Na první dojem inspirace Feminité du Bois, hlavně pokud jde o až kandované ovoce (na mně jsou nejvýraznější švestky) a k tomu ta kombinace se dřevem… Dřevo už je ovšem jiné, ale zase mi to připomíná Lutense, tentokrát Serge Noire (nebo chcete-li, Black Cashmere) – tmavé až černé, hodně zakouřené. Zkrátka vůně v lutensovském stylu, zpočátku nic originálního (navíc mě napadla i myšlenka na Boxeuses, aby toho nebylo málo).
Zajímavá část přijde později – rozvoní se totiž do podoby luxusní „20 a více“-leté whisky s ovocným nádechem a zřetelnou vůní nasáklého dřeva. Když konfrontuju složení, měla bych tu nacházet spíš vůni vína – červené, těžké, kořenité – to by šlo, ale sama od sebe ta asociace z vůně samotné nepřijde. Ale od prvotního dojmu „aaahhhh, další FdB“ se naštěstí výrazně vzdálila. Vlastně bych si takhle představovala Frapiny, které se mnou nějak nespolupracují.
Tato vůně pochází z řady tzv. krvavých vod inspirovaných různými druhy červených vín. V tomto případě jde o "cru bourgeois", kategorii vín z Bordeaux, ležících uprostřed kvalitativní hierarchie vín z Médocu. No nevím, alkohol by se tam našel, ale zrovna červené víno? Bílé víno, to ano, jenže pěkně zkyslé a ostré až kroutí jazykem, nalité do studeného kovového pohárku.
A po rozvonění už to vůbec není krvavě červené. Dřevité ano, ovšem bez vína. Vypadá to spíš na nějaký pálený frapinovský koňak nebo whisky v dubovém sudu, jen s mnohem větším množstvím kandovaného ovoce a švestkovými povidly. Povidla nám zespoda prohřívá horký kadidlový plamen a nad nimi se pro změnu vznáší obláček kouře ze zapálených santalových tyčinek - zde se pro změnu nabízí jistá asociace s Corte Belfiore od La Collina Toscana zvlášť, když nám tyčinky v drydownu zhasnou. Pěkné, ale v podstatě to nepřináší nic nového.
Na první dojem inspirace Feminité du Bois, hlavně pokud jde o až kandované ovoce (na mně jsou nejvýraznější švestky) a k tomu ta kombinace se dřevem… Dřevo už je ovšem jiné, ale zase mi to připomíná Lutense, tentokrát Serge Noire (nebo chcete-li, Black Cashmere) – tmavé až černé, hodně zakouřené. Zkrátka vůně v lutensovském stylu, zpočátku nic originálního (navíc mě napadla i myšlenka na Boxeuses, aby toho nebylo málo).
Zajímavá část přijde později – rozvoní se totiž do podoby luxusní „20 a více“-leté whisky s ovocným nádechem a zřetelnou vůní nasáklého dřeva. Když konfrontuju složení, měla bych tu nacházet spíš vůni vína – červené, těžké, kořenité – to by šlo, ale sama od sebe ta asociace z vůně samotné nepřijde. Ale od prvotního dojmu „aaahhhh, další FdB“ se naštěstí výrazně vzdálila. Vlastně bych si takhle představovala Frapiny, které se mnou nějak nespolupracují.
Tato vůně pochází z řady tzv. krvavých vod inspirovaných různými druhy červených vín. V tomto případě jde o "cru bourgeois", kategorii vín z Bordeaux, ležících uprostřed kvalitativní hierarchie vín z Médocu. No nevím, alkohol by se tam našel, ale zrovna červené víno? Bílé víno, to ano, jenže pěkně zkyslé a ostré až kroutí jazykem, nalité do studeného kovového pohárku.
A po rozvonění už to vůbec není krvavě červené. Dřevité ano, ovšem bez vína. Vypadá to spíš na nějaký pálený frapinovský koňak nebo whisky v dubovém sudu, jen s mnohem větším množstvím kandovaného ovoce a švestkovými povidly. Povidla nám zespoda prohřívá horký kadidlový plamen a nad nimi se pro změnu vznáší obláček kouře ze zapálených santalových tyčinek - zde se pro změnu nabízí jistá asociace s Corte Belfiore od La Collina Toscana zvlášť, když nám tyčinky v drydownu zhasnou. Pěkné, ale v podstatě to nepřináší nic nového.