Pierre Guillaume / Parfumerie Générale

kdyby to nebyli Francouzi, napíšu jim mail :D

No, nevím, jestli neni lepší tam ten santal nemít než ho tam mít dvacet šest vteřin :)

Tonkamande je speciálně škoda, s větší výdrží by to byla nádherná univerzálka. 

PG03 - Cuir Venenum

(https://tradebit.com)

Po prvních vteřinách sladkého pomerančového nektaru už jsem pomalu začala jásat, že moudjahidine přeháněla, jenže ouha měla pravdu. Najednou obrat o 180 stupňů a dostavil se chlápek, popíjející pivo. No kdyby bylo aspoň čerstvě natočený, jenže ono je pěkně zvětralý a on má ještě na sobě koženou bundu a potí se v ní, ble. Popelník před ním se nezadržitelně plní, jak pokuřuje jednu cigaretku za druhou.

Teprve po dvou hodinách, kdy opadne pižmově pivní odér, vystoupí na povrch trocha sladkého ovoce (přirovnala bych ho k sušeným meruňkám, namočeným do medu), které kůži malinko uhladí, cigaretový prach ovšem zůstává i nadále. Za tohle platit? To si můžu zajít do nedaleké hospůdky se stálými štamgasty a ti mi velkou část této voňavé kompozice obstarají zadarmo :) .

PG04 - Musc Maori

Dočetla jsem se, že Maori v názvu nemá spojení s Maury, ale s původním polynéským obyvatelstvem Nového Zélandu. Maorové jsou známí svojí specifickou kulturou a především druhem černobílého tetování. Co je však podstatnější, podle jedné z jejich legend prý dorazili na Nový Zéland z Hawaiki. Samozřejmě se předpokládá, že tím byla nejspíš myšlená Havaj, jenomže slovo Hawaiki se coby složenina dvou slov dá údajně přeložit i jako "Z Mléčné dráhy".

A možná právě zde Pierre objevil v přeneseném smyslu slova impuls, proč nám naservíroval tuhle plnotučnou vůni k sežrání. Musc Maori totiž na začátku voní po horkých přezrálých meruňkách, jen pro mě jsou postrouhané hořkou čokoládou s mátovou příchutí. Ta zanedlouho mizí a v pozadí se už drží jen kandované meruňky a nakonec se vypaří i ty.

Místo toho nastupuje mléčná čokoláda z fondánových figurek z vánoční kolekce, které jsou plněné takovou tou bílou krémovou náplní, podobnou právě kondenzovanému mléku. Ty dáme na sporák a na mírném plamenu zahřejeme, až se nám čokoládové figurky rozpustí a promísí právě s onou náplní. No a můžeme to sežrat.

Jen to pižmo jsem celou cestou nějak nepotkala, nevadí. Je to hodně sladké, ale kupodivu pro mě ne tak přeslazené jako třeba Une Crime Exotique. Přesto to nevidím na víc než domácí aromaterapii, protože slintat, slintat při téhle vůni budete určitě.

PG 05 - L´Eau de Circé

Ano, podoba s Rush by tu byla, ale tady to máte od Pierra značně vylepšeno tou středomořskou exotikou navíc. Napřed je to svěže nahořklá zeleň, zastoupená nejvíc mandarinkou a kvítečkem zeleného jasmínu, potom přechází do podoby sladce ovocné růže s broskvovou vonokvětkou.

Co se mi na tom nejvíc líbí, je ten kontrast mezi tím, kdy na růží dopadají kapky vody z nedalekého vodopádu a zároveň do ní pere slunce (tenká medová vrstvička). Aby té romantiky ovšem nebylo přespříliš, pačuli tomu dodává zemitou hloubku a vrací zpět do hry zeleň a světlá dřeva s ambrou zase přináší zpět slunečný jas a teplo. V úplném drydownu pak vůni zakulatí krémová mýdlovost (ylang-ylang?).

PG10 - Aomassaï

(http://duftarchiv.de)

Některé zdroje hovoří v případě této vůně o inspiraci africkým kmenem Masajů a africkými voodoo rituály obecně, jiné se zase přesouvají na Pobřeží Slonoviny ke kmeni Baoulé a jejich kultuře. A teď babo raď :) . Osobně jsem v případě druhého kmenu narazila na zmínku o hře „Atté“, podobnou kuličkám jen s tím rozdílem, že příslušníci tohoto kmene k ní používají oříšky, tak možná to bude od obojího trochu.

