Orientálna krabička doslova napchatá kadidlom. Je to skôr orientálne kadidlo, také, akým bývali cítiť všetky veci, čo otec nosieval z ciest po Indii, a samozrejme, akým boli cítiť "kadidlové" tyčinky a kónusy. Ale toto je úplný koncentrát toho všetkého.
Škoda, že to bolo v tejto kolekcii, myslím, že keby to išlo do tej "vyššej", malo by to na trhu dlhšiu životnosť.
... to se mi hlavou zase poflakují všechny ty fráze typu "na každé poušti je krásné to, že se v ní někde skrývá studna"... No jasně - jenže co když ne? Jako nikde přece není psáno, že tam někde fakt musí být... A Ford to ví, moc dobře to ví. Jeho Sahara je nekonečná, nepřehledná a nedohledná, z písku vzlínají tmavá oblaka pryskyřičného kadidla, berou za kotníky, berou za duši, z téhle pouště se ti nechce, i když v ní žádná oáza není a nikdy nebyla...
Je to jako otevřít starou skříň, kde měla babička uložené kabáty, kožené kabelky, kuličky proti molům, vánoční ozdoby a kadidlo. Dlouho tam nikdo nebyl, vše je mírně zatuchlé. Vnitřek je z nelakovaného dřeva, ale venku se jí někdo snažil oživit lakem a namazal jí panty. Vybaví se mi vůně sakristie a kostelních lavic, když jsme pradědečkovi, který byl kostelník, pomáhali v tichém prázdném kostele připravovat výzdobu před důležitou událostí nebo bohoslužbou. Kadidlovka bez kadidla ve složení.
První závan (teda spíš náraz) pryskyřicový, okamžitě se mi vybavil vánoční stromeček. A pak kadidlo, dým v kostele, který je všude okolo tak silně, že necítím nic jiného. Zase vánoce. Ostatní domácí osazenstvo se tváří trochu šokovaně, vůně je hodně koncentrovaná (podobně jako třeba Amber Absolute), ale nakonec začichali a charakterizovali ji jako „vonné tyčinky“. Pro mě je to prostě KADIDLO a složení bych napsala asi tak: hlava – pryskyřice z jehličnanu, srdce – kadidlo, základ – kadidlo a santal. Ovšem při pohledu na složení v databázi mě asi šálí zrak, nic z toho tam uvedené není. To uvedené teprve budu muset vyčichat, anebo jsou ty složky tak zkombinované, že umocňují dojem a jednotlivě je nevyčichám. Neumím si představit nosit vůni v létě, pro mě Sahara Noir = kostel o vánocích!
Druhý den se vůně stále hlásí z oblečení a to už cítím i něco lehčího, nasládlého, připomíná mi trochu Opium a jedním tónem (spíš nádechem) i Kenzo Slona, samozřejmě ne tak sladkého. Už se mi vybavuje i vůně horkého písku a borovic v létě, možná bude vůně přece jen i na léto.
Nejkadidlovější kadidlovka, se kterou jsem se dosud měla možnost se blíže seznámit. Pominu-li počáteční závan rozdrceného jehličí, tak je to kadidlo 100x jinak......chvíli sladké a teplé, chvíli v podobě pryskyřice, pak zase jemné závany dýmu. Po úplném rozvonění je to zvláštní kombinace teplého kadidla a studených kamenů - jako kouřící kadidelnice ve studeném kostele. Evokuje mi kostel vyzdobený chvojím.
Hned při uvedení této vůně v Printemps mi prodavačka řekla, že vůně má být jakousi alternativou za staženou Amber Absolute. No na tohle musím odpovědět jaein. Tedy je to těžký kalibr jako byla AA, jenže ta byla jednoznačně vystavěná na medově sladké ambře, kde kadidlo a další pryskyřice hrálo jen okrajovou roli a po rozvonění byla vanilkově sladší, v Sahaře je to přesně obráceně.
