Pierre Guillaume / Parfumerie Générale

jen počkej, mám velkej vzorek a u mě to teda bylo tóčo s Indočínou...

Jak tóčo? Mám se bát? Anebo se zase něco porouchalo u mě a má to vonět jinak?

u tebe myslím (asi, snad?) dobrý. u mě divný. možná správně, ale fákt divný (že mi není jasný, kdo by tuhle verzi "hódně očouzenej benzoin" nosil)

Grand Siecle Intense 7.1

Původní Cologne Grand Siecle neznám, ale tahle kolínská se Pierrovi povedla, i když musím souhlasit s blackviolet, že je opravdu na hranici unisexu a pánské vůně. Začátek je šumivě nazelenale citrusový (bergamot s petitgrainem) s šumivě pudrovými podtóny trochu ve stylu lipa. Doplňuje ho chladivě svěží mátá s trochou cypřišového jehličí.

Z kontextu klasické citrusové kolínské ji v další fázi vytrhne vůně sušeného tabáku a sena, které ji jednou stranou zlehka zahřívají, přičemž chladivé tóny chypre společně s mátou, která nabere v základu další dech, ji tam zase vrací. Na kolínskou jde i docela příjemně do prostoru. Pokud jde o výdrž, tam už je ovšem potřeba se po dvou hodinách znova přestříknout.

PG02 - Cozé

Po dost nepříjemné zkušenosti s Cuir Venenum jsem se téhle Pierrově pánské prvotině dost dlouho vyhýbala, nicméně loni na podzim jsem vůni konopí přišla na chuť díky Cannabis (Il Profumo), a tak jsem se konečně odvážila. Pierre ho tu zkombinoval se prašnou zemitostí pačuli, které chvílemi asi i zásluhou vůně pražených kávových bobů nabírá podobu surového kakaa přesně tak, jako je tomu např. v Lutensově Bornéu 1834, se špetkou drceného pepře a suchou dřevitostí muškátového oříšku.

V další fázi se přidá krásný sušený aromatický tabák s koženými podtóny. A z Cozé tak vznikne opravdu velmi suchá, pikantně dřevitá a až do tohoto momentu minimálně sladká vůně, klonící se skutečně do pánska. A tady vstupuje do hry Pierrova poměrně dost oblíbená vanilka, která se smísí s kávou a kakaem a vytvoří tak dojem tabulky vysokoprocentní čokolády, ležící v hromadě sušeného konopí a tabáku. Může se pochlubit jak nadprůměrnou intenzitou, tak i výdrží. Jo, na chlapech bych chtěla potkávat nejen Bornéo 1834, ale i Cozé.

PG15 - Ilang Ivohibe

V drtivé většině vůní ylang ylang evokuje vůni opalovacího krému, ovšem ten Pierrův má do něj hodně daleko. Společně s ostrou levandulí, osvěžující nahořklou pomerančovou kůrou a velkou spoustou lehce tlejícího pačuli s prašnými podtóny ve mně spíš vyvolává dojem nějaké subtropické džungle se spoustou palem, křovisek, lián a navlhlého listí.

Teprve po rozvonění, kdy se pačuli umravní a zaleze, konečně dostane trochu víc prostoru i samotná sladkost ylangu společně s jasmínem, pudrovým kosatcem, Pierrovou typickou vanilkou a bílým pižmem a vytvoří dojem velkého roztékajícího se zmrzlinového poháru na dřevěném stolečku pod slunečním vedle vašeho lehátka. Obvykle mám Pierrovy exkurze ráda, ale tohle je na mně zejména v první polovině trochu divoká dovolená.

Cèdre Sandaraque

Všechny recenze popisovaly tuhle vůni jako gurmánskou cedrovku. No tady opět zafungovala moje kůže a celou úvodní část s obilovinami, oříšky a kakaem prosvištěla během minuty a hned přeskočila k poměrně ostrému, chvilku až dokonce čpícímu cedru. Naštěstí v téhle podobě nevydržel taky moc dlouho a v kombinaci s nasládlou cypřišovou pryskyřicí, balzamickou ambrou a suchou kouřovostí vetiveru se rozvoněl do velmi příjemných, sladce mléčných tónů a tak už zůstal.

