Caron

Tuto vám dobře známou francouzskou značku založil roku 1904 Ernest Dalftroff, kdy v Paříži na 10 rue de la Paix otevřel první butik. Za uměleckou poradkyni, dohlížející na návrh flakonů a ballení, si vybral Felicii Wanpouilleovou. Oficiální stránky značky o ní hovoří jako o nepřiznané lásce jeho života a múze, která prý měla hlavní vliv na jeho parfumérskou tvorbu.

(http://3.bp.blogspot.com)

Díky tomu byly vytvořeny vůně jako N'Aimez Que Moi (v překladu "Miluj jen mne", o níž se říká, že je právě tajným vyjádřením jejich vzájemných vřelých citů, 1916), Tabac Blond (1919), dnes již legendární Pour un Homme (1934), ale nesmím zapomenout ani na Narcisse Noir (1911), prvotinu této značky, která se pak 50. letech dokonce objevila ve slavném noir filmu Sunset Boulevard. Kromě toho vytvořili ve 30. letech 20. století i luxusní jemný pudr tzv. Poudre Libre, jenž je prodáván dodnes a jeho výrobní postup zůstává doteď přísně střeženým obchodním tajemstvím.

S příchodem 2. světové války byl však Daltroff jako Žid nucen uprchnout před nacisty do USA a zanechal tak obchody v rukou samotné Wanpouilleové. Do Evropy se už bohužel nikdy nevrátil, jelikož zemřel pouhé dva roky po skončení války. Felicie pak vedla firmu ve spolupráci s jinými parfuméry až do své smrti roku 1967. V roce 1998 pak zakoupil společnost Romain Alès, jemuž patří doteď. Současným dvorním parfumérem domu Caron je Richard Fraysse.

(www.caufleurebon.com)

Základní nabídka je členěná na běžnou mainstreamovou produkci a Haute Parfumerie, tzn. vůně, které jsou oficiálně dostupné pouze v buticích Caron nebo na speciálních prodejních místech, kde vás ohromí úchvatné křišťálové fontány s těmito vůněmi v koncentraci čistý parfém, z nichž vám odlijí část do plnitelných flakonů nejrůznějších velikostí (většinou 7,5 ml počínaje a 100 ml konče) ať už typu splash nebo s rozprašovačem. Kromě toho značka nabízí i již zmiňované pudry a nejrůznější módní doplňky (ručně zdobené plnitelné flakony, zrcátka, kosmetické dózy apod.).

(zdroj www.parfumscaron.com a www.fragrantica.com)

Royal Bain de Caron / Champagne

(www.woodfordes-perfumery.co.uk)

Na úvod tu máme svěží jiskřivé aldehydy, které v kombinaci pudrově pryskyřičnatým oppopanaxem vytváří celkem věrohodnou iluzi koupele v šampaňském. Nedaleko stojí toaletní stolek a na něm váza s čerstvě natrhaným šeříkem (překvapivě bez jakéhokoliv náznaku omamnosti) a orosenou růží a později se mezi nimi objevují i zapudrované fialky z Kenzo Flower.

A jako takové malé rozptýlení po koupeli na vás čeká čerstvě nakrájený žlutý meloun (úplně první vůně, kde ho cítím bez sebemenší známky zatuchlé vodnatosti). Odcházíte si jej sníst do křesla, potaženého sametem, stojící nedaleko praskajícího krbu (jemná vůně kadidla). No a tu máte na závěr jeden bonus pro zahřátí, hustý vanilkovo-ambrový koktejl. Tedy myslela jsem, že vrcholem Morsettiho tvorby je Farnesiana, ovšem teď k němu chtě nechtě musím přidat i Royal Bain :) .

Reformulovaná verze už voní jinak, nevím jak, ale ta iluze šampaňského už tam není, protože aldehydům chybí ta jejich lehkost, jíž ve spojení s oppopanaxem potřebují. Snad proto zmizel ten přívlastek Champagne z názvu. Jenže proč v tom případě dali vůni do flakonu, co tvarově připomíná láhev šampaňského.

