Cestování

Já bych věci úplně na tělo (leginy třeba) asi nebrala, bude ti horko a líp se přes ně přisávají pijavice.  Hlavně nějaké příjemné materiály, rychleschnoucí a zároveň prodyšné. A dlouhé rukávy. Ale hodně záleží, v jakou tam jedete dobu, období dešťů je nejhorší, jinak se to docela dá. Jo a dobré ponožky, kalhoty dole úzké, aby se tam nedostalo nějaké zvíře. a repelent i na boty. 

Ale zase mrkni jak to tam vypadá v reálu, jestli je to opravdu dzungle, taky jsem v Thajsku, v národním parku, kde průvodce chodil v žabkách a já v teniskách zažila turisty, kteří vypadali, jakoby vylezli z Amazonie, včetně různých návleků, vysokých bot a podobně a myslím, že si připadali poněkud "overdressed".

To jsem prave chtela napsat, ze jsem celou Sri Lanku vcetne Adamovy hory zvladla v kratasech. Ale nelezla jsem nikam, kde jsou pijavice a podobne. Dlouhe kalhoty bych vam doporucila, pokud planujete cestovat autobusem - sedacky nevypadaly prilis vabne. A ja v Asii v leginach spavam, pokud nejsem zrovna v nejakem dobrem resortu. 

Já tě obdivuju, fakt že jo. Umim si představit, že jedu někam do Japonska s děckama a něco jim tam vykládám z učebnice a snažim se do nic nacpat jídlo. Pocaď dobrý, ovšem to by byly asi veškerý aktivity, co bych zvládla. Ale ten zakončovací plán by mě děsil ve snech půl roku dopředu, i kdybych ho měla absolvovat sama natož s rodinou. Jsi fakt energetická ženská!

Pocitam, ze Garfie to na za odmenu. Alespon pro me by to po pulrocni torture s mema detma odmena byla 

Turisty teda v Praze v MHD potkavam denne, ale myslenka, ze by mely radsi do taxiku me tedy jeste nenapadla. Sama taxiky prilis nemusim, ale ciste prakticky neni Londyn na povrchu zacpany uz dost stejne jako ta Praha?

Ze zrovna Japonci si stezujou na turisty, kdyz i v Praze jsou vsude  Ale vazne, nekteri lidi se chovaji fakt jak idioti, nedivim se, ze to domorodcum jde na nervy. 

No právě, to je ten paradox, pro mě právě ne, pro mě by to byla tortura na druhou:-D. Ale taky já nejsem žádnej velkej cestovatel;-).

Jak říká continuity, já to mám za odměnu :-D (až na to, že ty děti to všechno absolvují se mnou a to je fakt spíš tortura). Pravda je, že je to dost náročné. Já jsem duší cestovatelka a tady jsem už žila rok za svobodna a z toho teď těžím. Jinak musím přiznat, že přijet sem poprvé, mít ty děti na krku a žádnou zkušenost s životem tady, tak už si asi hodím mašli. :-) První dva týdny jsme byli v Tokyu a dcera se bála chodit ven, tak ji děsily ty davy lidí. Já Tokyo znám dost dobře, takže se pohybuju bez problémů, ale kdybych tady byla poprvé, asi se bojím taky. Naplno jsem si to uvědomila, když tady teď byla kamarádka s manželem a po týdnu prohlásila, že nebýt mě, asi ještě visí někde na letišti nebo v lepším případě tokyjském nádraží...

Když pominu Tokyo, trvale žijeme v druhém extrému, pěkné díře, kde nic není. Ani město, ani příroda, jen rozlezlá aglomerace většinou nízkých bytovek a rodinných domků, ale celkem asi 60 tisíc obyvatel. Okolí je hezké, ale musíme někam vyjet vlakem, takže každá akce mimo domov kromě nákupu už je "výlet". K tomu pochopitelně úplně jiné potraviny, než je člověk zvyklý (a děti neochotné experimentovat) a chlap, který jde 3x týdně na večeři (miluju japonskou kuchyni a závidím), takže děti prakticky nonstop na krku. Energická nejsem, jen tančím jak nejrychleji dokážu. :-) 

A abych si nestěžovala, musím přiznat, že podzim je tady opravdu nádherný! 

ježiš to je krása! 

a jak vypadá taková "typická japonská bytovka" to by mě zajímalo, mohla bys třeba vyfotit nějakou ulici? mě popravdě tak daleká cesta ani moc neláká právě kvůli té velké odlišnosti, na mě by to bylo asi moc. pořád mám pocit že i dost blízko okolo mě jsou hrozně zajímavá místa... ale jak tak nad tím přemýšlím tak ve tvé situaci by mě ze všeho nejvíc trápila samota. tisíce kilometrů od "svých" lidí, odkázaná sama na sebe (+děti!) a chlap co spíš tak jako na návštěvu.. to bych asi nepřežila. obdivuju tě.

wooow!

To jsou všechno fotky z okolí, do 20 minut vlakem...já mám Japonsko ráda a opravdu mám na ten předešlý pobyt hezké vzpomínky, navíc je to jen na půl roku, ale jinak to je opravdu náročné. Ta samota je tady horší než tehdy, jednak se stýská i dětem a jednak sociální sítě paradoxně způsobují, že si s nikým vlastně nepíšu. Tehdy jsem si psala mejly s rodinou i kamarádkama teď je to takové "dvě věty na FB" a dost. :-)

Bytovku ti nějakou vyfotím, ale až zítra, už je večer a tma :-) Styl je takový "americký padákov", vypadá to jak typické motely z amerických hororů :-D vchází se z venku, takové venkovní pavlače...

super, díky a dobrou:-)

(a drž se)

Ja nevim, jak to vnimaji ostatni, ale: Praha mi prisla opravdu nelidsky preplnena, dokud jsem se z ni neodstehovala do Londyna. Ted mi prijde, ze je uplne volna, MHD jezdi poloprazdne a vsude prazdno a volno  receno s nadsazkou. Vsak v Londyne zije deset milionu lidi, v Praze dva, je to velky rozdil. 

