tak to ja se klidne priznam, ze trvaly bydleni na samote je ma nocni mura :D
muj sen je par mesicu v roce travit nekde na jihu u more a zbytek v centru berlina, kde je poradne zivo.
muzu pracovat odkudkoliv, takze vyhledove to snad i nekdy klapne - ze si nechame jeden pronajatej byt v berline a cast roku budem travit nekde v jeste vetsim teple 
Myslim, ze jiny pripad je, pokud se dite vytrvale snazi o kontakt, ale pokud jeden druheho opravdu nevidaji oboustranne, stydela bych se a povazuji to za hyenismus. Ja rodice nevidam, leda tak jednou rocne. Nic od nich nechci a necekam, at majetek dostanou ti, kteri s nimi travi cas a kteri jsou jim bliz.
och, toto je môj sen, len škoda, že mne práca nedovoľuje pracovať odkiaľkoľvek
Jo o par mesicich na jihu snim taky hned bych si sbalila kufr. Ale jak miluju jih, tak miluju lesy. Nikde mi neni tak dobre, jako na vychazce v lese, kde me nikdo nerusi. Ve meste bych take chtela byt, ale spis na dovolenou, za kulturou, nakoupit si... ale pak honem zpatky do sve zahrady za klidem :D no, snad abych si opet rekla o zvednuti platu :D
Ale to, že se nevídají opět nemusí být chyba toho dítěte, prostě rodiče mohou dát víc věcí, výchovu, lásku řekněme a pak samozřejmě majetek, to že se dítě narodí není jeho volba, jako rodič mu mohu dát všechny tři věci no a nebo aspoň jednu.
Tak když jsem napsala á, napíšu i bé, pak to tedy smažu, ať to tu nestraší.
Etický problém byl z mojí strany v tom, že táta v padesáti utrpěl mrtvici, po které zůstal dalších 20 let těžce tělesně i duševně postižený. Ona mu za těch 20 let, kdy to takhle bylo, nevěnovala ani jedinou zdvořilostní návštěvu, ani jednou ho nenavštívila, přišla opravdu až na ten pohřeb.
Jinak jsme ji vyplatili. Ne tedy z toho bytu, ten byl už v té době dlouhá léta prodaný (což by byla věděla, kdyby se byla aspoň o tu jednu jedinou návštěvu pokusila), ale z jiné nemovitosti, kterou si rodiče pořídili ještě v době, kdy byl táta zdravý. Měli jsme samozřejmě těch 20 let na to to obejít (např. přepsat ji mě), ale prostě nám to přišlo takový nízký...
Co se tyce dedeni, uz jsem to psala kdysi na MP, jak prarodice postavili barak na vesnici, byt ve meste darovali starsimu synovi s tim, ze barak dostane muj tatka. No zatim to vypada tak, ze stryc byt prodal, za utrzene penize zakoupil motorku, s celou familii se odstehoval do prahy do pronajmu, a na to aby si neco koupili sveho a,nemaj a za b, nedostanou hypoteku. Takze vymysli varianty, jak uvrtat do hypoteky sveho syna, kteremu je cca 24, ted dostudoval a nikdy nepracoval, a za druhe jak vystipat z baraku prarodice aby ho mohl prodat a vzit si ty penize. To ze by mel mit na penize z pripadneho prodeje i muj otec, nijak nereflektuje. Nasi si v prubehu doby kdy on jen rozhazoval finance poridili byt v ove, barak na samote jako chatu, a byt ve meste kam se prestehovali za praci. Bez jakekoliv financni pomoci kohokoliv jineho. To je podle stryce duvod proc nasi ty penize nepotrebujou :D
je to tak.Nic neni cernobile.Znam pripad kdy "dite"ma velky zajem stykat se s otcem ovsem ten zajem nema.Takze kdyby si pak nakracel pro dedictvi tak se mu divit nebudu.
ja fakt doufam, ze se nam to nekdy podari zaridit.
cestovala jsem takhle trochu i sama, ale to me pak uz prestalo bavit, hlavne teda ze bylo vsechno dost rozlitany a furt nejaky novy lidi, kdyz jsem nechtela byt sama. na to digitalni nomadstvi to fakt chce spis extrovertni povahu. ted bych do toho sla spis ve dvou a treba si na leto pronajala dum nekde u more.
Individuální příklady samozřejmě amorální často bývaj, ale principiálně odpálit děti z předchozích vztahů a označit je za hyeny, protože se nevzdají dědictví, když se s rodičem nestýkaly, to prostě není fér.
a este k majetku: vlastnictvi zavazuje, bych rekla, ze proto je dobry udelat zavet, predejde se vsem moznym spekulacim pribuznejch a okoli, kdo na co ma nebo nema narok z moralniho hlediska.
Tak to je presne ten pripad, kdy je mi prihlaseni se o penize uplne odporne... Nekteri lide nemaji stud. Pozustali se o postizeneho postaraji, venuji mu cas... a jakmile se deli majetek, to jsou tihle prvni ve fronte. Myslim, ze prepsat v takovem pripade byt na nekoho, kdo vam je opravdu blizky, vubec nizke neni. Ona mela moznost ho prijit osetrovat celych tech 20 let.
Tak tohle jsme bohuzel meli v rodine taky 
ostatni si za sve penize bez pomoci postavili domy, coz byl duvod, proc by prece vubec nemeli dedit, kdyz se maji tak dobre
jo, jenze to jsou proste dva ruzny rozmery, moralni a pravni. zavaznej je jen ten pravni. navic se da namitnout, ze kdyby ten dotycnej chtel, tak by se o to rozdeleni mohl za zivota postarat.
ja vim, ze to je vsechno v praxi slozitejsi, ale nejak mi jsou trochu proti srsti tady ty hodnoceni okoli, co by kdo mel nejlip udelat se svym majetkem ...
Jj vsak rikam, ze pravo se na to samozrejme diva jinak. Take souhlasim, ze kdo chce, tak se zaridi vcas jeste za sveho zivota (ehm, jako ja :D ). Ale stejne je mi pozustalych, kteri necemu takovemu pak celi, je hodne lito.
A hlavne je to zbytecny...kdyby to udelali za sveho zivota...
Pozůstalí ale ničemu PAK nečelí, čelili tomu celej život, jen to neřešili, kdyby to řešili už za života nebožtíka řekli by mu Sorry dědku, jestli nevydědíš toho a toho, starej se o sebe sám?
Dítě stejně nelze až na závažný případy vydědit.
Já s vámi v podstatě souhlasím, proto jsme (s mámou) jednaly, jak jsme jednaly, jinak by nám přišlo, že by se k jedný byť dávný křivdě přidala další.
Amun Že přijde pomáhat s péčí, jsme nečekaly, ale aspoň tu návštěvu za rok vykonat mohla - už kvůli tátovi. Pro nás bylo důležitý se zachovat tak, abysme s tím byly samy před sebou spokojený, což bylo takhle. Co se týká jejího jednání, tak to už jde tak nějak na její karmu, jak se říká.
Ja vim, jen proste nechapu strycovu drzost dozadovat se majetku ktery by mel pripadnout memu otci. To je vse. Nastesti nasi to berou sportovne, ale vim je trapi jeho sobeckost a vychcanost.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