Růže zmizela, zato k šeříku přibylo víc jeho zelených lístečků a bylo přidáno víc pudrových fialek z Kenzo Flower, čímž se jí tato verze blíží daleko víc než vintage. Praskající krb také zůstal, avšak chybí žlutý meloun, zato přibyl mléčný santal, takže místo vanilkovo-ambrového koktejlu si představte spíš máslové sušenky z Dries Van Noten. Vůně je to pořád pěkná, jen je jistým způsobem oproti rozzářené slunečné vintage verzi taková pochmurnější.

Farnesiana

Přestože tuto vůni vytvořil Michel Morsetti bylo to na základě poznámek, které zanechal Ernest Daltroff (zakladatel značky Caron). Spojení s názvem vůně můžeme hledat jednak ve zvláštním druhu mimózy (latinsky "Acaciosa Farnesiana"), z poetičtějšího hlediska oficiální stránky Caron zmiňují římský palác Farnese.

Pokud jde o samotnou vůni: jako když vezmu z L´Instant Magic mandle, seberu jim téměř veškerou sladkost, rozemelu je na prach, potom přidám to nejlepší z Felanilly, mimózu z Une Fleur de Cassie, nějakou tu složku navíc a mám Farnesianu. Samozřejmě je to nesmysl, protože všechny tyto vůně vznikly až po Farnesianě, ale okamžitě jsem si na ně vzpomněla.

Tak to radši vezmeme od začátku: hodně kyselý až štiplavý rybíz i s pupeny, zelenými listy, potom se odněkud vynoří trocha teplého živočišna - to bude pro většinu asi ta "méně" přitažlivá část. Potom však přichází to nejlepší, kdy vůně změkne a přilne k tělu.

Z květin je to kvíteček sametové fialky a především mimóza, která zřejmě v kombinaci s dalšími složkami připomíná ony zmiňované téměř nesladké mandle rozemleté na prach, to vše promíchané se sluncem prohřátým senem a načechranou vanilkou. V úplném závěru se přidá ještě pár ozdobných kudrlinek v podobě lehoulinkých (téměř neznatelných) pryskyřičnatých tónů, krémového santalu a špetičky pižma.

Poivre

V době svého vzniku prý byla Poivre poměrně revoluční peckou podobně jako Tabac Blond. Ale jeho reformulovaná verze, která se mi dostala do ruky mi už tak temná kořeněná a chyprová nepřipadá, byť se jedná o čistý parfém. V podstatě není o nic víc nebezpečná než např. Lutensův Vitriol d’œillet.

Tedy na začátku je tu jistá poměrně velká nálož štiplavého pepře a hřebíčku, která se tváří temně a vytahuje na vás svoje černé prašné pazoury, jenže poměrně brzo jí dojde dech a propustí do popředí trochu povadlou mýdlovo-pižmovou růži. Tahle unavená dáma se naštěstí po jisté době vzdálí a místo ní přichází sluncem prohřátý karafiát, zaprášený pepřem tentokrát už jen jemně.

Na rozdíl od Lutense tu máme navíc jemný kouř z pryskyřic a suché dřevo a jakési nesmělé škytání chyprových tónů (to i spousta současných chyprovek toho umí nabídnout mnohem víc). Nezbývá než si jen smutně představovat, jak krásná musela být s větvičníkem a doufám, že i živější růží, protože tady se to u Caronů na rozdíl od Farnesiany nebo Tabac Blond nějak nepovedlo  .

N'Aimez Que Moi

(http://1.bp.blogspot.com)

"Miluj jen mě" měla být vůní, vyjadřující slib/naději zamilovaných, kteří byli rozděleni 1. světovou válkou, že jejich láska přetrvá i přes odloučení. No, se splněním slibů a vyplněním nadějí to často nebývá tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Vůně totiž začíná poměrně silným úderem štiplavé růže a šeříku s velkou dávkou zeleně a živočišného pižma – že by hlasitá bolest a smutek z odloučení?

