Verte Violette + Love in White, fialkový kvítek v obilném poli těsně před sklizní, slunečný den a lehký větřík, čistota a jednoduchost a přesně ta lila barva, jako je na flakonu.

Růže, pokud tu být měla, se úplně ztratila a místo toho tu máme mořský útes, kde vlny za tisíc let vytvořily převis, kam slunce nedosáhne, a tam voní mořská voda, nazelenalá řasami, a minerální ambra, lehounce hřejivá, studeně kadidlová. Vlastně modrá hlubina – trefné!

"modrá" růže, ledová a trochu měkce pižmová, přejde do podoby Kapsule Floriental, tj. břečťan a kompost, taková podivná hladká ňahňavá rostlinná hmota, prosvítá růže a trochu to drhne, ale později se zase vzpamatuje a je to růže teple tělová s probleskující "ledovou" svěžestí, pižmově dřevitá, se ždibíčkem pačuli. kvalitativně lepší mainstream...

Hendley vidí (B/b)lond podobně, jako Ropion kosatec v Iris Shot (Olfactive Studio) - celkové vyznění je pro mě dost podobné i přes rozdíly ve složení. Blond je až skoro gurmánská květinová pudrovka. Krémové sladké mandle vyšlehané do husté pěny, šťavnatě ovocný jasmín bez sirupu a pižmově nadýchaný nasládlý kosatcový pudr přelévající se přes hebký semiš až k hřejivě pudrovému santalu. Vůně působí důvěrně a komfortně jako oblíbený kašmírový šál k semišové bundě a mandlové latté v hrníčku na dřevěném stolku, díky kterým člověk nevnímá podzimní plískanice za oknem. Kategorizace vůně jako dámské zde určitě sedí.

semis, tuberoza a mekke maslove susenky s kokosem se rtenkou a kapkou pizma

Na první dojem inspirace Feminité du Bois, hlavně pokud jde o až kandované ovoce (na mně jsou nejvýraznější švestky) a k tomu ta kombinace se dřevem… Dřevo už je ovšem jiné, ale zase mi to připomíná Lutense, tentokrát Serge Noire (nebo chcete-li, Black Cashmere) – tmavé až černé, hodně zakouřené. Zkrátka vůně v lutensovském stylu, zpočátku nic originálního (navíc mě napadla i myšlenka na Boxeuses, aby toho nebylo málo). Zajímavá část přijde později – rozvoní se totiž do podoby luxusní „20 a více“-leté whisky s ovocným nádechem a zřetelnou vůní nasáklého dřeva. Když konfrontuju složení, měla bych tu nacházet spíš vůni vína – červené, těžké, kořenité – to by šlo, ale sama od sebe ta asociace z vůně samotné nepřijde. Ale od prvotního dojmu „aaahhhh, další FdB“ se naštěstí výrazně vzdálila. Vlastně bych si takhle představovala Frapiny, které se mnou nějak nespolupracují.

Nad ocekavani zelena

sladká (nikoli přeslazená; celkem přírodní), šťavnatá, čerstvě rozkrojená fíková dužina s trochou hořkosti ze slupky a nasládlým cedrovým dřívkem ve velmi decentním množství. nenáročná, lehká, osvěžující, poměrně slabá, autentická, příjemná. Svirave zeleny fik pistupne sladne ovocnou duzinou, jeste ne uplne zralou, a soucasne drevnati.

Překvapivě jemná, ale možná to bude opatrným dávkováním. A modrá. Opravdu je to první asociace. Jemná, hebká ambra jako pohlazení a proužek namodralého dýmu vinoucí se vzduchem v ornamentálních tvarech. Špetka koření a tenká červená linka muškátového květu. A vanilka, hustá, sladká a táhlá, všechno zalévá. Všechno se zpomalilo, čas se zastavil. Moment vnitřního klidu. ...podoba s Ambre 114

metalická růže

zatuchlá, indolický jasmín

santal. vážně. překvapivé :)

Piotr chtěl ukázat, že modrá barva nemusí vždy nutně evokovat vůni akvatickou, svěže kořenitou, sportovní - a to se mu bezpochyby povedlo. Tahle vůně začíná jako šmoulově modrá s fialovým podtónem a voní po borůvkách ve vanilkovém soufflé, s nadýchaným bílopižmovým obláčkem a jen lehce trpko-osvěžujícími kapkami šťávy z červených hroznů. Celý tenhle zvláštní dezert má auru vůně vysoce sofistikovaného Lipa s dospěláckým podtónem archivního koňaku se čtverečkem vysokoprocentní hořké čokolády, která se pomalu rozpouští v ambrovo-dřevitý lektvar - a vůně tmavě modrofialových borůvek stále zůstává. Není to dětinské nebo přeslazené, je to vlastně hrozně zvláštní. Až překvapivě dobře všechny složky do sebe zapadají.

frťan vodky s luhovaným čtverečkem hořké čokolády s vysokým podílem kakaa

Ranní polibek rtů plných hořké čokolády zaprášené chilli, úplně ta první věc, ještě než se vzpamatujete a než si vyčistíte zuby… Cítíte vlhkou tmavou čokoládovou sladkost a ranní dech někoho blízkého (jehož dieta je v pořádku, dodržuje ústní hygienu a včera neměl žádný večírek). Potom se přidá takový ten „univerzální Gualtieriho oudový tón“, temný, poněkud synteticky dřevitý a na steroidech. Dohromady s pikantně kořenitou čokoládou je to zajímavá kombinace. Bohužel tento tón začne časem převládat a pohřbí všechno ostatní a můj vztah k původně zajímavé vůni se stává poněkud… indiferentní. Stejně jako ta vůně. A to není něco, co bych od Orto Parisi očekávala.