No především je to zase sladké, jak má Pierre ve zvyku :D . Začátek je jednou stranou zajímavý, i když jsem z něj tak trochu v rozpacích: představte si marokánky na hromadě, posypané hořkou pomerančovou kůrou a vydatnou dávkou hřebíčku. Asi díky němu se z této směsi totiž line takový lehce zapařený odér.

Po rozvonění ovšem přichází Pierrova gurmánská škola. Máme tu pražené oříšky, zamíchané do nutelly. K tomu přidáme špetku, jen nepatrně připálené sladké lékořice, která je stejně příjemná jako ta v Myrhhiadu – znovu opakuji, ano Pierre asi jako jeden z mála parfumérů opravdu ví, jak s touhle konkrétní složkou zacházet – a necháme vařit v tmavém dřevěném kotlíku, až se nám z něj začne kouřit.

FELANILLA PG
Kosatec.
Zemitý.
Drsný.
Minimálně nasládlý.
Skoro až dezinfekční tón
(bodejť – jak lesní větrovost ukrytá do flaštičky s Alpou…)
To byla hlava…
Na scénu vystupuje jantar.
Ztuha se táhnoucí, vlažný, nepatrně nasládlý.
On opravdu přichází jako kočka!
Tak pomalu, zlehýnka, skoro opatrně, přesto jistě a neslyšně – přesně jako když číča našlapuje svými sametovými polštářky po skáceném hrubém kmeni jehličnanu…
Skok a malá chlupatá krasavice se uvelebila na zemi v na troud uschlé trávě, do které praží slunce…
(chvilkový závan čerstvého sena…)
Přesně takhle pracuje vůně – ona si „jede svým tempem a po své linii“,
přesně takhle najednou a docela rychle máte na kůži vůni – jak jen to popsat?…

V dlani zahříváte oblázek ze zlatojantarové hmoty s hnědavým mramorováním se zapracovaným sametově hladkým kosatcem

objímaný vanilkovým závojem, jehož stupeň sladkosti je – ani málo ani moc – je dokonalý!

ubrat jedno zrnko cukru ze zde přítomné vanilky,

vůně zhořkne nebo bude slaná a nebo bez chuti,

bez vanilky…

Po půl hodině je TO hebce hladko jako kočičí kožíšek, zasněženo vanilkou delikátně proslazeným šafránem…

(ano – až nyní se objevil prachový a přitom díky banánu šťavnatý šafrán…)

Teď je to opravdová nádhera!

BOIS DE COPAIBA PG
Mahagon. Myrha. Copahu balsam.
Prostě pryskyřičnobal­zamovodřevěná šleha přes nos!.

…někde v tichomoří sošný, do čokoládova opálený ostrovan, míšenec…
Ano – je tam mix krve – civilizovanost Evropy, možná Ameriky a divokost úplně opačné polokoule…
Rituály. Příroda ve své ryzí podobě, nezasažená civilizací…
Ten chlap se klidně může s doutníkem v ruce a s nějakým nahořklým drinkem houpat v křesle před svojí haciendou na břehu moře, absolutně neškodný…
Ale zrovna tak si může, když se mu zrovna zachce vzít od místní krásné domorodkyně to, co chce,co ho baví, co mu dělá náramně dobře, co potřebuje k životu…
Tady a hned. Bez zbytečnejch keců…

…a ona se nebrání…
Taková je tahle vůně…
Najdete v ní obě strany mince – divokost,sílu, přírodu, ale i mazlivo, nasládlo, temno, hlubiny…
Zopakuji

toto je pryskyřičnobal­zamovodřevěná šleha zakápnutá Amarettem.

Temná a přesto delikátní.

Po dvou hodinách – prázdná sklenice po Amarettu na čerstvě vypraném ubruse = jemná gurmánská mýdlovost, velice příjemná

…
jste u babičky na prázdninách,
u té nejhodnější babičky na světě, která by vám snesla modré z nebe!…
Sedíte naproti sobě u stolu a ona šťastně a spokojeně sleduje, jak vám chutná, jak si debužírujete…
Ano, jinak se to nazvat nedá! Ústa plná toho nejlepšího babiččina perníku, co si jen dovedete představit!..

