zelený fík, zelená dužina z fíkových listů, rozmačkané, se šťávou. citrusy, které jsou lehce nakyslé a neobtěžují řezavou kyselostí, jen osvěžují. pár kapek zeleného čaje, který se rychle smíchá se šťávou z plodů a listů fíkovníku. léto jak vyšité, bez třeskuté svěžesti, prostě jen klid, pohoda, jemný větřík, lehátko na terase, slunečník a vychlazené pití. ovšem pokud začne citrus se zeleným čajem zlobit, může se objevit Jar na nádobí.

krémově zelená vůně čistoty

Zajímavá kořenitá vůně nedosahující sice levelu velkoleposti jako Noir Epices od F. Malleho, ale zato jsme zde ušetřeni nálože hřebíčku. Zpočátku působí až kovově chladně, tmavě šedě, vydatně zasypána velmi výrazným černým pepřem, nahořklá suchým pelyňkem, s pár santalovými třískami. Později začíná pomalu balancovat na hranici nasládlé hřejivosti, kdy se přes ostrou kovovou hranu líně převalí pro tuto značku poměrně typický základ z husté smetanové vanilky, hebkého bílého pižma a mléčného santalu a špetky ambry, v tomto případě dokonce s nepříliš hořkým kakaovým popraškem. Příjemný kontrast, příjemná vůně a příjemná cena za extrait.

Suché cedrové dřevo, suchý kosatcový pudr, téměř nesladká vanilka a hebké pižmo. Další variace na téma VCA Bois d'Iris s tímtéž tónem, tentokrát velmi suchá až prachová s minimální sladkostí, velmi jemná.

kosatec bez kosatce (stopové množství na začátku), zato s ovocem (broskve)

Měkký prachový kosatec se šťávou ze sladkých zralých citrusů. Ovocný nádech osvěžuje a nenechává ho spadnout do přílišné melancholie ani pastelové pudrovosti fialky, které je zde jen pomálu. Zpočátku polojasné nebe se rychle zatahuje těžkými šedými mraky. Kosatec se zahaluje do vůně transparentního kouře bez kudrlinek a do koženého labdana jako do dlouhého pláště. Jako mávnutím ruky ukazuje svou pravou tvář, s krásnými rysy ale zrcadlící příliš tíhy. Jeho srdce ale ještě není bez citu, prohřívá ho propolisová ambra a suché tabákové listy. Vytváří protipól šedavé nostalgii kosatce a společně tvoří velmi neotřelou kombinaci. Po rozvonění má styčné body s krásným drydownem z Bois d'Ascese - stejná značka, stejný parfumér.

Vezmeme to nejlepší, co nám nabízí (relativně) známá La Pausa, a to dřevitý kosatec a suchá hlína. Zjemníme, uhladíme, obrousíme hrany. Vyzdvihneme dřevo do popředí, moc pěkný suchý cedr. Přidáme trochu fialkové pudrovosti a bylinné nahořklosti. A hlavně, hlavně přidáme tmavomodrý samet. Tohle je první vůně, kdy je kosatec opravdu evokující barvu tmavnoucí noční oblohy, hebký a hladivý. Vůně je lehká, ale nikoli slabá, sladká jen minimálně, poměrně lineární; na kosatcovku překvapivě žádná mrkev. Další částečná podoba by se našla s Iris Silver Mist, kdy Iris de Nuit je podstatně křehčí, ne taková pecka, a víc dámský. Jako chvíle těsně předtím, než se schovají večer poslední sluneční paprsky, ale už je vidět hvězdy, v lese mezi stromy poletují malá světýlka a dalo by se až uvěřit, že tu potkáte víly s motýlími křídly v domečcích na stromech :) P.S.: podoba s Infusion d'Iris rozhodně ne.

Sladce pudrový kosatec s industriálními tóny jako od Comme des Garcons. Začíná kombinací s drhnoucím hořko-zeleným cypřišem poprášeným perlivě pikantním kořením s efektem autodílny. Postupně měkne a zjemňuje se, přidává se vanilka s prachovou mimózou, veškeré benzíny a mazadla ustupují do pozadí. Vůně se zahřívá velejemnou broušenou kůží se špetkou ambry, ale pod tím vším pastelově pudrově sladce květinovým téměř není poznat, jen citlivě brání přepudrované přeslazenosti. Končí jako jemný měkce vanilkově sladký pudřík samotný.

jasmín a pomerančový květ; kam dali kosatec netuším

Iris Poudre je pro mě (spolu s Iris Silver Mist) výjimečná vůně, protože kosatec jinak vůbec nemusím. Tady je krémový kosatec, sladký hustou vanilkou, která dělá jinak aldehydově odtažitý kosatec vřelým, podbarvený v pozdější fázi mléčným santalem. Působí to jako sluncem zalitá zasněžená zimní krajina, která se třpytí v odlescích a kterou pozorujeme za oknem z vyhřáté méstnosti, zahalené ve velké hebké kašmírové šále, připravené k odchodu na nějakou slavnostní událost. Co ale dělá Iris Poudre tak jiným je ta nejpřesnější dávka vetiveru. Trochu víc a byla by to hrůza, trochu méně a postrádal by takovou osobitost. Bez vetiveru, který mi kdysi na první přivonění voněl až lékořicově, by byl Iris Poudre sice kvalitní, sladký a asi i elegantní, ale zaměnitelný. Zeleně drhnoucí akcent v syté dřevitě pudrové vůni, který po rozvonění přechází místy až do chypre tónů, a to do takové míry, že jsem se nejednou divila, co to tak krásně voní, je přesně to, co podtrhuje jedinečnost Iris Poudre.

zelené jablko