Nenechte se však tímto naříkáním odradit, pižmo totiž po několika minutách odeznívá (naštěstí :D ), zůstává jen růže, její slzy suší stále patrnější kosatcový pudr, pozvolna usychá. Trocha chyprových tónů jí dodává nazelenalý odstín. Po rozvonění z růže zůstává už jen suchý mýdlový prach s kosatcem, nepatrně oslazený špetičkou vanilky a ambry. Celkové „suché“ vyznění podporuje cedr, vetiver a seno.

A jak nad tím teď přemýšlím, vlastně mi v této fázi malinko připomíná základ o dva roky mladšího Tabac Blond, kdy už z něj polehoučku mizí koženotabákové tóny. Na Miluj jen mě to sice není, ale ten přechod od zoufalství k naději nakonec dokáže pokaždé otočit můj palec směrem nahoru :) .

Doplním moji vizi Farnesiany:

V prosluněných vatikánských zahradách se prochází mladá dvojice.  Dívka ve zlatem vyšívaném brokátu zasněně čichá ke květinám, lemujícím pěšinky. Tu a tam promne zelený stonek v prstech, tu a tam utrhne snítku z keře právě rozkvetlé mimózy - než dojdou na konec cesty, má jí plnou náruč. Slunce září a hřeje, kytice sladce a omamně voní – co víc si přát?
V tom mladík prudce strhne baret a hluboce se uklání: Svatý otče, smím vám představit svoji sestru? Giulia Farnese!

Sinfonia Farnesiana.

Farnesianu mám ráda. Baví mě její trpkost, dusivost, sladkost, omamnost a slunečnost. Doma si vyhmátli tu dusivost, tak ji nosím do exteriérů.

Díky za doplnění. Bez tvojí vize Farnesiany by tohle vlákno prostě nebylo ono.

French Cancan

(http://boisdejasmin.com)

Tento parfém byl prý v době svého vzniku původně určen jen pro americký trh a názvem narážel na neblaze proslulé tanečnice z Moulin Rouge a jiných kabaretů. A pro mě je tato vůně po Farnesianě a Tabac Blond třetím velmi milým překvapením z fontány, protože v kombinaci s pudrovými a posléze chyprovými tóny je pro mě něčím víc než jen běžnou květinovou vůní. Nejedná se o jednu velkou kytici, jednotlivé květy se představují postupně.

Nejprve je to „ovocný“ jasmín se zelenými lístky a lehce „šťavnatou“ fialkou, které po chvilce zasypou nesladké mandle, rozemleté na prach. Po nich se představuje tmavorudá růže, vyrvaná ze země i s kořeny a zeminou (pačuli), zahalená v černém sametu. Její zemitost je posléze ztlumena jemnou vůní pomerančového kvě­tu.

Nakonec se znovu vrací okvětní plátky růže, oslazené kapkou „medového“ nektaru. Sametovému vyznění tentokrát pomáhá už i ambra a mně osobně vždy blízké chyprové tóny (i když skrze větvičník v původním složení musely být jistě mnohem lepší) na santalovém podkladu. Chvilku s nimi koketuje i špetička „hřejivého“ pižma, jíž vnímám jako takovou rozvernost kankánové tanečnice, která právě nadzvedla svou sukni, aby ukázala podvazky. Rychle jí ovšem zase spustí dolů a zůstává už jen ta příjemná sametovost.

Délire de Roses (extrait de parfum)

Ani nevím, proč jsem si původně myslela, že půjde o caronovskou variaci na Nuit d´Amour, možná kvůli názvu a barvě vůně a té růži a liči ve složení. Ne, tahle růže je až ostře svěží, vodnatá, nazelenalá, studí, má kovové trny a je zasypaná tunou slaných lískových oříšků. Teprve po rozvonění sice slanost mizí, místo toho lískové oříšky chytnou karamelový podtón.

Nakonec vespod začne prosvítat kyselé svěží liči a pudrové pižmo přece jakýsi hodně vzdálený odkaz na Nuit d´Amour. Jenže pořád tomu schází nějaká jásavost, křehkost či uhlazenost, z těch přetrvávajících vodnato-kovových tónů mám pořád dojem jakési „svěží ponurosti“, takže to ani nemůžu považovat za caronovský pokus o přiblížení se mladé generaci, ale jeden velký omyl.

