Lama_z_Lana Nám se taky občas někdo vysměje, že jsme si měli půjčit před 5/10/libovolně doplň lety. Jenže u proste tehdy nebyli v situaci, ze bychom si to mohli dovolit. To jsou do prdele tak zbytečný řeči.
Potrefenáhusa Mas pravdu. Jen paradoxně mám teď z toho navrátu trochu strach. 5 let hejtuju Prahu a když jsem si konečně zvykla a dokonce to tu zvládnu nazvat domovem ... 
No nic, to mám za tu svoji nepružnou povahu.
Bydlet kousek za Prahou v satelitu a za vším dojíždět mi přijde jako nejhorší varianta. Chápu, že se lidi vrací do rodného města/vesnice, ale ty satelity, kde i pro rohlíky nebo na hřiště musíš autem, to je děs.
Evaeva My nastesti satelit nejsme, ale poctiva tradicni vesnice :-D, nas barak tu patri k nemladsim a to je z roku 1998. Takovy to zakladni zazemi jako tu je, mhd je taky v klidu, autem jsem na Andelu za dvacet minut, ale stejne bych radsi barak na Orechovce, co si budem :-D
Vari 
já vždycky chtěla barák na Břevnově. Ale teď už vím, že barák by nám spadl a zahrada zarostla trním. To je samozřejmě jediný problém, 30 mega mám v komoře 
Jedu zrovna od zubaře a vypadá to, že naopak budu muset barák prodat, abych si mohla dát opravit hubu. 
Nějací zájemci o útulnou dřevostavbu?
Evaeva Ono to nemusi byt ani satelit. Z nasi stare ctvrti to trva skoro dvacet minut jen na konecnou metra. Do skoly jsem na stredni jezdila pul hodiny a na vysokou jsem to mela hodinu a pul. Taky zadna velka vyhra. Ale taky ten dum nikdy nepustim, to zas ne. Jak rostou ty satelity, tak budeme za chvili sirsi centrum .
Vari Presne Orechovka . To bych se nikam nehnula! Ja si myslela i na nejakou vilku v Liberci, hodne naivne. My jsme v zapadakove sice, ale ve mestecku skolka skola jsou a do Liberce i Jablonce je to 15min autem...Muz je nadseny uplne, on teda tech 50km dojizdi, ale to by dojizdel vzdycky, protoze do Boleslavi bych se neprestehovala nikdy nikdy nikdy. Ale on je puvodne z uplne samoty na statku.
My kupovali dům před 6 lety, tenkrát za 3,5 milionu. A jsme na kraji Ostravy, hned u vypadovky do Beskyd, v centru za 10 minut autem. Ale zkuste se tam od nás dostat autobusem nebo tramvají. Jako my porad laborujem, jestli do Prahy nebo ne, máme tam úplně všechny kamarády ze všech našich sociálních bublinek, zato tady po okolí celou rodinu z obou stran. Je to těžký, ale teď zpětně jsem vděčná že to muž tenkrát rozsekl a řekl ok, jdeme neco koupit ať bydlíme ve svém...a vždycky si ovšem vzpomenu na Důl? To je jen díra v zemi, tu vám nikdo vzít nemůže...
Tuhle jsme s kamarádama u piva tak trochu mapovali situaci s bydlením v naší věkové kategorii a dopracovali jsme se k poznání, že kdokoli z našich blízkých plusmínus vrstevníků má vlastní nemovitost nebo aspoň tu hypotéku, není to tak, že by si na ni sám vydělal, vždycky tam figuruje nějakej zděděnej byt po babičce nebo finanční injekce od rodičů. Takže k těm blbejm řečem, já naopak spíš nechápu, jak může někdo v současné situaci bydlet jakkoli jinak, než v nájmu. Přišli jsme na fakt jednoho jedinýho člověka, kterej si reálně sám našetřil dost peněz na to, aby si mohl koupit byt, ale to je děsně šikovnej programátor, kterej teďka do cca 35 bydlel u rodičů a kromě práce chodil akorát tu a tam na pivo a nebo běhat, nikam nejezdí, nic si nekupuje, partnerku taky nemá, natož děcko... takže možná to je ta cesta, stát se asketickým asociálním géniem? :D
U nás je záložní varianta odstěhování se kousek za město (do rodinného majetku, ofc) taky trochu ve hře, ale teď bydlíme prakticky v centru města a jsem kvůli tomu nejvíc největší zpovykanec a rozmazlenec, všude si dojdu do pěti minut pěšky a už dojíždění do kanclu 15 minut bez přestupu mi přijde jako vopruz, z baráku by to bylo ó hrůzo tak pětatřicet! Ale je tam i řada dalších objektivnějších nevýhod k překonání, no prostě dokud máme ten náš relativně levnej nájem a vlezem se, radši nad tím moc nepřemýšlím.