PG 20 - L'Eau Guerrière

Musím dát moudjahidine za pravdu, tenhle Pierrův les je kouzelný. Díky lehoučkým aldehydům osvěžený ranní rosou a lehkým vánkem. Zároveň je plný jehličí, šišek a doutanjícího klestí (borovicová pryskyřice s olibanem a krotkým oudem). To je taková škoda, že tak rychle přestane jít do prostoru a i celkově držet.

Arabian Horse No 3.1

Jelikož má tahle butiková exkluzivka vycházet z Cuir Venenum, která na mně dost řádila a zavedla mě do putyky, přistupovala jsem k Pierrovu arabskému koníkovi zpočátku dost nedůvěřivě. A dobrá zpráva je, že zvětralé pivo ani hospoda se znovu nekoná. Arabian Horse opravdu voní po trávě s vlhkou zeminou, rostlinných šťávách a lučních květinách. Samotný kůň (živočišné pižmo) tu zase až tak výrazný není. Víc je spíš cítit jeho lehce zaprášené (pozůstatky vetiveru) kožené sedlo a uzda a zásluhou narcisu i hromada slámy, která je tu pro něj připravená. V základu se pak už jen přidá měkce dřevitá, nazelenalá vůně papyru a pryskyřičnatá ambra.

(http://farm8.static.flickr.com)

Vétiver Matale No 6.1

Původní PG 06 L’Eau Rare Matale, kterou má tahle Pierrova exkluzivka dál rozpracovávat, nemám na čichanou, takže nemůžu srovnat. Dlouho dobu jsem dokonce byla v pokušení objednat si ji naslepo, ale nakonec se mi povedlo opatřit si vzorek. Začíná jako aromatická zelená čajovka typu kolínské. Zelený čaj však musí poměrně rychle ustoupit samotnému vetiveru, který tu ukazuje jak svoji zelenou, středomořsky slanou polohu, tak i svoji zemitější, zakouřenou stránku, jíž to obzvlášť ladí v další fázi s medově sladkým tabákem. Nicméně i tak tu čaj zůstává i nadále patrný, i když už v aromatičtější černé formě. Kašmeran v základu potom vetiveru a tabáku dodává hřejivost. Pierre tu moc hezky zapracoval i heliotropin, který jim dodává svoji typickou coca-colově sladkou aldehydovou svěžest a nedovolí vůni sklouznout vyloženě do pánska. Na vetiverovku má i více než slušnou intenzitu a výdrž.

 PG08 Intrigant Patchouli

Pačuliovky mám obvykle ráda, no bohužel ta Pierrova vůči mně v první polovině přece jen trochu intrikuje. Sice ji osvěžil citrusy, z nichž však poměrně hodně nejvíc vystupuje na můj vkus až příliš ostře svěží cedrát. To by ale ani tak nevadilo, kdyby použité navlhlé pačuli nešlo do zelena, nemělo na mně tendenci tlít a nedoprovázela jej živočišná cibetka s koženými podtóny.

Umoudří se teprve až po delším rozvonění, kdy přejde do polohy suché, prašné zemitosti, přidá se k němu špetka mléčného santalu a zásluhou teplé, najemno namleté skořice, jiskřivého zázvoru, „medového“ benzoinu a balzamické ambry příjemně zesládne a zahřeje. Nevýhodou ovšem je, že v téhle fázi poněkud poleví na intenzitě. Pačuli Pierre teda podle mě moc neumí.

No. 11.1 Indian Wood

Svým způsobem má tematicky tak trochu navazovat na Harmatan Noir, jen nás místo do oázy s pouštním větrem má zavést do Indie. Osobně si ale po jejím vyzkoušení myslím, že se Pierre v té Africe přece jen zapomněl. Indian Wood znovu přináší citrusovou svěžest s chladivou mátou, na rozdíl od ní však navíc nabízí pikantní kardamom, díky němuž v první fázi působí možná ještě o kapku ledověji.

