Přiznání

Garfie A pritom tem lidem staci rikat to, co jsi jim rikala predtim, a chovat se k nim tak, jak driv. :) 

razorblade  Přesně tak. 

razorblade Garfie Presne.
Ale ja jsem bohuzel taky prisla o hodne kamaradu...

razorblade Garfie Presne.
Ale ja jsem bohuzel taky prisla o hodne kamaradu...

Luna Je to strašně zvláštní, lidi se v těchto situacích vůbec neumí pohybovat. Přitom je to tak, nejlepší je asi chovat se normálně, ne? 

Mojí kamarádce nedávno umřela maminka, docela nečekaně, má dvě malé dcery ve věku mojí, tak jsem jí rovnou napsala s upřímnou soustrastí, že pokud by něco potřebovala, pohlídat (je na holky sama) nebo případně půjčit jim nějaké oblečení, tak ať dá vědět. Pak mi psala, no jo, oblečení, to mě vůbec nenapadlo řešit, vlastně! Taky mi pak říkala, jak byla hrozně ráda, že to bylo takové "osobní" a jinak měla pocit, že se té informaci všichni známí spíš snaží vyhnout. 

Garfie Ano, nejlepsi je chovat se normalne, ale zase si pamatuju, ze prvni mesic jsem nechtela nikoho videt. Nez to clovek prijme, tak to taky chvilku trva...

Luna Já vím, právě ta moje kamarádka to hodně tajila, její první otázka byla, jak to vím!! Ale pak se ukázalo, že to tak nějak ví všichni...:-/

Mně je jasné, že je potřeba čas na to, se s tím srovnat, dokonce ti řeknu, že jsem takhle odhalila naši paní sousedku (je to už starší paní). Začala sedávat na schodech do zahrady a dlouhé hodiny jen tak seděla a koukala, normálně jsem si okamžitě řekla, že se něco děje...a taky že ano. Ale už je taky v pořádku, všechny ty příběhy okolo mě končí dobře, neboj! 

Přesně před měsícem mi zemřel bratr, měl ALS, samozřejmě jsme všichni věděli (včetně něho), co to znamená, nikdy jsem se s ním o tom nedokázala bavit, jenom jsem se ho při návštěvách snažila trochu rozveselit a povzbudit, prý se mi to i hodně dařilo, měla jsem vždycky pocit, že bych zasloužila Oskara. Ani nevím, co tím chci říct, asi to, že jsem se úplně normálně nechovala

Garfie Beru to tak, že patřím "do tvého okruhu" Abych taky skončila dobře, hehe.

Mně docela pak pomohla jedna fb skupina. Ale je to teda mezinárodní, u nás se to moc nenosí tyhle "support groups", přitom je to fakt dobrá věc. Kdyby náhodou někdo potřeboval...Pro někoho...

dorka To je mi líto, upřímnou soustrast. U téhle diagnózy je to určitě těžší, tam bohužel zatím na rozdíl od rakoviny není šance na uzdravení, tak chápu, že to bylo občas na Oscara.

Luna Já jsem to taky tak myslela, že jsi můj okruh!!

dorka ale normální je i to, že s ním nemluvíš o jeho problémech, když bude chtít, začne sám. Jen by se tomu člověk neměl vyhýbat a priori a ti lidé, o kterých tady mluvíme, prostě "zmizeli" jestli mi rozumíš. A upřímnou soustrast, je mi to moc líto. 

Garfie jj, pochopila jsem to tak. A děkuji 

999 děkuji 

Luna Segra chodila do nejaky skupiny na fb, asi ji to pomahalo, ale ted, par let po vyleceni, mame pocit, ze na ni pusobi toxicky v tom, ze je s tema zenskejma furt v aznezdrqvym kontaktu a kdyz obcas nejaka ta pani nemoci podlehne, tak to hrozne proziva a furt zije jen ve strachu, ze se to vrati... myslim, ze to chce se pak od tehle skupin vcas odtrhnout

razorblade  To máš absolutní pravdu, ono to je tak i s "mateřskýma" skupinama  Ale vzpomněla jsem si na Betty McDonaldovou, jak popisovala tu situaci po návratu ze sanatoria, jak na sebe byly se spolupacientkami navázané a pořád byly jen spolu a mluvily o ostatních pacientech a sestrách...asi je to normální, tvoří nějakou dobu celý tvůj svět, ale střih to chce!

Garfie No, uz nam je 44+, ale stejne....  Je mi z toho smutno, si říkám, ze začíná ta mrcha brousit moc blizko. 

Ja byla  hlavne prekvapena, ze se neco deje. Nechci se ptat a ani nebudu, ale stejne o tom premyslim. Az ji potkám, zase se budeme bavit dal o detech a beznych blbinach.

Pred lety se zname zabil syn při  autonehodě, nikdo nevedel jak se ma chovat, jestli ma s ni plakat, nebo se tvarir, ze se nic nedeje... pak jsme byli pouceni, ze projevit ucast, aby vedela a dal  se bavit stejne jako predtim. 

Liesel  To je dobra rada, myslim ze tak to funguje! 44 neni zadnej vek! 

razorblade Myslim, ze nemam problem se odtrhnout, jsou to hlavne Americani asi i vic chlapu nez zenskych a urcite se ani nikdy nazivo neuvidime. Me spis slo o tu stejnou diagnozu.
U nas mozna funguje nejaka skupina pro pacienty s karcinomem prsu, protoze ten je asi nejrozsirenejsi, ale pro jine typy moc ne...

Liesel Mne je 37. A jako...Stejne stara kamaradka mi zemrela 2 mesice predtim, nez jsem onemocnela ja. Taky jsem si rikala, ze se nemuze uz ted vetsi pruser stat. Ha ha.

Luna Segra chodila do nejaky skupiny na fb, asi ji to pomahalo, ale ted, par let po vyleceni, mame pocit, ze na ni pusobi toxicky v tom, ze je s tema zenskejma furt v aznezdrqvym kontaktu a kdyz obcas nejaka ta pani nemoci podlehne, tak to hrozne proziva a furt zije jen ve strachu, ze se to vrati... myslim, ze to chce se pak od tehle skupin vcas odtrhnout

​Taky jsem byla na fb ve dvou skupinách pro onkologicky nemocné a musela jsem odejít. Místo, aby mi pomohly se s tím lépe srovnat, tak mě naopak přiváděly k ještě větším úzkostem a strachům. Takže nikdy více nic podobného. 

Dalia Naprosty souhlas, na zacatku je asi dobre slyset a videt, ze v tom meni clovek sam. Ale casem... Ja mam docela problem s plotynkami - a cteni diskuzi, co se muze vsechno pokazit a pod mi fakt moc nepridalo. Od te doby si rikam, ze je potreba obcas ten kabel od netu ustrihnout.