Kokoska  no ja si prave nejsem jista, zda to v praze naplnuji zrovna japonci. Nejsou to spis korejci a cinane? Ja to na pohled nepoznam, a malokdy se clovek dostane tak blizko, aby rozpoznal jazyk. Aspon v Londyne jsem bydlela v japonske ctvrti a ti lide byli neuveritelne slusni a ohleduplni. Jednou do me v obchode omylem drcla mala holcicka a okamzite se uklonila az k pasu :D

wow to je nadhera! to jsi fotila ty?

Mam trochu otrepanou otazku, jak je to v japonsku s pracovnim zivotem? Uplne nahodne jsem ted v novinach pochytila nekolik zprav o tom, jak je na pracovnim trhu spatna situace ohledne prescasu (jakoze vylozene nucene prescasy 5 hodin denne normalka). Zaroven, ani jeden z mych dvou vzdalenych znamych, co tam ziji, si na tohle nikdy moc nestezoval. Ucitelka japonstiny nam to kdysi take rikala, ale zajimalo by me, jestli je to spis mala skupina, ale drtiva vetsina lidi je uplne v pohode, nebo je ten problem az tak rozsahly, ze to je treba kazdy treti clovek.

jo a napadlo me, jak jsi rikala, ze muz furt pryc a ty sama s detmi. Nemate nekde pobliz GGI group? Girl Gone International meetup. Nasla jsem si tam vetsinu svych kamaradek a jsme v kazdem vetsim meste. Podle me by v Japonsku byt mohly. Zkus se podivat na fb, kdyby ti chybela spolecnost :)

jasně, je to focený jen na telefon, ale my shodou okolností bydlíme blízko místa, které je v Japonsku vyhlášené barevným listím, místní už nás varovali, že příští víkend, kdy vrcholí sezona jsou úplně ucpané silnice. 

Co se týká pracovního života, já sama v Japonsku nikdy nebyla zaměstnaná, ale co vím, tak práce je hodně důležitá, za zaměstnavatele se tady kope opravdu dost. Pracuje se určitě víc než u nás, ale zase ty historky, co taky slyším jsou trochu mimo realitu, myslím že se týká malé části lidí-pokud je někdo workholik, japonský zaměstnavatel mu určitě nebrání. Spíš je tady (a to by se ti určitě nelíbilo) brán velký zřetel na firemní kulutur a chápání firmy jako širší rodiny. Můj muž třeba chodí cca 3x týdně na večeře s kolegy-jsou to povinné akce, ne že jde banda z kanclu na pivo. Všechno si mimochodem platí sám, takže to i dost leze do peněz. Pak firmy pořádají i dost akcí pro rodiny zaměstnanců a podobně, často pracují oba manželé pro jednoho zaměstnavatele...

Jinak s tím GGI je to fajn nápad, díky moc, zkusím pátrat. Vím, že tady u nás dobrovolníci učí zdarma japonštinu, před deseti lety jsem tam chvíli chodila a seznámit se tam docela šlo, teď tam ale nechodím, protože je to v sobotu dopoledne a to se snažíme vypadnout někam na výlet a podobně. 

Kokoska Taky jsem chtěla napsat, jestli to náhodou nejsou spíš Číňani nebo Korejci (speciálně Korejce si s Japoncema pletu i já tady :-D )

wow to je krasa, vypadaji neuveritelne profesionalne :D zajimave je, ze ja muzu fotku aranzovat deset minut, a stejne je to tragedie :D:D

jo tohle presne zminovala ta ucitelka. Loajalita k firme (plati jeste, ze jak zmenite praci treba trikrat v zivote, uz jste brani jako nespolehlivi?), firma jako rodina... Povinne pivo po praci, prestoze pomalu spite opreni o sklenici. Jo to mas pravdu, tenhle zivotni styl by me asi zabil :D Ty vlastne komunikujes japonsky, nebo zkousite aj?

Já mám zase z Adamovy hory zážitek perfektní. Ale je potřeba si to naplánovat dopředu. Jestli není úplněk nebo nějaký svátek, to je tam potom opravdu narváno.

Edit : únor 2014.

Vidíš, focení je možná můj skrytý talent, vůbec se o něj nezajímám, ale můj chlap fotí jako koníček, má doma spoustu objektivů a odborné literatury a pak ho vždycky může chytit amok, když cvaknu jen tak ledabyle na foťák lepší fotku než on :-) Říká, že mám oko na kompozici, tak na tom možná něco bude. Možná bych se tomu měla začít věnovat. 

Když jsem tady byla minule, tak už jsem japonsky docela rozuměla, ale teď to nějak nemůžu nahodit :-( Umím jen úplně základní slovíčka, větu "potřebuju nové boty" a "jsem opilá", což mě naučila majitelka naší oblíbené hospody. Muž ale mluví japonsky dobře. Jinak zkouším angičtinu, ve které tedy taky bohužel nejsem nijak dobrá, ale na Japonce to stačí  

Jo a ještě jeden fotoúlovek, na který jsem docela pyšná.

Nádherné fotky, fakt úžasné. Hneď by som išla.