711990 trocha sebereflexe po ranu 
Čo vás dnes rozosmialo?
11. srpna 2014 15:54
Lama_z_Lana 
hoď to do OMFG prosím tě!!!
Mha no ale hezkej automobilicek mas!
I s nepřehlédnutelnou reklamou..a nepochlubí se a nepochlubí, tajnůstkářka jedna
Zničit krtka!
Aneb laureátem Darwinovy ceny snadno a rychle
https://twitter.com/televizeseznam/status/1461342918480777226?s=21
Reakce na Mirka:
Karja Mně pomáhalo jedině dostat mezi sebe a děti aspoň dveře. Takže jsem obvykle řvala - vypadni, ale rychle!
Tohle chapu :) teda nervu to vypadni, ale dvere pomáhají...
rasaNori Já to řeknu 200x, opravdu. Pak přidám na síle hlasu a pak už řvu, abych je neuhodila a nakonec je nemůžu vidět. Ale ječela jsem na ně až když byly větší, v pubertě, na malinké ne, samozřejmě. Dcera vzpomíná, jak jsem po ní hodila tvaroh. Měla tu pubertu hodně dlouhou a zatvrzelá byla strašně
.
Mirka Nekecej, já myslela že to bude jen lepší a lepší, jako z pohledu me frustrace a potřeby něco rozmlátit! I když to jsem nedávno říkala i segre, která mi vyprávěla jak měl její sedmiletý (!!!) syn půlhodinovej záchvat na výletě, že nechce mikinu! No po pěti letech věku jsem s tímhle už naprosto nepočítala. Pubertu si predstavuju tak, že nebudu moc spát, budu chodit od okna k oknu a říkat si v duchu, jak je pretrhnu, ale ne že budu ještě řvát.
Karja Hmm, ty optimistko. Dcera se s pubertou snad narodila - tuhle větu jsem tu už určitě párkrát napsala, a od cca 10 let už to s ní opravdu nešlo. Trvalo to asi 4 roky a pak už to bylo trochu lepší. Ty 4 roky jsme spolu téměř nemluvily a téměř jsme se neviděly. Žila v pokojíku. Jedna ze scének, na kterou nezapomenu, byla, když tyranizovala menší sestru, kterou v té době šikanovaly ve škole a já tu starší prosila(!), zda by se k ní nemohla chovat trochu lépe, že to má těžké. Ne! a zmizla v pokojíku. Hodně jsem se musela ovládat, to mi došla řeč.
Karja To chození od okna k oknu jsem si taky vždycky představovala a to nikdy nepřišlo.
Mirka Já se rozbrecim, no to seš dobrá teda, že jsi to zvládla! My jsme žádná neměly takovou pubertu, my jsme teda hodně chodily po nocích venku a stýkaly se s divnyma exietencema a drzkovaly, ale k sobě jsme se chovaly dobre a neměly žádné objektivní problemy nikde. No já jsem teda asi v 9 letech zničila čekárnu na autobus, musela se cela vymalovat a představte si, že ředitel školy to na mě a na další takhle malé holky nepovedel doma. Hustý co (že to neřekl)! To nevím co by si naši pomysleli, v 9 letech....
Karja Ředitel skvělý! Od té doby, co šla menší na osmiletý jsou jako dvojčata a mají se moc rády. Ale vždycky to bylo tak, že ta malá odpouštěla a na kývnutí běhala za tou starší.
Karja Syn má teď těžkou pubertu, je venku celý dny, bůhví co tam dělá, snad neničí čekárny :)
moonlight Čekárny jsou pro malý děti;-).
Mirka ja si pamatuju hlavne jedno číhání u okna, kdyz byla dcera na rozlucce po devitce. My meli okna na autobusovou zastavku, vzdycky jsem nabehla a cekala, jestli prijela. Kdyz jsem se dockala, koukala jsem, jak tak nejak opatrne vyleza z busu, chvili stoji a pak se snazi jit rovne a moc nesnerovat po chodniku, tusila, ze se budu divat. Ani jsem ji doma nic nerekla, pozdejc priznala nejaky rumy s kolou.
