|Sametíček,panáček,dřevíčko,takové to domácí mlsání...placatka ve tvaru meruňky,obalená v jemné kůži odstínu nude, se švestkovým likérem barvy naomikembl uvnitř,rozkošnicky sladké polínko macerované v teplé husté náruči,ňam
Kůže se nebojím, oudu se nebojím, kouře s nebojím, tady je to všechno + leštěnka na dřevo. A jestliže se příjemný akord, zahrnující švestku, objevuje prvních deset minut, tak pak se bohužel vypaří, aby nechal místo čpavě Akutolové nevůni. Až teprve po dvou hodinách se vůně dostane do celkem příjemné polohy. Kdybych patřila mezi smývače nepříjemných vůní, drhnoucí si zápěstí po každém parfémovém omylu, ani bych se toho nedočkala.
V případě téhle vůně se Ben Gorham opravdu vytáhl. Tam, kde Lutensova Daim Blond ve spojení semiše a meruněk působí poněkud mdle, přidal Ben i temnější stránku kůže a sušené ovoce promísil s přezrálými švestkami a dodal mu jiskru.
A není to jenom týpek v kožené bundě, co popíjí u baru sladkou slivovici říznutou nasládlým růžovým pepřem, aby se zahřál, protože právě přišel zvenku a je z něj ještě cítit chlad nočního deště. Má s sebou i společnici ve velurovém kabátu (kůže postupně zjemní díky sametově broskvovému tónu vonokvětky). Oba chvíli posedí a nakonec odchází na venkovní dřevěnou terasu, lehce ozářenou mléčným světlem pouliční lampy (krásný santal) a za zvuků vzdálené pouliční hudby se v něžném pižmovém objetí pomalu pohybují do rytmu. Jo, Ben rules!
Parádní kůže naložená v ovoci, trochu v lutensovském stylu se chce říct, ale kdo zkusil víc vůní této značky (myslím ty méně neškodné), zapomíná na Lutense, protože ten už se opakuje (a už dávno není tak temný a rozporuplný, jak býval), a jde vzývat nového pána pořádně temných vůní – Bena Gorhama.
Bullion je totiž všechno, co od takové vůně chcete: svíravá sladkost přezrálého tmavého ovoce (moc pěkné, skoro černé švestky), dekadence precizní kůže, která není živočišná, ani framykoinová nebo uleželá, ale má všechny aspekty kožené bundy támhletoho potetovanýho týpka na baru. Možná to není „váš typ“, ale chcete ho, teda ji, tu kůži, teda bundu, ehm, a tričko třeba taky :)
A potom je tam ještě trochu hutné rostlinné svěžesti po dlouhém, předlouhém nočním dešti, kdy nad ránem všechno zase ožívá, ztěžklé a nasáknuté vodou, prodchnuté vůní mokré hlíny, typově něco jako Eden haute couture, méně žaludekpřevracecí, více procítěné (a více lokalizované z tropů do mírného klimatu).
Vlastně by to stálo za to se s tím potetovaným chlápkem choulit v nočním dešti pod skromnou dřevěnou stříškou a cítit vůni ožívající přírody a půjčené bundy a vlhký lezavý chlad zaháněný objetím a Tullamorkou, a trochu strach, že ten déšť nepřejde a že spadne strom nebo tak něco, a pak, za svítání, skončit tady v baru na snídani a probírat se těma poměrně zajímavýma vzpomínkama. Tahle temná vůně má totiž to, co od ní opravdu chcete – emoce.
...zastřeně šťavnatá delikátně opepřená švestka a k ní, za chvilinku, se začne úlisně tulit
kůže.
Kůže měkoučká, nasládlá velejemně kardamonovou hebkou meruňkou.
No, a tohle dobré se stane ještě lepším.
Protože to opatrně a ochranitelsky pohltí vlahé vanilkově santalové mléko.
Je to líbezná a současně nebezpečná vůně,
vůně tak trochu
potvora...
