Zeleň tatranského chodníka, asi niekde na miestach, kde sa udržali pôvodné ihličňanové monokultúry (no...pôvodné....proste tie na ktoré sme boli kedzsi zvyknutí), s drevenými mostíkmi ponad zurčiaci horrský potok. Krása.
První dojem je pesto z jehličí na horké křupavé bagetě. Poctivý jehličnatý les zde voní zelení, jehličím a smolnými šiškami. Od skutečnosti skoro k nerozeznání. Po rozvonění je patrná sandaraková pryskyřice coby lehce citrusový opar, podkreslený jemným živočišným oudovým podtónem. Vůně se chová obdobně v teplém i studeném počasí. Drží se spíš u kůže. Na suché a studené kůži vydrží kolem 3,5 hodiny v chladu, v teple je výdrž lepší, přes 4,5 hodiny. Shrnutí: Takhle nějak jsem si představovala vůni lesů amerického jihozápadu z brakové literatury mého dětství (kdo četl třeba Lovce šelem, tak tuší, kam tím mířím).
Zeleň tatranského chodníka, asi niekde na miestach, kde sa udržali pôvodné ihličňanové monokultúry (no...pôvodné....proste tie na ktoré sme boli kedzsi zvyknutí), s drevenými mostíkmi ponad zurčiaci horrský potok. Krása.
První dojem je pesto z jehličí na horké křupavé bagetě. Poctivý jehličnatý les zde voní zelení, jehličím a smolnými šiškami. Od skutečnosti skoro k nerozeznání. Po rozvonění je patrná sandaraková pryskyřice coby lehce citrusový opar, podkreslený jemným živočišným oudovým podtónem. Vůně se chová obdobně v teplém i studeném počasí. Drží se spíš u kůže. Na suché a studené kůži vydrží kolem 3,5 hodiny v chladu, v teple je výdrž lepší, přes 4,5 hodiny. Shrnutí: Takhle nějak jsem si představovala vůni lesů amerického jihozápadu z brakové literatury mého dětství (kdo četl třeba Lovce šelem, tak tuší, kam tím mířím).