Gurmánská levandule. Levanduli cítím hned na první přivonění. Nejprve je svěží na způsob pánské kolínské, ale svěžest rychle vyprchá a začnou se objevovat jemňounké tóny květin, díky nimž levandule celá zněžní. Potom sladkosti. Vanilka s tajícím karamelem a pralinky z bílé čokolády zasypané kakaovým práškem. A základ je balzamický, pryskyřičný. Je to nádherné.

Karafiát v dešti ... starosvětsky laděná vůně, v níž dominuje karafiát podbarvený kořenitým galbanem. Nadčasová elegance pro zimní dny a chladnější jaro. Pro mě však bolehlav.

Slečna Ro … Říkám si slečna Ro, pro ty co mě neznaj. I když si vlastně nejsem jistá, jestli vůbec chci, aby někdo tyhle moje výlevy četl. Zatím o nich ví jen můj deník, do kterýho teda nepíšu denně, jelikož lenost je moje pokrevní sestra. A rozhodně ho neoslovuju „můj deníčku“. Neříkám mu nijak. Většinou. Občas mu ovšem říkám „šmejde“, a to když ho nemůžu najít, nebo když mě moje zápisky přimějou k slzám. Což se děje skoro vždycky, protože „šmejda“ využívám vlastně jen v životních krizích. Z toho, co píšu, by někdo mohl nabýt dojmu, že furt bulím a můj život, že jedna velká krize. Omyl! Šmejd je dobrej psychoterapeut a co spolkne, zůstane nakonec v něm. Krize se překoná a já se můžu neomylně vydat k nějaký další. Přičemž to mezidobí bývá docela fajn. Teď by šlo možná vydedukovat, že mezidobí opět úspěšně vyústilo v nějakou pěknou slzama prosolenou ztrátu iluzí o veškerým bytí, ale i „šmejd“ se diví – nic takovýho se neděje. Jen mám chuť si na věčný časy zaznamenat, že jsem v sobě objevila svoje černý já, kterýho zrod si může na svý konto připsat pan umělec z podkroví. Madam „Syčící růže“, jejíž vůně se mi na věky věků zaryla do podvědomí, včera za velkýho „haló“ zvedla kotvy. Řekla bych, že k tomuhle konci směřovalo její soužití s Reném hned od začátku. Prvotní cukrování, kterým dost trapně prezentovali světu svou nehynoucí lásku, postupně jaksi vyšumělo a místo něj se náš barák začal stávat svědkem docela hustejch výměn názorů mezi panem výtvarníkem a slečnou „nóbl“. A výsledkem bylo včerejší večerní staccato podpatků po starým schodišti doprovázený hysterickými vzlyky a slovníkem, za kterej by se nemusel stydět ani odchovanec nápravnýho zařízení. Kdo čeká, že jsem v tu chvíli cejtila nějaký pocity uspokojení, tak se samozřejmě nemejlí. Bylo to tam, uvnitř mě, pocit blaženýho zadostiučinění. Ale taky něco dalšího, něco, o čem jsem do té chvíle neměla ani šajn a co bych možná i úplně zazdila kdyby … Je pozdní večer, ale bohužel né máj a ani lásky čas, spíš čas pomalu zabalit dnešní snahu nalejt si do hlavy něco literárních vědomostí a věnovat se něčemu míň traumatizujícímu, třeba horký vaně a měkoučký posteli. Doma vylidněno, protože teta podlehla neutuchajícímu tokání svýho pracovního kolegy a někde s ním randí, a venku hezkej teplej červnovej večer. Okna dokořán, vzduch voní, zase cejtím růže z dědkovic záhonu. Musím uznat, že s růžema to fakt umí. Má je krásný, s velikejma květama, rudý, oranžový i růžový, prostě krása! Stojím v šeru pokoje, nerozsvěcím, nasávám tu venkovní omamnost a je mi děsně fajn. Dokonce mi hlavou bleskne vzpomínka na vůni Reného ex, ale necejtím žárlivost. To něco se ve mně pohne, něco temnýho, poživačnýho … ona přece voněla tak krásně! A ta její vůně se k ní hodila. Byla tak zvláštní, elegantní a smyslná … jako ona. Třeba jsem jí křivdila. Proč jsem ji vlastně nenáviděla? Vždycky, když jsem ji potkala, tak jí to děsně slušelo, vždycky mě pozdravila a usmála se na mě i přes můj škleb, kterým jsem její vstřícnost oplácela. Chci jednou bejt jako ona. Chci mít její sebevědomí … z myšlenek mě vytrhne opatrný zaťukání na dveře. René stojí na zápraží jako hromádka neštěstí a vejrá na mě psím pohledem. Musím uznat že několik dnů neoholený strniště mu sluší, ale nesluší mu odér chlastu, kterej ho provází jak věrnej nohsled a nesluší mu ani póza, do který se stylizuje. Teda jestli to póza vůbec je? Cpe se dovnitř a blekotá něco o tom, že teď nemůže bejt sám. Pak se na moment zarazí a nasaje vzduch mezi náma. Jo, voním. To je totiž moje vůně, blbečku, ne její. Můj obláček z růží a špetky citrusů a taky sladkýho pudru, moje identita. A ve chvíli, kdy mě osloví „Růžičko voňavá“, se to něco defintivně probudí. Pohladím Reného po tváři, přitáhnu si ho k sobě a hlasem sametově zastřeným mu do ucha zašeptám: „Buď hodnej kluk, a běž si rány lízat jinam ...“ Venku už je tma a moje černý já, co se před chvílí vyklubalo na svět, se slastně protahuje a já s ním. Předu jako kočka. Vždyť já nemusím bejt jako ona. Zavřu oči a nadechnu se svojí vůně, do který se vtírá aroma tabáku. To je ono! Růžička voňavá, co má i trny. Hmm, ale už dost přemejšlení. Zapálím si to brko, co žmoulám v prstech a jdu spát ...