...jak pohled lolitky, která si poprvé nalíčila ústa rudou rtěnkou...
|Sametíček,panáček,dřevíčko,takové to domácí mlsání...placatka ve tvaru meruňky,obalená v jemné kůži odstínu nude, se švestkovým likérem barvy naomikembl uvnitř,rozkošnicky sladké polínko macerované v teplé husté náruči,ňam
Kůže se nebojím, oudu se nebojím, kouře s nebojím, tady je to všechno + leštěnka na dřevo. A jestliže se příjemný akord, zahrnující švestku, objevuje prvních deset minut, tak pak se bohužel vypaří, aby nechal místo čpavě Akutolové nevůni. Až teprve po dvou hodinách se vůně dostane do celkem příjemné polohy. Kdybych patřila mezi smývače nepříjemných vůní, drhnoucí si zápěstí po každém parfémovém omylu, ani bych se toho nedočkala.
V případě téhle vůně se Ben Gorham opravdu vytáhl. Tam, kde Lutensova Daim Blond ve spojení semiše a meruněk působí poněkud mdle, přidal Ben i temnější stránku kůže a sušené ovoce promísil s přezrálými švestkami a dodal mu jiskru.
A není to jenom týpek v kožené bundě, co popíjí u baru sladkou slivovici říznutou nasládlým růžovým pepřem, aby se zahřál, protože právě přišel zvenku a je z něj ještě cítit chlad nočního deště. Má s sebou i společnici ve velurovém kabátu (kůže postupně zjemní díky sametově broskvovému tónu vonokvětky). Oba chvíli posedí a nakonec odchází na venkovní dřevěnou terasu, lehce ozářenou mléčným světlem pouliční lampy (krásný santal) a za zvuků vzdálené pouliční hudby se v něžném pižmovém objetí pomalu pohybují do rytmu. Jo, Ben rules!
Parádní kůže naložená v ovoci, trochu v lutensovském stylu se chce říct, ale kdo zkusil víc vůní této značky (myslím ty méně neškodné), zapomíná na Lutense, protože ten už se opakuje (a už dávno není tak temný a rozporuplný, jak býval), a jde vzývat nového pána pořádně temných vůní – Bena Gorhama.
Bullion je totiž všechno, co od takové vůně chcete: svíravá sladkost přezrálého tmavého ovoce (moc pěkné, skoro černé švestky), dekadence precizní kůže, která není živočišná, ani framykoinová nebo uleželá, ale má všechny aspekty kožené bundy támhletoho potetovanýho týpka na baru. Možná to není „váš typ“, ale chcete ho, teda ji, tu kůži, teda bundu, ehm, a tričko třeba taky :)
A potom je tam ještě trochu hutné rostlinné svěžesti po dlouhém, předlouhém nočním dešti, kdy nad ránem všechno zase ožívá, ztěžklé a nasáknuté vodou, prodchnuté vůní mokré hlíny, typově něco jako Eden haute couture, méně žaludekpřevracecí, více procítěné (a více lokalizované z tropů do mírného klimatu).
Vlastně by to stálo za to se s tím potetovaným chlápkem choulit v nočním dešti pod skromnou dřevěnou stříškou a cítit vůni ožívající přírody a půjčené bundy a vlhký lezavý chlad zaháněný objetím a Tullamorkou, a trochu strach, že ten déšť nepřejde a že spadne strom nebo tak něco, a pak, za svítání, skončit tady v baru na snídani a probírat se těma poměrně zajímavýma vzpomínkama. Tahle temná vůně má totiž to, co od ní opravdu chcete – emoce.
...zastřeně šťavnatá delikátně opepřená švestka a k ní, za chvilinku, se začne úlisně tulit
kůže.
Kůže měkoučká, nasládlá velejemně kardamonovou hebkou meruňkou.
No, a tohle dobré se stane ještě lepším.
Protože to opatrně a ochranitelsky pohltí vlahé vanilkově santalové mléko.
Je to líbezná a současně nebezpečná vůně,
vůně tak trochu
potvora...
...jak pohled lolitky, která si poprvé nalíčila ústa rudou rtěnkou...