MP Meri no pac si to před těm rokama určitě všechno prosustrovala za avokadovy toasty, jen se priznej 
Lama_z_Lana Já zas úplně nechápu tu českou mánii bydlet ve vlastním, teda vlastně chápu, protože pronájmy jsou strašně nestálý a drahý, ale je to v principu špatně. Ti strejci, co koupili městský byt za nějakou zbytkovou cenu mě štvou taky! Já vlnu z dnešního pohledu levných nemovitostí ještě chytla, ale stejně jsem měla jen na ten byt čtvrté kategorie, moje nejlepší kamarádka se rozplakala, když tam poprvé přišla.
Joszáleží, co bylo v té čtvrti. Já bydlím hned na metru, ale teď na mateřské do metra nemusím, jak se týden dlouhý, tady je všechno v pěší dostupnosti.
Karoleena jo, bez rodičů by to moc nešlo. My tenkrát dva roky bydleli jen za náklady, ségra si teď od rodičů ten samý byt odkupuje. Sice za relativně tržní cenu, ale má takové splátky, že do jejich smrti to nejspíš nesplatí
Garfie právě že za nájem dáš kolikrát víc než za splátku hypotéky
Evaeva No právě, a to je špatně.
Karoleena z tou rozmazlenosti to naprosto chápu, mam to stejně. Jsem s tím smirena, že budu muset jít dolů s narokama, ale furt věřím v něco lepšího než vybydlenou garsonku s umakartem v mistnim panelákovym pekle, kterou stejně prodávají za wtf cenu.
Ale s tím jsem si vzpomněla na další vtipné momenty, jak teď frčí ten houmstejdzing...tak naranzovany rucnicky, kytičky a svíčky v téhle šílených koupelnách mě vždycky rozesměje. Ale tak snaha by byla.
Garfie já to taky nechápu, mně bydlení v nájmu nijak nevadí popravdě. Ani si kvůli tomu nepřijdu jako neschopná socka
jenže mám pocit, že moc jiných moznosti, jak nebýt na stáří úplně v pr**li, moc není.
Karoleena když jsme s mužem kupovali pozemek a začali stavět, tak se kamarádka hrozila, že to je strašný, že si na to půjčujeme tolik peněz (splátku mame nižší, než bysme dali v Brně za nájem 2+1), že ona by nikdy nešla do tak vysoké hypotéky, pokud by si nedokázala aspoň polovinu našetřit. Ona, která dostala byt od rodičů, kteří ho v devadesátých letech koupili od města za úplně směšnou částku.
Karoleena tak my jsme jako ten programátor, nikdy jsme od nikoho nedostali ani korunu. Ale byli jsme od začátku dva. První hypo jsme si vzali hned po škole a budeme splácet až do šedesáti. Na dovolenou jsme jeli jen díky tomu, že jsem ji vyhrála v soutěži. . Na dobu, kdy jsme spláceli 50 tisíc měsíčně, což někdy před 13 lety byla slušná darda, vzpomínám opravdu nerada. Strach, že někoho vyrazí z práce, onemocníme... No fuj! Ale dnes už by to nešlo, tehdy nám nahrávala možnost 100% hypotéky, neměli jsme našetřeno nic.
Karoleena To mas pravdu. Skoro vsichni okolo neco zdedili, staveli na pozemku od rodicu nebo aspon dostali nejake penize do zakladu. Meli to tak i moji nebo manzelovi rodice. Prazsky dum jsem uz ctvrta generace a z sirokeho okoli jen jedni lide pred par lety koupili. Zbytek ulice jsou deti a vnoucata a dalsi. Zadna velka fluktuace.
Garfie ta já bydlím ve svém, ale paneláku na periferii, kam by i podle zdejší diskuze moc lidí stejně nechtělo. Na byt v historickém cinzaku v centru jsem neměla nikdy v životě. Asi js m taky lůzr
Karoleena ono se to nezdá, alebo ta možnost bydlet u rodičů nebo nějakým způsobem v dotovaném nájmu, je obrovská pomoc.
Ale to šetření jo, já jsem kdysi vyplácela manžela z SJM za pomoci půjčky od rodičů a měla jsem to tak, že několik let jsem zaplatila činži, běžné jídlo, víc nic. Teda žádné hospody, parmazán byl luxusní potravina a na oblečení jsem si koupila něco u Vietnamců nebo v tureckém butiku, když jsem dostala odměny. Tehdy to bylo ale celkem normální, podobné to dělala spousta mých spolužáků z výšky, pokud se na nějaký byt už zmohli.
Protože ceny byly sice nižší, ale po VS jsem nastupovala za 10 tisíc hrubého a úrokové sazby z hypo takové, že i běžné účty banka urocila 10-15%.
To jenom taková vzpomínka na doby, kdy bytybyly levné a dostupné.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