Jezerní víla a její svět, v němž čas není pánem, kde životem věčným požehnán každičký je květ. Nad břehem vznáší se květin sladký dech a vlnka za vlnkou houpe se v rytmu svém, žádný spěch. A krásný zpěv nese se vánkem, vílí píseň, melodie štěstí, která bolesti všechny usnout nechá věčným spánkem. Figment je omamnou květinovou vůní. Sladce opojný akord gardénie, jasmínu, exotického ylangu a lehounce nahořklého pomerančového květu se mísí s tónem skořicově vonící kasie, s chladnou zemitostí a jemnou aurou dýmu. Pro můj nos nádherná, svobodomyslná vůně.

Mademoiselle Iris … Zprvu lehce odtažitý, zároveň však semišově hebký, kosatec se ponoří do teplé lázně plné duhových bublinek a vonící po růžovém oleji, který tu původní semišovou suchost potáhne tenoučkým mastným filmem. Elegantně přítulná vůně.

Dálky za obzorem … … a nebe bez mráčku. Mám šátek s květinovým vzorem a léto v hledáčku. Chci třeba jen chvíli světoběžnicí být a v úsvitu dne plachty napnout a vítr dobrý mít … … potom vůně tisíců květů bude to první, co ohlásí blízkost vysněných světů. U břehů jejich zakotvím a šťastná tam budu, to prostě vím. Sytá květinová vůně s příchutí exotiky. Pro můj nos je zde dominantní ylang ylang, poprášený prachovou vanilkovou sladkostí. Letní romantika, která je mi vskutku příjemná.

Přišel déšť … Nasládlé tóny květin těžknoucí ve vodou prosyceném vzduchu, který jakoby houstne kolem hřebíčkově vonícího karafiátu. Aroma mokré hlíny přidává svůj nahořklý dech a snaží se porazit dotírajcí jantarově vanilkovou sladkost, která přichází neznámo odkud. Každá kapka deště pohlcuje všechny ty jednotlivé vůně kvetoucí zahrady, aby se sama stala půvabným parfémem přírody. Květinová skladba temnějších odstínů, lehce tajemná a velmi krásná.

