Hloupost je, že pohled je němý,
však toho jsi ty důkazem …
jeho hlas „zní“ teď nade všemi
opředen tichým půvabem …
Lehounké pomerančové aroma je úvodem pro nádherný máslově krémový duet kosatce a růže. Ani pačuliový základ nedokáže jejich květinové souznění zastínit. Burlesque je především o květinovém srdci, které neúnavně odbíjí každý okamžik svého bytí.
Celkový výraz starosvětskosti se snoubí jak s elegancí, tak i s pečlivě odměřeným šmrncem dekadence díky základ obestírajícím kouřovým tónům.
Pro můj nos velmi přitažlivá a svůdná vůně! Jo, dala bych si říct …
První, co mě k téhle vůni napadá - retro vůně. Berlín a zlatá dvacátá léta, tanec na špičce vulkánu. Evropská metropole zábavy, noční kluby, varieté, swing a charleston.
Burlesque evokuje jedno z takových etablissement z dvacátých let. Sál s balkóny, stolky se židlemi, pódium pro muzikanty, navoskované parkety a závěsy, na kterých se usadila vrstvička prachu. Násilně ukončená epocha, jejíž duch se už nikdy nepodařilo probudit, a přece to tady kdysi žilo. Vonělo to po kandovaných pomerančích, nápojích se skořicí a hřebíčkem. Po červených rtěnkách dam a jejich kožených kabelkách, po kosatcovém pudru tanečnic. Po parfémech s květinami, pačuli, kadidlem a jemnou živočišnou cibetkou.
Vůně, která vás vrátí o sto let zpátky aniž by přitom působila zastarale.
Vůně má údajně evokovat atmosféru burleskní show, známou z varietního prostředí již začátkem 20. století. Dala by sev jistém smyslu považovat za určitou předchůdkyni striptýzových s tím rozdílem, že toto představení má v sobě kromě lechtivosti, erotického podtónu i snahu pobavit, poškádlit. Když zmíním jména jako Betty Page nebo ze současnosti Ditu von Teese, jistě už budete doma.
Tahle tanečnice vchází na scénu v koženém korzetu hned potom, co si dojí nasládlý šťavnatý červený pomeranč. Obličej má nalíčený čerstvou rtěnkou a kosatcovým pudrem, vlasy ji zdobí květ svěží růže s ovocným podtónem. Na pódium někdo vhání velkými měchy oblak kouře, aby její vystoupení působilo tajemně a zakrylo fakt, že pódium je poněkud nevyčištěné (zemité tóny pačuli). Jeden nadšený divák jí místo kytice pak přinese na pódium kornout karamelek a ona ho za to laškovně pošimrá labutěnkou s vanilkovým pudrem (benzoin?) po tváři.
Povedená vůně. Kosatcovým prachem z Diamond Jubilee Bouquet (Grossmith) prosvítá sušená růže s lístky ze zeleného pačuli, která přechází na sladkou pudrovou vanilku podbarvenou špetkou zemitého kadidla. Výdrž přesahuje 4 hodiny.
Hloupost je, že pohled je němý,
však toho jsi ty důkazem …
jeho hlas „zní“ teď nade všemi
opředen tichým půvabem …
Lehounké pomerančové aroma je úvodem pro nádherný máslově krémový duet kosatce a růže. Ani pačuliový základ nedokáže jejich květinové souznění zastínit. Burlesque je především o květinovém srdci, které neúnavně odbíjí každý okamžik svého bytí.
Celkový výraz starosvětskosti se snoubí jak s elegancí, tak i s pečlivě odměřeným šmrncem dekadence díky základ obestírajícím kouřovým tónům.
Pro můj nos velmi přitažlivá a svůdná vůně! Jo, dala bych si říct …
První, co mě k téhle vůni napadá - retro vůně. Berlín a zlatá dvacátá léta, tanec na špičce vulkánu. Evropská metropole zábavy, noční kluby, varieté, swing a charleston.
Burlesque evokuje jedno z takových etablissement z dvacátých let. Sál s balkóny, stolky se židlemi, pódium pro muzikanty, navoskované parkety a závěsy, na kterých se usadila vrstvička prachu. Násilně ukončená epocha, jejíž duch se už nikdy nepodařilo probudit, a přece to tady kdysi žilo. Vonělo to po kandovaných pomerančích, nápojích se skořicí a hřebíčkem. Po červených rtěnkách dam a jejich kožených kabelkách, po kosatcovém pudru tanečnic. Po parfémech s květinami, pačuli, kadidlem a jemnou živočišnou cibetkou.
Vůně, která vás vrátí o sto let zpátky aniž by přitom působila zastarale.
Vůně má údajně evokovat atmosféru burleskní show, známou z varietního prostředí již začátkem 20. století. Dala by sev jistém smyslu považovat za určitou předchůdkyni striptýzových s tím rozdílem, že toto představení má v sobě kromě lechtivosti, erotického podtónu i snahu pobavit, poškádlit. Když zmíním jména jako Betty Page nebo ze současnosti Ditu von Teese, jistě už budete doma.
Tahle tanečnice vchází na scénu v koženém korzetu hned potom, co si dojí nasládlý šťavnatý červený pomeranč. Obličej má nalíčený čerstvou rtěnkou a kosatcovým pudrem, vlasy ji zdobí květ svěží růže s ovocným podtónem. Na pódium někdo vhání velkými měchy oblak kouře, aby její vystoupení působilo tajemně a zakrylo fakt, že pódium je poněkud nevyčištěné (zemité tóny pačuli). Jeden nadšený divák jí místo kytice pak přinese na pódium kornout karamelek a ona ho za to laškovně pošimrá labutěnkou s vanilkovým pudrem (benzoin?) po tváři.