En Avion

K vytvoření této vůně prý inspiroval Ernesta Daltroffa první transatlantický let Charlese Lindbergha, který 20. května 1927 vzlétl se svým jednomotovým strojem z Rooseveltova letiště na Long Islandu a za 33,5 hodiny přistál v Paříži. Vůni však pochopitelně nevěnoval mužům, nýbrž prvním pilotkám (z francouzských průkopnic jmenujme Adrienne Bolland, Hélène Boucher nebo Maryse Bastié, z těch celosvětově známějších Harriet Quimby, Amy Johnson či Amelia Earhart) a všem ostatním, které se s nimi chtěli ztotožnit. Samotná vůně však byla oficiálně představena až v roce 1932. Samozřejmě neznám původní nereformulovanou verzi, ale i tento květinově-orientální styl mě maximálně oslovil.

(www.aromablog.ru)

Otevírá se úderem hořkého zlatavého neroli s květinově pikantním karafiátem a slunečným jasmínem. Představte si, jako byste čerstvě vykoupaná v květinově mýdlové lázni vystoupila na letištní plochu, do níž praží slunce. Po chvíli už kolem vás začínají pomalinku rolovat letadla - pudrově pryskyřičnaté tóny. Ve vlasech vám zůstal pro ozdobu zůstal osamocený kvítek fialky. Ještě je potřeba si jako správná dáma před letem ochránit ruce a obličej patřičným krémem - nádherné máslové tóny, které vůni krásně uhladí.

Toto krátkodobé sametovo-krémové zjemnění však mizí, jakmile vám technik řekne, že vaše letadlo je připraveno a nandá vám vaši koženou leteckou bundu (v této fázi by se dala najít jistá spřízněnost s Tabac Blond, odmyslíme-li si z něj ten tabák, pochopitelně). Malý ždibec hřejivého pižma tomu dodává tu potřebnou startovací jiskru, takže nezbývá než vzlétnout ;) .

L´Accord Code 119

Měla jsem příležitost vyzkoušet rovnou čistý parfém. I když se o ní oficiálně hovoří jako o květinově-ovocné vůni, v mém případě se neprojevila tak zcela neškodně. Po prvotním nakyslém rybízovém závanu mě totiž začal terorizovat zelený jasmín s pižmem v podobě upoceného zvířátka, až jsem chvilku pojala podezření, zda v této vůni kromě dvorního parfuméra Caronu Richarda Fraysse neměl prsty třeba i Christopher Sheldrake nebo někdo podobný.

Po necelé hodině martyria však živočišnost ustoupila a Accord 119 přešel to mnohem příjemnější fáze, zahuštěné šťavnatými ostružinami. Zemitost pačuli spolu se špetkou pepře tomu dodává tmavší hloubku a nasládlá ambra s vanilkou v základu zase pryskyřičnatou hřejivost. Jedna věc se ovšem čistým parfémům Caron narozdíl od stejných koncentrací jiných značek musí nechat, ať jsem vyzkoušela na kůži jakýkoliv (asi šest), drží bez problémů celý den jak přibité a Accord 119 v tomhle není výjimkou.

Aimez-Moi

Vůně má být moderní interpretací N'Aimez Que Moi z fontány. Tu modernu spatřuji ve svěží mátě v kombinaci se štiplavým kořením a hašlerkami. Růže byla vyměněna za "sametovou" fialku s broskví, která vůni dodává nežnější podobu oproti té počáteční větrovosti. Caronovskou stopu nacházím až v hebkém vanilkovém základu s ambrou, nepatrnou stopou kosatce a jemně drhnoucími dřevy. Dojmově mám pocit, jako bych stála na poli v holinkách a pláštěnce v pořádném lijáku a je mi zima a to pro mě není zrovna lákavá představa :) .