Klasicky květinová vůně, tak trochu "stará škola", a velmi příjemná. Takřka průzračné pojetí ženskosti zanechávající lehkou stopu za svou nositelkou. Na jaro a léto jako stvořená!

Musím se přidat na stranu negativních hodnocení, protože jediné, co u této (ne)vůně cítím, je aroma laciného saponátu, který by snad měl vonět po květinách. Je to divné a tahá mě to za nos.

Maková panenka s pudřenkou v dlani ... příjemná sladce pudrová vůně. Lehce nostalgická, klidná a krásná!

Hutná květinová pudrovka. Velmi podobná klasické Flower, ale je temnější, orientálně laděná a celkově hlubší. Pěkná v jakémkoliv počasí.

Květiny z cukru … Hodně sladká květinová vůně s gurmánskými tóny. Mnoho nosů v ní cítí cukrovou vatu a já jim dávám za pravdu. Ovšem nejenom díky sladkosti, ale i pro vatovou nadýchanost, kterou zde vnímám já. A květiny? Jsou křehké, prostě jako z cukru. Malé bílé cukrové jasmínové květy mezi kterými se tu a tam leskne malá kapička růžového oleje. Byly doby, kdy jsem k této vůni nemohla najít cestu. Teď se mi však líbí. Je konejšivá a romantická.

Věrná svému názvu je tato vůně skutečně především o kůži a tím pádem já pro ni nejsem ta správná cílová skupina. Přesto musím nezaujatě přiznat, že French Leather působí luxusně a ve své kategorii se jistě řadí k tomu nejlepšímu. Voní to stejně dobře, jako umí vonět například nová kabelka z pravé kůže plus něco navíc. Ústřední kožený tón je chvíli ostře pepřově pikantní, potom se uhladí díky růži a trošku zesládne, pak se však květinová něha promísí s tabákovým aroma a k tomu všemu se přidá jemná pryskyřičnost jalovce.

Hezoučká hořkosladká svěženka s lehce pepřově štiplavým úvodem a krémovou pivoňkou v srdci.

Rozsvítím si svět … Nadechnu se, ponořím do květinové lázně a zpod přivřených víček vidím, jak svítí svět. Žlutě a bíle ... Ve své podstatě je Gabrielle jednoduchá vůně, což jí však neubírá na kráse. Sluncem prohřátá a několika droboučkými kapkami medu slazená květinová romance se špetkou rozvernosti.

Krása přirozenosti ... Rozehřáté, tající pižmo vonící po ovoci a květinách. A zpočátku, na pár chvil, i zelenou větvičkou pulzující mladou mízou. Pro mě celoroční, velmi ženská vůně s jemným půvabem a nestrojenou elegancí.

Nebe modrá se mi nad hlavou loňských trav se dotýkám duše zas má svou toulavou chce se rozletět a neví kam … Ostrůvky fialek lákají blíž a bez hlasu šeptají, ať skloním se níž. Tak sladce voní nad chladnou zemí a já vím, že právě pro ni … pro duši mou. Fialka sladká, cukrová, hravá a pudrově gurmánská. A kopec zemitého pačuli, díky kterému má ten fialový svazeček drobných kvítků pěkný tmavý odstín a pozbyl vskutku hodně ze své typické křehkosti. Dnes už zřejmě nesehnatelná vůně a pro mě dávná nostalgie.

Květinový nektar, nasládlý a omamný, špetička hřebíčku se skořicí, kapka vanilkové esence i maličko nazelenalé dřevitosti. Příjemná bíle květinová vůně s dominantní gardénií. Působí vznešeně a trošku zasněně a je moc hezká.

Letní sen … Bosá jít prohřátým bělostným pískem, hlasu moře naslouchat, cítit jeho vůni společně se sladce omamným dechem květů ... krásné snění. Vůně bílých květin s vodními tóny, opojnost odlehčená trochou svěží zeleně a usazená na ambrovém polštářku. Pěkné a optimistické voňavé pohlazení.