…vláčný, hutný a přesto jemný, určitě je v něm zamíchána i lžíce nějaké marmelády

vyloženě v něm cítíte ovocnosladko přetaveno do hmoty,kterou někdy jen tak po lžičkách moc rádi mlsáte potají…

(meruňkový nebo jiný lahodný džem…),

ale to je jen taková marmeládová stopa v lukulském hodování,

hlavně vnímáte nejvěrnější PERNÍKOVO…!

nešizeno, ale zároveň jemno, chuť té dobroty notně zalité slabým černým nepřeslazeným čajem vám hladce klouže do krku…

(…i necvičený nos krásně rozezná mistrně vmíchané lékárenské množství skořice a badyánu = dokonalé…)

Kupte si láhev tohohle gurmánského zázraku a můžete mlsat každý den!…

UN CRIME EXOTIQUE PG

27/04/10

Dodatky

…všechny tyto tři vůně od Parfumerie Generalé
jsou jakýmisi solitéry…
ve smyslu,

že v těchto vůních není žádné rozplizlo a neurčito a možnájsemcíti­lanevímco…

Prostě, i když se na té které pokožce předvedou ne vždy stejné složky, tak se předvedou jasně, precizně.

I v případě, že je například ve Felanille vanilka jen jemňoulince nasládlá, tak je její jemnost jasně ohraničená, nikam se neztrácí a je v té intenzitě čitelná, jako když se v lavici postaví žák,je jasně vidět právě on a nikdo jiný.

Všechny tyto tři vůně jsou spíše nesladké, „nejsladší“ je „perník“,

ale když si v rychlejším sledu přivoním na moje tři ovoněná místa na kůži, vyloženě se svojí sladkostí nevyčuhuje.

Vůně působí teple,příjemně, ale pouze ve spojení s pokožkou, jakoby zkrotnou…

Jinak je jejich intenzita při přivonění si ke vzorku skoro nepříjemná.

V Bois de Copaiba je opravdu tón z L´Heure Bleue či z Chamade, fakt to tam po pár minutách je! – stačí si počkat…

Jsou to parfémové skvosty.

Už dříve jsem zkoušela různé vůně od PG, ale to nebyla taková „vojenská paráda“ jako u vůní z této Private Colection…

U „běžných“ vůní PG(Iriz Taizo, L´Eau de Circé, Brulure de Rose, Cuir Venenum, Intrigant Patachouli,Musc Maori, atd…)

Není rozdíl mezi hlavou, srdcem a (hlavně) základem parfému tak markatní a tak odlišný,

po pár minutách víte najisto, že se vám buď vůně líbí nebo ne.

Ale tady – u Private Collection – je skutečně třeba počkat min! půl hodiny a nechat se překvapit, co dokáže chemie s lidskou kůží…

TUBEREUSE COUTURE PG 17 Parfumerie Generale
Zpočátku zeleně jasmínová s trochou syrového ylangu, ale pak už jen čistá jasná tuberóza s lehkým nádechem jahod…
Není vůbec těžká.
Je plná. Taková svěží – ve smyslu živá.
Nekomplikovaná vůně jahodové tuberózy.

…no, od PG bych čekala větší originalitu…
Skoro mi to až sklouzává k vůni Juicy Couture, která ale mi v tomto „souboji“ vychází lépe – je propracovanější, resp. Tubereuse Couture PG 17 celkem nudí.
Pokaždé holt není v jednoduchos­ti krása…

28/02/11

PG19 – LOUANGES PROFANES
Neroli. Hloh. Lilie.
To je celá vůně.
Díky neroli nepřeslazeně šťavnatá.
Díky hlohu lehká pudrovost.
Díky Lilii sytost a – snesitelná ale – omamnost.
Květinovka.
(…ale POEME nebo něco ppodobného vás vyjde levněji…)

06/05/10

PG15 – ILANG IVOHIBE
Ylang, jasmín.
Ylang – zelený, čerstvý. Jasmín – vůně kvetoucího stromu nesená větrem.
Teď – pomerančová šťáva, teplá díky pižmu.
Po rozležení (chvilka) velmi jemná květinová vůně pro ženy s exotickým nádechem.
Mizivá výdrž.
Zapomenutelná.

06/05/10

L´EAU DE CIRCÉ PG 

…vonokvětka/os­manthus – meruňky na seně,
broskvový tón, lehkce zapudrováno ylangem, díky pačuli jaksi uzemněno a stržena případná protivná přeslazenost.
Jemná květinovoovocná vůně, která díky ylangu a pačuli působí svým způsobem stabilně.

Já nevím, ale dámské vůně PG jsou celkem nudné, slabé co do zajímavosti, jak voňavé vodičky pro malé holčičky.

Unisexy a pánské vůně jsou mnohem vydařenější, rafinovanější, líbivější, zajímavější…

06/05/10

PG10 – AOMASSAI 

…ani jsem nemusela do databáze…
Krásné temné karamely, jakoby naložené v alkoholu, lépe – utopené v silné ohnivé vodě spolu s dřevy. Ale tvrdými tmavými dřevy(eben, mahagon).
Ok – a pak s trochou nápovědy…:
není to vůbec pecka ve smyslu síly.

