Nebe modrá se mi nad hlavou
loňských trav se dotýkám
duše zas má svou toulavou
chce se rozletět a neví kam …
Ostrůvky fialek lákají blíž a bez hlasu šeptají, ať skloním se níž. Tak sladce voní nad chladnou zemí a já vím, že právě pro ni … pro duši mou.
Fialka sladká, cukrová, hravá a pudrově gurmánská. A kopec zemitého pačuli, díky kterému má ten fialový svazeček drobných kvítků pěkný tmavý odstín a pozbyl vskutku hodně ze své typické křehkosti. Dnes už zřejmě nesehnatelná vůně a pro mě dávná nostalgie.
Pačuli a přeslazené syntetické fialkové bonbóny, po rozvonění pak zatuchlá komora s halabala naskládaným starým dřevěným nábytkem, květináči se zbytky zaschlé hlíny a zbytky ocucaných výše zmíněných bonbónů. Fialky jsou jedna z mých oblíbených kytek, ale rozhodně ne v této podivné podobě, vytrvale atakující můj žaludek....
Začátek je lehký, čerstvě zeleně fialkový, sem tam probleskne náznak Angela. Na pár vteřin se objeví nepříjemný tón, co to proboha je? Pot? Mokrý pes! Naštěstí během pár vteřin mizí, možná mě jen šálil nos? Ale ne - je to vždy stejné, těch pár vteřin. Po rozvonění už mě nic neruší, vůně se rozvoní nasládle, jemně, fialkově jako sladké bonbóny. Klasického Angela moc nevnímám, i když náznak tam je. Pořád přemýšlím, co mi připomíná - nějakou vůni z dětství, vybavuje se mi pouť, kolotoče, sladkosti... bonbóny fialky se ale tenkrát už (a ještě) neprodávaly. Už to mám - takhle voněly papírové růže ze střelnice! Vůně se mi moc líbí v zimě, když je sníh a mráz, ideální období leden až únor.
Nebe modrá se mi nad hlavou
loňských trav se dotýkám
duše zas má svou toulavou
chce se rozletět a neví kam …
Ostrůvky fialek lákají blíž a bez hlasu šeptají, ať skloním se níž. Tak sladce voní nad chladnou zemí a já vím, že právě pro ni … pro duši mou.
Fialka sladká, cukrová, hravá a pudrově gurmánská. A kopec zemitého pačuli, díky kterému má ten fialový svazeček drobných kvítků pěkný tmavý odstín a pozbyl vskutku hodně ze své typické křehkosti. Dnes už zřejmě nesehnatelná vůně a pro mě dávná nostalgie.
Pačuli a přeslazené syntetické fialkové bonbóny, po rozvonění pak zatuchlá komora s halabala naskládaným starým dřevěným nábytkem, květináči se zbytky zaschlé hlíny a zbytky ocucaných výše zmíněných bonbónů. Fialky jsou jedna z mých oblíbených kytek, ale rozhodně ne v této podivné podobě, vytrvale atakující můj žaludek....
Začátek je lehký, čerstvě zeleně fialkový, sem tam probleskne náznak Angela. Na pár vteřin se objeví nepříjemný tón, co to proboha je? Pot? Mokrý pes! Naštěstí během pár vteřin mizí, možná mě jen šálil nos? Ale ne - je to vždy stejné, těch pár vteřin. Po rozvonění už mě nic neruší, vůně se rozvoní nasládle, jemně, fialkově jako sladké bonbóny. Klasického Angela moc nevnímám, i když náznak tam je. Pořád přemýšlím, co mi připomíná - nějakou vůni z dětství, vybavuje se mi pouť, kolotoče, sladkosti... bonbóny fialky se ale tenkrát už (a ještě) neprodávaly. Už to mám - takhle voněly papírové růže ze střelnice! Vůně se mi moc líbí v zimě, když je sníh a mráz, ideální období leden až únor.