Sušené temně rudé růže i se stonkem, ponořené v zakouřené, medově sladké a horké ambře, navrch s příjemně nasládlým ovocným nádechem. A tím vším se prolínají sladce oudové tóny. Gurmánská růže, tajemná (a trochu ponurá), typově blízká Rose Nacrée du Désert a arabskému pojetí růží v parfémech vůbec.
Podoba s Fordovou Noir de Noir? To musím zkusit! No, tak pro někoho možná dobrá, pro někoho třeba špatná zpráva je, že podoba se nekoná. Tohle se mi (zpočátku!) blíží spíš k Traversee du Bosphore, když už bych měla přirovnávat aspoň dojmově. Štavnaté, sladké maliny tu jsou zalité pořádným kotlem vanilky, ke které se přimíchává cukr rozpuštěný v horké růžové vodě. Byla by to katastrofa, nebýt mikroskopické dávky umírněného oudu a suchého pačuli. No vida, i santalová tříska se tu najde. Lehoučký posyp hořkého kakaa. Pomalu zahušťujeme ambrou. A tím je krátkému výčtu pozitiv konec, protože výše uvedená směs už se nám uvařila, zhoustla, zmedovatěla... Ještě že aspoň ty maliny polevily! Ale kdo rád sladší, gurmánštější vůně, tady by si mohl pošmáknout.
Vůně má být opulentní a temná jako stín papežského paláce v Avignonu a přestavovat jakousi procházku skrz něj vč. soukromých komnat bývalých nejvyšších pontifiků, přičemž růže má zde prezentovat karmínově červenou papežskou štólu. A tahle růže je tedy temná, přesněji řečeno zdá se být na začátku temná, kořeněná a zemitá - říkejte si, co chcete, je tam pačuli a nejspíš i špetka ostřejšího bylinného šafránu, čili příznivkyně orientálně laděných růží zřejmě zajásají.
No jenže asi by to nebyl Pierre, aby nám do ní nepřidal i něco gurmánského, tzn. trochu medu, malinovou marmeládu a prachové kakao. Tohle guillaumovské intermezzo se však vzápětí odsouvá do pozadí a růžová průvodkyně se nám mění do "sametově" zelené, chyprovější podoby, přidává se trocha lehce drhnoucího vetiveru a zvláštní tmavá čokoláda. Už by scházel jen ten oud a člověk by řekl, že Pierre opisuje od Fordovy Noir de Noir.
Místo něj nás potemnělými chodbami provází vůně kouřících santalových tyčinek a hřejivé, sladce pryskyřičnaté ambry. Tohle tedy rozhodně není papežská vůně, na to postrádá jakoukoliv chrámovou atmosféru a má až příliš temperamentu, ledaže by to by to byla vůně nějaké jeho kurtizány, která ho v jeho komnatách navštěvovala. Ovšem tedy výdrž tentokrát oproti Noir de Noir docela pokulhává.
Sušené temně rudé růže i se stonkem, ponořené v zakouřené, medově sladké a horké ambře, navrch s příjemně nasládlým ovocným nádechem. A tím vším se prolínají sladce oudové tóny. Gurmánská růže, tajemná (a trochu ponurá), typově blízká Rose Nacrée du Désert a arabskému pojetí růží v parfémech vůbec.
Podoba s Fordovou Noir de Noir? To musím zkusit! No, tak pro někoho možná dobrá, pro někoho třeba špatná zpráva je, že podoba se nekoná. Tohle se mi (zpočátku!) blíží spíš k Traversee du Bosphore, když už bych měla přirovnávat aspoň dojmově. Štavnaté, sladké maliny tu jsou zalité pořádným kotlem vanilky, ke které se přimíchává cukr rozpuštěný v horké růžové vodě. Byla by to katastrofa, nebýt mikroskopické dávky umírněného oudu a suchého pačuli. No vida, i santalová tříska se tu najde. Lehoučký posyp hořkého kakaa. Pomalu zahušťujeme ambrou. A tím je krátkému výčtu pozitiv konec, protože výše uvedená směs už se nám uvařila, zhoustla, zmedovatěla... Ještě že aspoň ty maliny polevily! Ale kdo rád sladší, gurmánštější vůně, tady by si mohl pošmáknout.
Vůně má být opulentní a temná jako stín papežského paláce v Avignonu a přestavovat jakousi procházku skrz něj vč. soukromých komnat bývalých nejvyšších pontifiků, přičemž růže má zde prezentovat karmínově červenou papežskou štólu. A tahle růže je tedy temná, přesněji řečeno zdá se být na začátku temná, kořeněná a zemitá - říkejte si, co chcete, je tam pačuli a nejspíš i špetka ostřejšího bylinného šafránu, čili příznivkyně orientálně laděných růží zřejmě zajásají.
No jenže asi by to nebyl Pierre, aby nám do ní nepřidal i něco gurmánského, tzn. trochu medu, malinovou marmeládu a prachové kakao. Tohle guillaumovské intermezzo se však vzápětí odsouvá do pozadí a růžová průvodkyně se nám mění do "sametově" zelené, chyprovější podoby, přidává se trocha lehce drhnoucího vetiveru a zvláštní tmavá čokoláda. Už by scházel jen ten oud a člověk by řekl, že Pierre opisuje od Fordovy Noir de Noir.
Místo něj nás potemnělými chodbami provází vůně kouřících santalových tyčinek a hřejivé, sladce pryskyřičnaté ambry. Tohle tedy rozhodně není papežská vůně, na to postrádá jakoukoliv chrámovou atmosféru a má až příliš temperamentu, ledaže by to by to byla vůně nějaké jeho kurtizány, která ho v jeho komnatách navštěvovala. Ovšem tedy výdrž tentokrát oproti Noir de Noir docela pokulhává.