvoní dřevitá skořice s ambrou.
Múzou pro vznik parfému byla údajně francouzská popová hvězda Mylene Farmer.
Skořicové parfémy mívám obvykle ráda, no tady je nějak podivně smíchaná s kandovanou mandarinkou, muškátovým oříškem, ostrým cedrem a dalšími citrusy, které na mé kůži vytváří jar na nádobí podobně jako v La Myrrhe. I když to by možná nebylo to nejhorší, kdyby samotná skořice nebyla upoceně živočišná. Zesládne až po delším rozvonění s pomocí balzamické ambry a fialky a vytvoří dojem fialkových bonbónů, rozložených na dřevitém podkladu a vydatně posypaných hromadou skořicového cukru.