Je „pouze“ krásně a akorát intenzivní = nemusíte bořit nosit do kůže, ale ani vás nepřeválcuje…
Prostě exotický, ale velmi příjemný orient, africký…

…sedět ve tmě u ohně, občas prasknou vzduchem řežavé jiskry, tráva kolem ohniště je vyschlá na troud a místy se dokonce vznítí.
Ne čichat k hořícím polínkům v ohni, ale vnímat vůni páleného dřeva ve vzduchu, nasávat do nosu horko z rozpálených kamenů ohniště.
A pokud by jste se chtěli dostat lehce do transu – přihoďte do plamenů velkou hrst karamel, pár pendrekových špalků a zase plným nádechem přefiltrujte vzduch do svých plic…
Delikátně kouřovo s karamelovolé­kořicovým tónem na hladkých dřevech.
Jestli může být exotická vůně hebká.?.
Tak je.
„Cool“ vůně.
A jedna z mála od PG, u níž nemusíte čekat, než se vybarví…!

22/06/10

PG CADJMÉRE 

…no, vůně je označována za unisexovým dělítkem více k dámské kategorii.
Já bych spíš ale nechala vyloženě(i když to slovo nesnáším:)unisex.
Mohla by se líbit těm ženám, které mají rády vůně kosatcově zemité, vůně pradovského stylu, či případně chypré.
Z každého výše uvedeného je v Cadmjére nějaký nezachytitelný, ale přítomný, styčný bod.
Vůně začíná(skoro se mi chce škodolibě napsat – typicky:) lesní vůní…

...čerstvě pořezané kmeny jehličnanů, větrová mast, pryskyřično, značně čerstvo, průtah nosu…
Ale ve chvíli, lépe řečeno už od prvního spojení vůně s kůží, začíná Cadmjére sládnout, proslazovat se.
Je perfektně zpracovaná ve smyslu, že vnímáte hebkosladko na lesnatém základu
(a to je vlastně celá definice, recenze Cadmjére.!.)
To hebkosladko nelze rozšifrovat. Pokud si ale přečtete údajné složení, zavřete oči a přivoníte – fakt to tam je.
Lesnatý základ = zelené jehličí, čerstvé dřevo, vzduch se všemi lesními silicemi, tohle všechno je protepleno, takže vám větrovost nevadí, naopak – je příjemná, jako když cumláte větrový/peprmintový bonbón – máte v ústech skoro mikroskopický zbytek tmavé čokolády a dorozpouští se náplň hašlerkového typu…
Připomínám – opravdu je to základ

vůni sice prostupuje lesnatý odér, jemný, tulivý, ale prim hraje:

Hebkosladko = a je zásluhou kokosového mléka, vanilky, santalu, abelmošusového semínka(lehce živočišno, rostlinná náhražka pižma, teplo).

Vůně PG jsou opravdu úžasné!.

Velmi často jsou začátky takové, že by jste šmahem parfém smetli se stolu…,

ale jelikož známe hravost Pierra G. počkáme a dočkáme se…!

Nezaznamenala jsem od něj ještě vůni, kterou bych nechtěla, která by se mi nelíbila.

Všechny vůně PG v sobě mají francouzkou lehkost, křehkost, trochu aristokratické arogance, která zde ale není záporným znakem, nýbrž dodává parfémům šmrnc.
06/05/10

PG08 Intrigant Patchouli
Nádhera!…
Co cítím?…
Teplounce sálající směs pačuli a růže – ne šťavnaté, spíš sušší, zapudrované, ale čerstvé, s vanilkou, krémem a medem…
Je to skoro až smyslů zbavující vůně!…

Jako když jste v luxusních lázních a do kůže, ještě prohřáté aromatickou koupelí vám mistrně hbité a jisté prsty masérky vtírají maximálně příjemně voňavý balzám…

Rozšířené póry pokožky ho lačně vpíjejí do sebe...

…a ve spojení s teplou vůní těla je to více smyslový požitek!…

04/03/09

L´OMBRE FAUVE PG 

…skříň starého mládence?