My Ylang

Můj ylang? A kde jako? Tohle je v první půlce ukázková rybízová žvýkačka přelitá šťávou z kyselé mandarinky a nic jiného. Po rozvonění kolem prolítne medově nasládlý jasmín, ovšem takovým fofrem, až se za ním práší, jak mete. Do popředí se tlačí především pomerančový květ, nějaký ten krémově mýdlový ylang ylang s jemnou vůní konvalinky. Květiny jsou zlehka poprášeny vanilkovým pudrem. Ááá, vzbuďte mě, až tahle nuda skonči. Je smutné, když tradiční parfémové domy začnou podléhat moderním trendům.

Lady Caron

Vůně má prý oficiálně vzdávat poctu americké Soše svobody a být jakousi připomínkou doby, kdy Ernest Daltroff nalezl v USA útočiště před nacisty během 2. světové války. Když jsem jí zkusila na papírku, říkala jsem si, že by to možná mohla být odlehčená Visa, ale až na kůži mi ukázala, že šlo o nedotažený pokus.

Ze začátku je to směs jemně omamných bílých květů, zároveň jsou i svěží, umravněné nahořklým neroli, jenže „sametovost“ broskví, které následují, docela hodně kazí hódně syntetické maliny :/. Teprve po jejich odeznění a trvá to 2 hodiny se vůně ustálí do ne tolik prostorové sametově broskvové Visy (přesto o ní víte pořád), ovšem bez mýdlovosti a hebké mléčnosti, zato se špetkou suchého, jemně kořenitého santalu. Ještě kdyby tak dokázala i stejně dlouho držet, ach jo.

K Lady Caron - opravdu syntetické pecky z meruněk a broskví, a zároveň nepatrně natrpklá. Celkově hustá vůně, nic zředěného.

To jo, hustá je. I když myslím, že ta syntetika tam je až jako následek reformulace v průběhu let. A aby toho nebylo málo, tak jí letos zreformulovali znovu a narvali do toho hnusného hranatého flakonu podobně jako Parfum Sacré. Takže teď se obávám, že se k tomu možná nejspíš přidala i ta naředěnost :/ .

Já ji zkoušela ještě nereformulovanou, ale i tak - nemám potřebu se k ní vracet. I když uznávám, že se může líbit moc.

Znáte někdo Caron pour une Femme? Zajímalo by mě, co je skutečně dominantní: růže s kadidlem nebo pomeranče?

Já bych řekla,že spíš jsou tam víc cítit pomeranče s kadidlem. Ale jsou to pomeranče, které jsou až kandované a přitom ležely v dřevěné skříňce dohromady s terpentýnem. Růži tam vnímám jako prostředek na doladění - pomerančům dodává krvavou rudost a doslazuje je. Malinko mi něčím připomněla Miss Dior Le Parfum, i když jen vzdáleně.

Ale třeba bude mít někdo zase jiný pohled.

Aha, takže to v ní bylo vždycky. Tak v tom případě nemusím litovat.

Caron Pour Une Femme

Chyprová květinovka? Ale kdeže. Tohle je echt kadidlovka se štiplavě nahořklými citrusy na úvod. Kadidlo je pěkně teplé a kouřové a promíchané se špetkou živočišného pižma. Růže opravdu najdeme jenom trochu, jak psala rakuli. Je to pár kapek bulharského růžového oleje, co tak obdivovala moje babička, ale tahle růže je pro mě lepší, nebolehlavová :).

Zanedlouho nám pižmo vystřídá kopec zapálených vonných tyčinek - stejný temperamentní santal najdete v Samsaře. Jakmile ustoupí jejich největší nápor, objevují se pro změnu pomerančové dropsy s tekutou náplní z mé kdysi velmi oblíbené Cacharel Liberté. Snad i díky nim se santal stává malinko krémovějším. Ovšem nevydrží mu to dlouho a uschne.

V drydownu najdeme i malinko navlhlých mechových tónů, které částečně odebírají kadidlu jeho teplo. Nejsou však tak zásadní, abychom mohly tuto vůni nazývat chyprovou. Mám-li však označit nějaký caronovský mainstream z posledních let označit za povedený, byla by to rozhodně tato vůně.