O teplém kadidle víte už od začátku. Naštěstí to ovšem není jen to kadidlo, doprovází ho vůně páleného jehličí, suchého kouřového labdana a hořké pomerančové kůry. Po chvilce už tu máme onu medově sladkou ambru s kapkou propolisu z AA a téměř nesladkou skořicí, rozemletou na prach.
Spojitost z AA však nemá dlouhého trvání, neboť kadidlo s labdanem se opět vrací a tentokrát už opravdu připomínají vůni horkého pouštního písku. Ten s přicházejícím večerem trochu vychladne a taky díky studeným kamenům, které do něj položíme. Cestu si sem klestí i velejemný oud (kůže plus kapka živočišna), ale ta trocha vanilky (oproti AA je jí tak pětina) si) spolu se suchým dřevem si jeho řádění jednoznačně ohlídají.
A jako každá správná kadidlovka voní stejně dobře jak v létě, tak i v zimě. A podobně jako třeba taková Noir de Noir je to vůně, co si bezproblémově zjedná respekt, kamkoliv s ní půjdete. Jen mě trochu zaráží, proč Amber Absolute uvedli jako unisexovou a Saharu jako dámskou, protože vyzněním na mě působí přesně obráceně.
nebo kalafuna.....tatínkova kalafuna, kterou vždycky v obýváku na stole pájel a cínoval svoje hejblátka a stroječky a já jsem k ní s rozkoší čmuchala.
Tedy až po rozležení, protože v prvních minutách je to tabákovo-květinovo-pepřo-citrusová nálož.
Jakápak Sahara! Kadidlová bomba, jako když mě ministrant přetáhne celou nádobou rovnou přes nos... Dosyceno ambrou, oudem a medem, oživeno skořicí a vanilkou... ozdobeno papyrusem.
Orientálna krabička doslova napchatá kadidlom. Je to skôr orientálne kadidlo, také, akým bývali cítiť všetky veci, čo otec nosieval z ciest po Indii, a samozrejme, akým boli cítiť "kadidlové" tyčinky a kónusy. Ale toto je úplný koncentrát toho všetkého.
Škoda, že to bolo v tejto kolekcii, myslím, že keby to išlo do tej "vyššej", malo by to na trhu dlhšiu životnosť.
... to se mi hlavou zase poflakují všechny ty fráze typu "na každé poušti je krásné to, že se v ní někde skrývá studna"... No jasně - jenže co když ne? Jako nikde přece není psáno, že tam někde fakt musí být... A Ford to ví, moc dobře to ví. Jeho Sahara je nekonečná, nepřehledná a nedohledná, z písku vzlínají tmavá oblaka pryskyřičného kadidla, berou za kotníky, berou za duši, z téhle pouště se ti nechce, i když v ní žádná oáza není a nikdy nebyla...
Zajímavá kadidlovka. Nejprve staré suché dřevo nasáklé kadidlovým kouřem, potom příjemné zemité kostelní kadidlo. Projekce je značná, výdrž přesahuje 4 hodiny. Jednoznačný unisex.
Je to jako otevřít starou skříň, kde měla babička uložené kabáty, kožené kabelky, kuličky proti molům, vánoční ozdoby a kadidlo. Dlouho tam nikdo nebyl, vše je mírně zatuchlé. Vnitřek je z nelakovaného dřeva, ale venku se jí někdo snažil oživit lakem a namazal jí panty. Vybaví se mi vůně sakristie a kostelních lavic, když jsme pradědečkovi, který byl kostelník, pomáhali v tichém prázdném kostele připravovat výzdobu před důležitou událostí nebo bohoslužbou. Kadidlovka bez kadidla ve složení.