Křehká krása … Noční chlad ozdobil tisíce marnivých krásek třpytivými perličkami rosy, ve kterých se odráží všechny barvy světa. Slunce se zhlíží v každé z nich jako v miniaturním zrcadle. A marnivé krásky nejrůznějších velikostí, barev, tvarů a vůní si užívají tuto osvěžující péči. Úvodní tóny jsou chladivé a křišťálově průzračné¨a lehounce ochucené křupavou karambolou, jejíž aroma se rozpouští v nasládle omamném akordu jasmínu, frézie a růže. Půvabná květinová vůně.

Ztichý kout zahrady, pamětník mých dětských her, místo, co střeží poklady a z křídel mládí pár zbylých per … Místo, v němž stín je bránou jiných světů, k níž jen fantazie má zlatý klíč. Místo, kde všechno sládne vůní květů a v starém houští je můj míč … je zase léto a jsem tu. Z mých dlaní mýdlo voní a z vlasů kvítek jasmínu. A v chládku zídky z kamenů pár růží rozkvetlých. Snad mohou ony za tu proměnu? Že vzpomínkou mládnu a hojím se ze všech časů zlých. Květiny, mýdlo a horký dech léta. Trocha nostalgie i kouzelné hravosti.

Zlatá něha … Na tenoučké plátky nakrájená jablka a hrušky. Vláčný karamel. Jemná vůně gardénií, která sytí teplý vzduch, jenž už sám o sobě voní nahořklými tóny pomerančových květů. Aroma vzácných koření a dřev. Vše se vzájemně prolíná a vytváří vábivou jednotu s nebývalou lehkostí. Tuto vůni vnímám jako něžnou, smyslnou a velmi pěknou.

V chladivém oparu časného rána … Gold mi evokuje šedivé ráno, v němž se v lesku mokrých chodníků odráží slabé světlo probouzejícího se dne. Nutnost vstát, nutnost někam jít, tolik se mi nechce … ale spěšnou chůzí rozehřívající se tělo uvolňuje sladce květinově mýdlovou vůni. A někde zatím dojem jemňoučké pudrovosti, jakou umí vykouzlit jen kosatec. Co chvíli zabořím nos pod šálu zajišťující mi pocit útulnosti v tom vtíravém chladu, abych nasála to krásno, které mě obestírá jako nehmotná aura. Ke vší té vymydlené nádheře se přidává i cosi příjemně živočišného, lehounce dráždivé do vůně lapené teplo kůže. Uspávající teplo. Měkoučké teplo po santalu vonící … můj voňavě krásný mikrosvět. Hřejivá mýdlovka balzamického ducha. Krásná!

Vanilkový oxymorón ... Přestože je tato vůně především vanilková, vůbec ji nevnímám jako prvoplánovou gurmánku. Vanilka je tady zvláštní. Lesklá, hladká jako zrcadlo, v tónech zlata a má pro můj nos jednu zvláštní vlastnost. Zprvu je hřejivá, ale čím déle ji prohřívá teplo pokožky, tím více se ochlazuje a působí snad až kovově chladně. Ovoce a květiny jsou zde okrajovou záležitostí. A něco navíc, cítím i tabák.

Tak trochu čarodějka ... Na mé kůži a pro můj nos je „botička“ vůně chameleon, která mi během svého vývoje připomíná dvě jiné vůně, ale nepostrádá i vlastní osobitost. Při první zkoušce jsem tedy vnímala stále se proměňující mix něčeho důvěrně známého s něčím novým. Good Girl má poměrně svěží, jednoduchý citronový úvod, ale rychle začíná nabírat na obrátkách. Přidávají se květinové tóny, především bílý jasmín a tuberóza, gurmánština kakaového prášku a já cítím i lehounký dotek kávy se špetkou skořice, později vnímám navíc bílou čokoládu, je znát tíže pačuli, navlhlá zemitost a slza jantarově zabarvené pryskyřice. Překvapilo mě, kolik se zde odhaluje vrstev. Pro mě ideální podzimní vůně. Sladká, hladivá, trošku pikantní, hřejivá a velmi ženská.