Ovocně vonící růže se špetkou šeříkového pudru, lehounký závan dřev a sladké vanilky. Příjemno, které nastoupí ve velkém stylu, ale velmi rychle se vytratí a nechá za sebou jen slaboučkou ambrově pižmovou stopu. Po pár minutách vůni vnímám jen s nosem přitisknutým k zápěstí.
Takové letmé pohlazení smyslů, které vyloudí úsměv na tváři. Je to milé.
První vteřiny – natěšeně jsem čichala po šeříku, ale jako bomba mě zasáhla vzpomínka. Velmi silná voňavá vzpomínka, jenže k ní nebyl žádný obraz. Medovka, to bylo jediné, co mě napadlo. Až po více dnech nošení jsem ji jednou vzala do vlhkého počasí a najednou mě to zasáhlo: hřejivý, hladký med a vlhkost. V dětství sestru a mě dědeček v Římě brával v neděli odpoledne do Tre Fontane k trapistům. Hrály jsme si v jejich parku, kde bylo horko, ale také jezírka a dědeček seděl v caffè, kde se prodávaly i klášterními produkty. Pil cappuccino a nám kupoval caramelle al miele, medové bonbony. Voněly naprosto přesně stejně. Já je neměla ráda, med odjakživa nesnáším (a lepší byly mentolové), ale ta vzpomínka je hřejivá a plná slunce. Schválně dám někdy přivonět dědovi, až ho uvidím... :) ... ach, ano, parfém. Moc složek se mi nedaří rozeznat. Po dlouhé době, když se vůně rozloží, opravdu cítím kadidlo, sladké kadidlo s vanilkovým luskem, mocně podpořené ambrou. Dřevo, stejně jako květiny, necítím. Čekala jsem něco jiného, ale za ten nečekaný návrat do dětství se nezlobím.
Na úvod tu máme svěží jiskřivé aldehydy, které v kombinaci pudrově pryskyřičnatým oppopanaxem vytváří celkem věrohodnou iluzi koupele v šampaňském. Nedaleko stojí toaletní stolek a na něm váza s čerstvě natrhaným šeříkem (překvapivě bez jakéhokoliv náznaku omamnosti) a orosenou růží a později se mezi nimi objevují i zapudrované fialky z Kenzo Flower.
A jako takové malé rozptýlení po koupeli na vás čeká čerstvě nakrájený žlutý meloun (úplně první vůně, kde ho cítím bez sebemenší známky zatuchlé vodnatosti). Odcházíte si jej sníst do křesla, potaženého sametem, stojící nedaleko praskajícího krbu (jemná vůně kadidla). No a tu máte na závěr jeden bonus pro zahřátí, hustý vanilkovo-ambrový koktejl. Tedy myslela jsem, že vrcholem Morsettiho tvorby je Farnesiana, ovšem teď k němu chtě nechtě musím přidat i Royal Bain :) .
Reformulovaná verze už voní jinak, nevím jak, ale ta iluze šampaňského už tam není, protože aldehydům chybí ta jejich lehkost, jíž ve spojení s oppopanaxem potřebují. Snad proto zmizel ten přívlastek Champagne z názvu. Jenže proč v tom případě dali vůni do flakonu, co tvarově připomíná láhev šampaňského.
Růže zmizela, zato k šeříku přibylo víc jeho zelených lístečků a bylo přidáno víc pudrových fialek z Kenzo Flower, čímž se jí tato verze blíží daleko víc než vintage. Praskající krb také zůstal, avšak chybí žlutý meloun, zato přibyl mléčný santal, takže místo vanilkovo-ambrového koktejlu si představte spíš máslové sušenky z Dries Van Noten. Vůně je to pořád pěkná, jen je jistým způsobem oproti rozzářené slunečné vintage verzi taková pochmurnější.
Původní (nereformulovaná) verze. Lehce svěží dřevitě květinová směs se znatelným jemným bílým šeříkem, ze které ale začaly vylézat prapodivné tóny žampionového krému zasypaného nasládlým fialkovým pudrem. Po mnoha hodinách vůně tělového krému s jemným pudrovým nádechem.
…chvilková nádherná i když heboučká tak intenzivní kombinace šeříku s růží.
Hmm!…
Pak moment, kdy máte dojem nějakého jemného dobrého alkoholu a
nakonec a to dost rychle vůně přechází jinam…
Jakoby suché zeleno, ne z rostlin, ale z pryskyřice(opopanax) –
čerstvě sebraná a usychající na slunci.
Tenhle tón je přítomen pořád.
Akorát se pod ním začíná vynořovat i něco jiného.
Vanilka. Mírně nasládlá.
Ostatní složky jsou skoro nerozpoznatelné –
kadidlo, santal, jantar, cedr, benzoin – vyvedeny v krémové konzistenci, vyhlazené do maxima,
jak do vysokého lesku ochozené kameny nohami tisíce turistů.
Většinou tyto ingredience pohromadě zaručují silnou nálož orientu, ale tady je to verze LIGHT, jenže v tom nejlepším slova smyslu.
Opravdu královská koupel.
10/07/10
Voňavá pěna do koupele ...
