Tady mám dilema, jestli dobré nebo jen průměrné. Prvotní závan bylinné levandule vystřídala divná nasládlá navhlá směs. Pojala jsem obavu, ale sladkost se vykrystalizovala do našlehané tonky a bílého pižma s krémovou vanilkou. Ta směs zalila levanduli, působí nadýchaně - a sladkou levanduli já ráda. Občas problesknou "kovové" fialkové lístky jako v Balenciaga L'Essence a přinesou závan čerstvého vzduchu. Od prvotní myšlenky, že to voní jako Jersey, jsem ale nakonec ustoupila, zase tak křehká ta vůně není.

bonparová růže + divný "ineke" tón

Kořenitá buchta, nadýchaný perník s teple aromatickým kořením, začerstva rozkrojený na sladce dřevitém prkénku. Vzduch je teplý horkem z trouby, pleť je zahřátá a kolem voní měkce pudrová mimóza a sušené bylinky schované v tabatěrce, které v tomto prostředí trochu zvlhly.

Sfouknuta svicka a lepidlo

Mlade zelene jehlici (oproti Fanghorn, Murkwood), bez kadidla

maliny, růže, pačuli, cosi svěžího a lehce pikantní špička… zkrátka ovocno-pačuliová růže. hm, líbivé, ale zaměnitelné, nejvíc asi s Miss Charming. chybí sytost, je to jakési ploché. navíc pojímám podezření, že tam jisté větrovo páchá neplechu.

Vadnoucí růže kovová tak, že to až cítíte v puse, s pačuli akcentujícím vlhkou, stinnou zemitost. Je cítit rozlité zkyslé červené víno z lahve, co je už dlouho otevřená. Postupně se přidává prach a písek, vlhký písek a trocha hořkosti a pot, ne vzletné živočišné pižmo, ale normální lidový pot. A v tom potu a písku září původně krvavě rudá, teď už napůl zčernalá růže, jejíž vůně skoro až zkapalněla.

Parádní kůže naložená v ovoci, trochu v lutensovském stylu se chce říct, ale kdo zkusil víc vůní této značky (myslím ty méně neškodné), zapomíná na Lutense, protože ten už se opakuje (a už dávno není tak temný a rozporuplný, jak býval), a jde vzývat nového pána pořádně temných vůní – Bena Gorhama. Bullion je totiž všechno, co od takové vůně chcete: svíravá sladkost přezrálého tmavého ovoce (moc pěkné, skoro černé švestky), dekadence precizní kůže, která není živočišná, ani framykoinová nebo uleželá, ale má všechny aspekty kožené bundy támhletoho potetovanýho týpka na baru. možná to není „váš typ“, ale chcete ho, teda ji, tu kůži, teda bundu, ehm, a tričko třeba taky a potom je tam ještě trochu hutné rostlinné svěžesti po dlouhém, předlouhém nočním dešti, kdy nad ránem všechno zase ožívá, ztěžklé a nasáknuté vodou, prodchnuté vůní mokré hlíny, typově něco jako Eden haute couture, méně žaludekpřevracecí, více procítěné (a více lokalizované z tropů do mírného klimatu). vlastně by to stálo za to se s tím potetovaným chlápkem choulit v nočním dešti pod skromnou dřevěnou stříškou a cítit vůni ožívající přírody a půjčené bundy a vlhký lezavý chlad zaháněný objetím a Tullamorkou, a trochu strach, že ten déšť nepřejde a že spadne strom nebo tak něco, a pak, za svítání, skončit tady v baru na snídani a probírat se těma poměrně zajímavýma vzpomínkama. tahle temná vůně má totiž to, co od ní opravdu chcete – emoce.

Buchta...