Po rozvonění se ovšem přece jen začne trochu víc prosazovat suché dřevo, zastoupené především muškátovým oříškem, který společně s teplými písečnými tóny a kokosem vyvolává dojem opalovacího krému a lehátka na pouštní duně. V základu se pak vedle peprné máty projeví i prašně zemitý vetiver se slaným podtónem, jímž se Indian Wood opět částečně hlásí k Harmatan Noir. Ve srovnání s ním ale už na mně jde zejména zásluhou zmíněného muškátového oříšku už přece jen do pánska.

No.10.1 Bouquet Massaï

Má údajně tematicky navazovat na Aomassai, kterou jsem při zkoušení vnímala jako marokánky s oříšky, hřebíčkem a lékořicí a docela se mi líbila. No z této už tak odvázaná nejsem, podobně jako z No. 11.1 Indian Wood. V první fázi opravdu dominují květiny, zastoupené citrusově svěží magnólií, pivoňkou a vlhce nazelenalou jasmínovou vůní karo karounde a vytváří typově podobný dojem tropické květinové zahrady jako u PG05 – L´Eau de Circé.

Po rozvonění se na okamžik připomenou marokánky s oříšky z původní Aomassai. Hřejivý kašmeran s ovocnými tóny a stále přetrvávající květinovou svěžestí a navlhlou zelení nadále udržují tropický dojem, který je pak v základu podpořen ještě mléčným santalem s pryskyřičnatými tóny. Inu začínám nabývat dojmu, že Pierrovi asi definitivně došla inspirace, když se rozhodl prznit svoje stávající povedené vůně.

Pekne recenze. ;) Mam chut vsechno vyzkouset.

Jedine se teda neshodnu s Tvou recenzi Intrigant patchouli, protoze je to moje "to die for" vune. Porad ji jeste nemam na policce, uz mi nekolikrat unikla, porad se spolu nahanime jak splaseni zamilovani studenti. :D

Na mne se rozvoni do uzasne hladke smesi, ze ktere bych krome paculi vyzdvihla i nadhernej santal a benzoin. Ma v sobe prave i tu presnou speticku zivocicha. Vic uz by bylo moc. Intrigant Patchouli je roztomile kunovite zviratko s hebkym koziskem, ktere se vyspinkalo v ethno shopu. ;)

Já vím. Doteď si pamatuju, když jsi o své lásce k Intrigant Patchouli psala úplně poprvé. To zvířátko mi tam ani v nejmenším nevadí, já mám akorát problém s tím tlením, což mi některé pačuliovky bohužel dělají. To jak ty popisuješ IP, tak za tím já musím do Bond-T, i když teda bez santalu.

Je to tak. Sice jsem vstoupila do manzelstvi s Insolence, ale ten nas vztah je proste free, IP je osudove vzplanuti. Ani nedycham, protoze to vypada, ze letos by to mezi nami mohlo klapnout. 

4.1 Le Musc & La Peau

Tahle zatím Pierrova poslední novinka má tematicky navazovat na PG04 Musc Maori, což je gurmánka jak poleno. To už se o Le Musc & La Peau říct nedá. V úvodu totiž pracuje s jiskřivými aldehydy a rozmarýnem. Společným jmenovatelem s její předchůdkyní je samozřejmě akord kondenzovaného mléka, kdy meruňky nahrazuje tropický ylang s vůní přezrálých banánů.

Do vyložené gurmánky ale nesklouzne. Le Musc & Le Peau je totiž dřevitější a z mého pohledu se tahle kombinace povedla, jelikož santal s cedrem tak vyzní hezky mléčně. Jistou příbuznost lze pak ještě hledat v pižmovém základu, když se přidá bíločokoládová tonka, nahrazující kakao Musc Maori. Tentokrát poprvé můžu říct že se variace na úspěšnou vůni Pierrovi povedla. Jen je škoda, že jí ošidil na intenzitě a výdrži.

