Povedená skořicová vůně konečně bez štrůdlu! To by si zasloužilo podtrhnout, zakroužkovat a omalovat zvýrazňovačem. Skořice je sice suchá a v podobě celých roliček, čemuž napomáhá i aromatická sušená levandule v pozadí, ale vůně samotná suchá není. Zvláčňují ji natrpklé citrusy a krémové bílé květiny s máslovým ylangem. Spolu s těmi se přidává v mléku rozpuštěná tonka s bílým pižmem a sladce mléčný santal. Celé to voní jako koření masala v horkém plnotučném mléce s převládající skořicí a špetkou levandule, a od jiných mléčných vůní typu Lumiere Blanche (Olfactive studio) se liší náloží krémových květin.

Začíná kořenitou ambrou a suchým, přesto trochu rašelinovitým pačuli. Místy se mihne náznak kůže, ale je to spíš jen zdání. Ambra se mísí s benzoinem a jsou syté, hřejivé, balzamicky sladké. Připomíná mi to Rose Calligraphy od Aramis s tím rozdílem, že tam ta růže aspoň na začátku opravdu zřetelně je, tady ani ne. Po rozvonění je to balzamická ambra s hebkou krémovou vanilkou a popraškem loupaných mandlí z Cary rozdrcených na prach.

pěkná jarní květinovka, svěží květy se mísí s drhoucí zelení.. na papírku dokonce pudrovatí a má tendence jít do sladkého vitacitu, což na mé kůži vůbec.

méně dřevitá než původní verze od Shiseida a je cítit, že ke zralému ovoci přidali ždibek květin. Švestky, broskve, růže, skořice a hlavně "signature" vlhký až živočišný cedr.

typ VW Boudoir, strašlivě sladká, ale v pravým významu slova "strašlivě"

sofistikovaná, napůl chladně elegantní, napůl hřejivě ženská. sladké ovoce zkrocené špetkou skořice s romantickým květinovým srdcem.

malleovský kosatec ve verzi basic, bez aldehydů, bez vetiveru, ale se žlutým melounem. řidší, ne tak důstojný, ale přesto poměrně zdařilý. později se vkrádá lehce drhnoucí „větrové“ pižmo a dojem poněkud kazí. za levnější dvojče Iris Poudre bych neoznačila, to je dost nadsazené, ale podoba se najde.

Krémová vanilka s drobnými černými zrníčky z vyškrabaného vanilkového lusku, smíchaná s bílým pižmem, lehká jako našlehaná pěna. Prachový kardamom a na špičku nože černého pepře dodá pikantnost; suché pačuli s kouřově pryskyřičnatým guajakovým dřevem zase uklidňující, meditativní charakter. Ta vůně se na kůži vyloženě rozplývá a vanilka je tu jedna z nejhezčích.

Pobouřeně si přičichávám k ruce a nevycházím z údivu. Nejprve mě praštila do nosu ta sladká umělost, ano, chápu to. Ale. Ale ono se to rozvoní do krémové našlehané tonkovo-vanilkovo-kakaové krásky podbarvené santalem a naprosto necudně řízlé Lutensovou Louve a její křehkou měkkou alabastrovou náručí s vůní višní a sladkých mandlí. A není to přeslazené. Je to gurmánsky elegantní. A voní to na mně líp než Tonka Imperiale, kde válčím právě s umělostí... Ne, skutečně nevycházím z údivu. Něco na ní je.

první dojem: šmarja jak se tato nakyslá věc může všem líbit?? po nějakém čase: co to tu tak voní? že by Tonka Imperiale (z druhé ruky)? – ne, byla to Fifi, sladká mandlovo (připadne mi) -pudrová vůně s lehkým citrusovým tónem v pozadí. není to můj šálek čaje, ale je pěkná.

Krásná fíková vůně, kromě klasické fíkové zeleně a dřeva je tu patrná i sladká zralá ovocná dužina samotných fíků, čímž se odlišuje od zelenějšího Philosykosu a mléčnějšího Premier Figuier Extreme.