…hm…
Slova starý mládenec zní poněkud nelichotivě, skoro posměšně…
Ale skříň – starožitná masivní almara poctivé práce starých mistrů – nějakého gentlemana v nejlepších letech, proč ne?…
Jenomže to je pouze začátek.
Nasládlá lesní vůně(ne pouze dřeva, ale právě celý les vč větrového jehličí),
zemitost pačuli a syrové kadidlo opravdu evokují dřevěnou skříň, ze které, když ji otevřete, vás obejme vůně z šatstva skoro ještě teplého,trochu „woody“ kolínské a zbytečky tabákového kouře z masivních doutníků…
A pak…
Smyslnost,rafi­novaná a díky kadidlu trochu exotická.
Teplo,pomalu sálavé, pryskyřičné(jan­tar), díky pižmu nasládlé.
Určitá uzavřenost vůně, velice osobní… Cítíte ji pouze v případě, že jste navoněné osobě velmi velmi blízko…
Nevím jak jsou Francouzi pobožní, ale Italové značně. Takže mi velice dobře na tuto vůni pasuje představa perfektně, elegantně a přesto ležérně oděného muže, třeba právě Itala, jenž v polední pauze, kdy je slunce k nesnesení a všude panuje siesta,
vstoupí do kostela, aby si soukromě promluvil s Bohem…
Vůně kostelního kadidla a dřevěných lavic se mísí s teplou vůní gentlemana…
Nevím, jak je to možné, ve složení vyloženě sladkého nic není, ale po určité době vůně tak výrazně zesládne, že máte chvílemi pocit jakoby se vám v ústech rozplýval čokoládový bonbón s delikátní peprmintovou náplní…
Nenazvala bych vůni unisex – to zní velice neosobně, technicky, stroze, tvrdě, průmyslově.
Je nazařaditelná, resp. je úžasná jak pro muže tak i pro ženy.

28/04/10

HYPERESSENCE MATALÉ Nr.12 PG
Po začátku téhle vůně, bych ji byla schopna hned odepsat…!?.

Tak hořko a čerstvě ostro.!

…brrrrr, co to je?!..

Počkala jsem.

...a ejhle!:

pepř a tak suchý černý čaj (!)v kombinaci s citrusy, který až protivně „drhnul",

je fuč!..

Teda, abych to upřesnila...,
zůstal decentní pepřík a osvěžuje vůni bělostného jasmínu, který díky proteplení pižmem, je plyšový...,
jen se kolem vás tak mazlivě „obtáčí“ a pne...
Vydržte pár minut „sebeobrany“ téhle vůně...,
a nebudete litovat!…

18/03/09

TONKAMADE PG 

Minuit Noir bez lékořice/nebo se stopovým množstvím a s větší porcí hustého mléka s rozpuštěnými aldehydy.
Relativně velmi příjemné, resp. asi kvůli své jednotvárnosti se sklonem začít rychle nudit.
Ani tato vůně není vyjímkou v tom, že nutno bořit nos do kůže.

26/07/11

PG11 - Harmatan Noir

Pokud jde o spojení suchého, horkého a prašného pouštního větru s chladnou noční oázou, dočkáte se všeho, co Pierre slibuje. Nejprve citrusové osvěžení, následované chladivou mátou a eukalyptem (ještě ne čajem, ten se objeví až později) – opět připomínka na vylepšenou francovku mojí babičky :), vše však vzápětí odplaví slaná mořská voda.

A pak už se vám pod nosem mísí směs horkých písečných tónů, sušených bylinek (až na jakousi květinově-medovou nasládlost v pozadí bych v tom jasmín vůbec nepoznala) a na troud vysušených dřev. Některé kousky nám ještě docela vydatně doutnají. Kolem se nám prohání prašný vír.

Teprve když se ten největší prach a písek usadí, je nám na tácu z ostrouhanotuž­kového cedru naservírován avizovaný nasládlý mátový čaj a neoloupaný pomeranč, do něhož nám někdo zapíchal několik hlaviček pikantně nasládlého hřebíčku, čili přesně to množství, které nevoní kuchyňsky zatuchle, ale naopak v chladné noční poušti vyvolává i trochu té zimní atmosféry.

PG13 - Brûlure de Rose

Maliny, mňam, ty já ve vůních můžu. Tady jsou sice hned po nástřiku říznuté štiplavým kořením, ale to hned vyprchá. Vzápětí je někdo nasype do rendlíku a přivádí je postupně do varu. V tom se sem začnou snášet křehké růžové okvětní plátky a vytvoří vrstvu, která maliny překryje.

Plátky růže však nezůstávají příliš dlouho osamoceny, někdo je totiž zakápnul vanilkovým krémem brûlée, až na to, že jeho povrch neozdobil krustou z karamelizovaného cukru, ale jemným kakaovým práškem… A zase je tu zpátky růže, kromě již zmiňované křehkosti už i s ambrovou nasládlostí.

V závěru to vypadá, jakoby chtěla dostát svému jménu a začíná nepatrně doutnat, lépe řečeno je to spíš dřevnatý stonek z té růže. Přestože ji vnímám jako jemnější vůni, sluší jí spíš nižší teploty, zejména pokud jde o výdrž.