PG16 – Jardins de Kérylos

V jižní Francii na pobřeží Středozemního moře v turistické destinaci Beaulieu-sur-Mer najdeme vilu Kerylos. Postavili ji E. Pontremoli a T. Reinach jako rekonstrukci řecké vily z Délosu z 2. století př.n.l. za použití mramoru, alabastru, exotických dřev, slonové kosti a bronzu. A přesně ta společně s piniemi, bugenvileami, které ji obklopují a zdejší prostředí inspirovalo Pierra ke vzniku téhle vůně. Ale ani pinie, ani bugenvielay tu nenajdete a už vůbec ne mořskou pláž.

Pierrova zahrada je plná čerstvě posečené trávy a fíkovníků. Fíky jsou to v první chvíli zelené. Velmi rychle však zesládnou a přejdou do mléčných tónů. Po rozvonění se k nim přidá vůně broskvového krému. Teprve v konečné fázi se objeví vůně naplaveného dřeva se slaným podtónem jako v Bois Naufragé. Jardins de Kérylos je ovšem v téhle fázi jednoznačně ovocnější (i díky tuberóze), než že by byla ještě fíková. Na druhou stranu zase trochu lépe drží.

Tonkamande

I když složení vypadá gurmánsky, platí to jen do určité míry. V Tonkamande totiž v podstatě zase až tak nedominuje tonka, jak by člověk možná podle názvu očekával, nýbrž průzračně čisté aldehydy s obilnými tóny a společně se santalem a ambrou vytváří dojem snídaně na venkově, kdy sedíte u dřevěného stolu s čistě vypraným a naškrobeným ubrusem.

Přitom se díváte ven do přírody otevřeným oknem, jímž dovnitř proudí čerstvý vzduch a zrovna se chystáte snídat vlažné mléko a křupavé pečivo, které sotva stačilo vychladnout. Je potřené tenkou vrstvou cukrové polevy (vanilka). Tonka přichází na řadu až zde a vyvolává dojem, že hned vedle ošatky s pečivem se nachází miska spařených, čerstvě vyloupaných bílých mandlí.

PG 14 Iris Oriental

Kombinace fíku a kosatce je ošemetná věc a když se zpracuje na svěží způsob, ne vždy se úplně vyvede, jako tomu třeba bylo u AA Figue Iris. Ovšem když se zemitý kosatec smíchá místo klasického fíku s fíkovým medem, zasype se hromadou luxusního kardamomu a nechá se lehce ožehnout oudem a zdřevnatět zemitě peprnou vůní guajakového dřeva na zahřívací orientální způsob, to už je potom jiné kafe.

Samozřejmě by to nebyl Pierre, aby kromě medu nepřidal ještě něco sladkého navíc, konkrétně mexickou vanilku s vůní hořkosladkého karamelu a švestek a stejnou pryskyřičnatou ambru jako v PG13 Brulure de Rose. Nad pozdejší PG24 Indochine ale vyčnívá právě tou vyvážeností sladké a kořenité stránky, což z ní dělá mnohem víc než jenom další gurmánku.

PG24 – Papyrus de Ciane

Jak už napsala moudjahidine, Papyrus de Ciane je naprosto neskutečná vůně. Kromě rozmačkaných galbanových stonků a listů v ní cítím i mýdlové neroli s jiskřivým bergamotem a vodními tóny, evokujícím dojem zurčícího potoku, obklopený rákosem a puškvorcem. Mezi zeleň, k níž se po rozvonění přidá i mátově svěží pelargónie, se postupně začne vkrádat sušená levandule s vůní sena, lékořicový anýz, palčivě dřevitý hřebíček se špetkou teplého kadidla a několika výhonky medově nasládlého jasmínu, které ve formě hřejivých slunečních paprsků dopadají na vodní hladinu společně s několika vločkami bílého pižma. Přesně takhle jsem si původně představovala Heeleyho Ophelii s tím rozdílem, že Papyrus de Ciané není ale zdaleka tak depresivní, naopak vzbuzuje i určitou jiskřičku naděje.

(https://media.licdn.com)