První závan (teda spíš náraz) pryskyřicový, okamžitě se mi vybavil vánoční stromeček. A pak kadidlo, dým v kostele, který je všude okolo tak silně, že necítím nic jiného. Zase vánoce. Ostatní domácí osazenstvo se tváří trochu šokovaně, vůně je hodně koncentrovaná (podobně jako třeba Amber Absolute), ale nakonec začichali a charakterizovali ji jako „vonné tyčinky“. Pro mě je to prostě KADIDLO a složení bych napsala asi tak: hlava – pryskyřice z jehličnanu, srdce – kadidlo, základ – kadidlo a santal. Ovšem při pohledu na složení v databázi mě asi šálí zrak, nic z toho tam uvedené není. To uvedené teprve budu muset vyčichat, anebo jsou ty složky tak zkombinované, že umocňují dojem a jednotlivě je nevyčichám. Neumím si představit nosit vůni v létě, pro mě Sahara Noir = kostel o vánocích!
Druhý den se vůně stále hlásí z oblečení a to už cítím i něco lehčího, nasládlého, připomíná mi trochu Opium a jedním tónem (spíš nádechem) i Kenzo Slona, samozřejmě ne tak sladkého. Už se mi vybavuje i vůně horkého písku a borovic v létě, možná bude vůně přece jen i na léto.
Nejkadidlovější kadidlovka, se kterou jsem se dosud měla možnost se blíže seznámit. Pominu-li počáteční závan rozdrceného jehličí, tak je to kadidlo 100x jinak......chvíli sladké a teplé, chvíli v podobě pryskyřice, pak zase jemné závany dýmu. Po úplném rozvonění je to zvláštní kombinace teplého kadidla a studených kamenů - jako kouřící kadidelnice ve studeném kostele. Evokuje mi kostel vyzdobený chvojím.
Hned při uvedení této vůně v Printemps mi prodavačka řekla, že vůně má být jakousi alternativou za staženou Amber Absolute. No na tohle musím odpovědět jaein. Tedy je to těžký kalibr jako byla AA, jenže ta byla jednoznačně vystavěná na medově sladké ambře, kde kadidlo a další pryskyřice hrálo jen okrajovou roli a po rozvonění byla vanilkově sladší, v Sahaře je to přesně obráceně.
O teplém kadidle víte už od začátku. Naštěstí to ovšem není jen to kadidlo, doprovází ho vůně páleného jehličí, suchého kouřového labdana a hořké pomerančové kůry. Po chvilce už tu máme onu medově sladkou ambru s kapkou propolisu z AA a téměř nesladkou skořicí, rozemletou na prach.
Spojitost z AA však nemá dlouhého trvání, neboť kadidlo s labdanem se opět vrací a tentokrát už opravdu připomínají vůni horkého pouštního písku. Ten s přicházejícím večerem trochu vychladne a taky díky studeným kamenům, které do něj položíme. Cestu si sem klestí i velejemný oud (kůže plus kapka živočišna), ale ta trocha vanilky (oproti AA je jí tak pětina) si) spolu se suchým dřevem si jeho řádění jednoznačně ohlídají.
A jako každá správná kadidlovka voní stejně dobře jak v létě, tak i v zimě. A podobně jako třeba taková Noir de Noir je to vůně, co si bezproblémově zjedná respekt, kamkoliv s ní půjdete. Jen mě trochu zaráží, proč Amber Absolute uvedli jako unisexovou a Saharu jako dámskou, protože vyzněním na mě působí přesně obráceně.
nebo kalafuna.....tatínkova kalafuna, kterou vždycky v obýváku na stole pájel a cínoval svoje hejblátka a stroječky a já jsem k ní s rozkoší čmuchala.
Tedy až po rozležení, protože v prvních minutách je to tabákovo-květinovo-pepřo-citrusová nálož.
Jakápak Sahara! Kadidlová bomba, jako když mě ministrant přetáhne celou nádobou rovnou přes nos... Dosyceno ambrou, oudem a medem, oživeno skořicí a vanilkou... ozdobeno papyrusem.
Na té Sahaře stojí mohutný staroslavný chrám!