Ovocně vonící růže se špetkou šeříkového pudru, lehounký závan dřev a sladké vanilky. Příjemno, které nastoupí ve velkém stylu, ale velmi rychle se vytratí a nechá za sebou jen slaboučkou ambrově pižmovou stopu. Po pár minutách vůni vnímám jen s nosem přitisknutým k zápěstí.
Takové letmé pohlazení smyslů, které vyloudí úsměv na tváři. Je to milé.
První vteřiny – natěšeně jsem čichala po šeříku, ale jako bomba mě zasáhla vzpomínka. Velmi silná voňavá vzpomínka, jenže k ní nebyl žádný obraz. Medovka, to bylo jediné, co mě napadlo. Až po více dnech nošení jsem ji jednou vzala do vlhkého počasí a najednou mě to zasáhlo: hřejivý, hladký med a vlhkost. V dětství sestru a mě dědeček v Římě brával v neděli odpoledne do Tre Fontane k trapistům. Hrály jsme si v jejich parku, kde bylo horko, ale také jezírka a dědeček seděl v caffè, kde se prodávaly i klášterními produkty. Pil cappuccino a nám kupoval caramelle al miele, medové bonbony. Voněly naprosto přesně stejně. Já je neměla ráda, med odjakživa nesnáším (a lepší byly mentolové), ale ta vzpomínka je hřejivá a plná slunce. Schválně dám někdy přivonět dědovi, až ho uvidím... :) ... ach, ano, parfém. Moc složek se mi nedaří rozeznat. Po dlouhé době, když se vůně rozloží, opravdu cítím kadidlo, sladké kadidlo s vanilkovým luskem, mocně podpořené ambrou. Dřevo, stejně jako květiny, necítím. Čekala jsem něco jiného, ale za ten nečekaný návrat do dětství se nezlobím.
Na úvod tu máme svěží jiskřivé aldehydy, které v kombinaci pudrově pryskyřičnatým oppopanaxem vytváří celkem věrohodnou iluzi koupele v šampaňském. Nedaleko stojí toaletní stolek a na něm váza s čerstvě natrhaným šeříkem (překvapivě bez jakéhokoliv náznaku omamnosti) a orosenou růží a později se mezi nimi objevují i zapudrované fialky z Kenzo Flower.
A jako takové malé rozptýlení po koupeli na vás čeká čerstvě nakrájený žlutý meloun (úplně první vůně, kde ho cítím bez sebemenší známky zatuchlé vodnatosti). Odcházíte si jej sníst do křesla, potaženého sametem, stojící nedaleko praskajícího krbu (jemná vůně kadidla). No a tu máte na závěr jeden bonus pro zahřátí, hustý vanilkovo-ambrový koktejl. Tedy myslela jsem, že vrcholem Morsettiho tvorby je Farnesiana, ovšem teď k němu chtě nechtě musím přidat i Royal Bain :) .
Reformulovaná verze už voní jinak, nevím jak, ale ta iluze šampaňského už tam není, protože aldehydům chybí ta jejich lehkost, jíž ve spojení s oppopanaxem potřebují. Snad proto zmizel ten přívlastek Champagne z názvu. Jenže proč v tom případě dali vůni do flakonu, co tvarově připomíná láhev šampaňského.
Růže zmizela, zato k šeříku přibylo víc jeho zelených lístečků a bylo přidáno víc pudrových fialek z Kenzo Flower, čímž se jí tato verze blíží daleko víc než vintage. Praskající krb také zůstal, avšak chybí žlutý meloun, zato přibyl mléčný santal, takže místo vanilkovo-ambrového koktejlu si představte spíš máslové sušenky z Dries Van Noten. Vůně je to pořád pěkná, jen je jistým způsobem oproti rozzářené slunečné vintage verzi taková pochmurnější.
Původní (nereformulovaná) verze. Lehce svěží dřevitě květinová směs se znatelným jemným bílým šeříkem, ze které ale začaly vylézat prapodivné tóny žampionového krému zasypaného nasládlým fialkovým pudrem. Po mnoha hodinách vůně tělového krému s jemným pudrovým nádechem.
…chvilková nádherná i když heboučká tak intenzivní kombinace šeříku s růží.
Hmm!…
Pak moment, kdy máte dojem nějakého jemného dobrého alkoholu a
nakonec a to dost rychle vůně přechází jinam…
Jakoby suché zeleno, ne z rostlin, ale z pryskyřice(opopanax) –
čerstvě sebraná a usychající na slunci.
Tenhle tón je přítomen pořád.
Akorát se pod ním začíná vynořovat i něco jiného.
Vanilka. Mírně nasládlá.
Ostatní složky jsou skoro nerozpoznatelné –
kadidlo, santal, jantar, cedr, benzoin – vyvedeny v krémové konzistenci, vyhlazené do maxima,
jak do vysokého lesku ochozené kameny nohami tisíce turistů.
Většinou tyto ingredience pohromadě zaručují silnou nálož orientu, ale tady je to verze LIGHT, jenže v tom nejlepším slova smyslu.
Opravdu královská koupel.
10/07/10