Přiznání

999 fakt uzasna, uz od pohledu silna osobnost.

999  Je skvělá, jsem ráda, že jsem chytla fotku na poprvé. :-) Já vždycky kamarádkám záviděla takové ty "městské" babičky, asi jsem takovou taky měla, ale zemřela deset let před mým narozením. 

Jiná Realita Tak ona matka mojí mámy byla taky svéráz, jenže já se snažím to špatné vytěsnit. Všude je něco.

999 Krásná paní.

Garfie Moje kamarádka má super babičku. Městskou, co se líčí, chodí naparadena, bydlí na Vinohradech, chodila po kavaranaxh, a ve čtvrtek přijede pražakem autobusem sem na ves a přezuje se do těch holin a jde pomáhat segre s hospodářstvím a zahrádkou. Jako mám jí fakt ráda, je i tak mladistvá furt! Jednou když mi bylo třináct jsme u ní byly na prázdninách a připravila nam tak krásný program, až teď dospělým pohledem to dokážu posoudit, co všechno nám ukázala a připravila;-)

Garfie Já měla dvě úžasné babičky, zažila jsem obě.  Babička od matky byla pankáč jako je ona, dělala si co chtěla a všechny nás vychovala :-) .A matka otce byla Maďarka z Budapešti, nóbl dámička :-).

Garfie Moje babička, o které jsem psala ten první příspěvek, co tu teď spustil tu krásnou lavinu, byla typicky venkovská, ze skoro samoty, pracovala na jzd, doma velké hospodářství, čtyři děti, moc nečetla, úplně obyčejná ženská, která by se pro rodinu rozkrájela, ženská s obrovským srdcem a šátkem na hlavě. Pak jsem poznala partnerovu babičku, přeně takovou tu městskou, elegantní, voňavou, vzdělanou, s obrovským přehledem, učitelku češtiny na gymnáziu a byla jsem z ní úplně paf:))) Ale ta moje je prostě moje, chápete

tina já ti rozumím. Já měla jednu tu venkovskou,sestatkem, králíky a polnostmi. Když jsme chtěli k večeři tvarohové nudle, udělala těsto, vyndala valecek a byly nudle.  a pak mám nevlastní městskou, voňavou, elegantni a šik.  ta byla hrozně akurátní, všechno muselo být přesně tak, jak má být a nikdy jsem se tam necítila dobře. 

continuity já měla dvě vlastní, ale přesně tak jak popisuješ

continuity já to možná napsala špatně, ráda mám (měla jsem) všechny naše babičky. Spíš mě fascinoval ten obrovský kontrast. Moje babičky byly venkovské, druhá z naprosté samoty, takže setkání s městskou babičkou docela šok. Ale naštěstí v pozitivním smyslu.

Moje babička... měla nejspíš nějaký problém, ale to člověk bohužel vidí až s odstupem. Čtu o těch krásných vztazích a vzpomínkách a můžu si to představovat, jako si slepec představuje žlutou nebo modrou, ale prostě to neznám. 

Jitka77 to je smutný. já jsem ráda že jsem si babičku užila, i moje děti jako prababičku.. přitom můj otec o ní jako o mamince moc hezky nemluvil, měla těžký život a ke svým dětem se nijak mateřsky láskyplně nechovala, to až ke vnoučatům, když byla v důchodu a v klidu. mně je zas dost líto, když tu čtu láskyplné obdivné příspěvky o dědovi či tatínkovi, já žádný mužský vzor hodný obdivu v rodině nemám, a to jsem z úplné rodiny.

viktorka_od splavu u nás ty velké mužské vzory taky nějak nejsou. A to mám ty dědečky dokonce tři (jeden nevlastní, ale jako by byl vlastní).

Evaeva tak snad se to teď pro tvoje děti změní:-)

viktorka_od splavu můj otec obdivu hodný nepochybně je, ale ne jako láskyplný tatínek. hodně mi to celý život chybí. nikdy jsem si nemohla stěžovat, že by mě materiálně nezabezpečil, jako člověk je hodně spravedlivý, je chytrý, je schopný...jen prostě není tatínek. není to ten typ, co by šel rozbít hubu, kdyby někdo byl zlý na jeho holčičku, nikdy si se mnou nehrál, nikdy mě nechválil, nikdy se mnou nešel třeba do zoo, to vždycky jen matka, nebo maximálně šel s námi (později už s námi nechodil nikam), vlastně se mnou nikdy o ničem ani nemluvil, myšleno nějaký dospělý hovor. vnímat jsem to začala až někdy snad na vysoké, když jsem zjistila, že existují i tatínci, kteří třeba dávají rady do života, vyprávějí příběhy nebo berou dcery kamkoli....ale mrzí mě to hodně. v podstatě si nejsem jistá, jestli mě vůbec má rád, nebo jen plní roli otce, protože je zodpodvědný.

Jiná Realita no tak nějak a to ještě vynechám chytrého schopného, přitom si fakt nemám nač stěžovat. jeho otec ještě navíc gambler (tehdy se říkalo karbaník) a maminky otec prý byl právě ten úžasný obdivu hodný muž, jenže zemřel když byla dítě a náhrada jaksi už taková nebyla

viktorka_od splavu no, uvidíme:) Já si stěžovat nemůžu, všichni dědové i můj táta fungují víceméně jak mají, ale žádný není úplně top. 

Jiná Realita tohle je smutné. 

continuity já měla dvě vlastní, ale přesně tak jak popisuješ

​Ja tiež presne tak.

continuity nemali sme rovnaké babičky? :) Úplne to sedí aj s tými slizami. Len teda tá moja mestská nebola príliš elegantná. 

Tohle je muj pradedecek, kteryho jsem nepoznala, ale moje mama ho moc milovala. Na tu mandolinu ulovil prababicku :)

Jeho zena, prababicka, je ta vlevo vzadu. Tu jsem zas moc milovala ja, byla jsem jeji mazlicek. Meli takovou motorkarskou partu a vyrazeli pravidelne na vylety po cely republice. Babicka sedavala v sajdkare

a tohle je prapradedecek, kterak vyrabi maketu chramu sv. Vita pro prezidenta Benese :)