jinx Mám dost podobné pocity a víc než kdy jindy vnímám rozdělení na "my" a "oni". Nejhorší je, že u mě už to dospělo i do rodiny, kdy moji rodiče, důchodci, jsou fanoušci Zemana a máma volila Babiše. Nedávno jsem se s nimi poprvé dostala do vážnějšího konfliktu kvůli politice. Dost mě to mrzí, politika se u nás v rodině řešila vždy, nikdy však tak moc vyhroceně jako teď.
Aktuální česká politická situace
29. října 2014 09:07
Jinak já to beru tak, že odrazit se dá holt až od úplnýho dna, kde bohužel ještě nejsme, místní radikálky mě určitě uvidí jako naivku, jako žábu ve studený vodě co nechápe, že se uvaří, analogii s rokem 48 a časy před holokaustem snad už ne, alergii na to jsem už mockrát vyjádřila, ale hergot, tohle je přesně doba, kdy máme děkovat nevím komu, že jsme v EU, já vůbec nemám problém se přestat cítit být občanem ČR, skoro se stydím, naštěstí ale nikoho nikde nic nedrží, je asi dobrý se tomu přizpůsobit a zvykat si na to, že když se mi něco nelíbí, nemusím u toho být. Komunisty jsem zažila jako malý dítě, ale přesně tohle je ten rozdíl, tehdy to tak lehce nešlo. Já jsem prostě pořád v naprostý pohodě, mně jsou debilové ukradený, na můj život nemj vliv.
Mutziputzi to je sice fakt, že u toho tady nemusím bejt, ale jak vyřešit, když má člověk rodinu - muže, děti a ti odsud v žádném případě nechtějí...
EDITH4B Jsem bytostně přesvědčená, že děti žádného z emigrantů za bolševika odsud něchtěly, ale dnes jsou rodičům hluboce vděčný... Nicméně pořád si myslím, že období za bolševika a dnešní doba nemaj srovnání, máme se nádherně proti tomu co bylo
jinx Sweet Potato Mám to podobně jako sweet potato. Tehdy to byli "oni" a dneska jsme to "my". A o to je to horší.
999 jo, to je přesný. tentokrát žádní "oni", tentokrát se cítím ohrožená "normálními" lidmi kolem sebe. fakt úzkost, strach z budoucnosti, navíc nemám pocit že jinde na světě by mě přijali s otevřenou náručí a že by to tam bylo výrazně lepší. jediný co mě drží v klidu je, že moje děti si poradí určitě bez problému.
edit: taky ne každý by tu mohl či chtěl nechat třeba stárnoucí, nemocné rodiče, že.
V roce 1989 mi bylo 17. V rodině byly názory na socialistické zřízení celkem jasně dávány najevo. Ale je fakt, že jsem režim brala jako něco, co se jen tak nezmění. I v době přestavby se mi to zdálo nemožné.
Poslední události mě taky občas dohnaly až k slzám. Čtu si staré projevy V. Havla. Tak by se měl skutečný státník vyjadřovat. Bez vyřizování si osobních účtů. Zeman chce taky vstoupit do historie a jinak to asi neumí.
V posledních dnech je mi ale nějak líp. Možná skrz to, že se lidi zvedli ze židlí a nejen ti včera v sále. Že se i někteří z ANO začali distancovat od jednotného vedení, aniž by čekali, co na to velký šéf. Mám pocit, že si svobodu vzít nedáme. A že nás je dost. A jak říká jeden můj známý. jsem v klidu, dokud mám pas
.
Reakce na 999:
Proč ta Němcová vlastně nekandidovala na prezidentku? :-).
Mně by se líbila. Ale obávám se, že sama uznala že by neměla šanci - jednak je to ženská (a náš vší lid má poněkud předpotopní uvažování v tomhle ohledu 
) a pak taky by si to pěkně slízla za ODS (od toho samýho všího lidu). Škoda!
Mozna, vam, co jste zazily i minuly rezim, se podobne, uz zazite pocity vraci?
No proč myslíš, že jsem na prášky?! Páč naposled jsem takhle nenáviděla akorát Husáka s Jakešem... a to byli, troufám si říct, proti Zemanovi úplný amatéři.
Jedinej rozdíl - kterej mě kapku uklidňuje - je v tom, že jsme v EU, čili mě ta dnešní svoloč nemůže držet za železnou oponou, nemůže znemožnit potomkům studovat, nemůže mě kvůli kritice vyhodit z práce/zavřít... nemůžou mě odstřihnout od informací... teda aspoň zatím!
Situace je akorát horší v tom, že dřív jsme nenáviděli jen ty komouše a většina národa se shodla, že to stojí za hovno a nadávala na ně kudy chodila, byli jsme všichni na jedný lodi - a dneska je naopak půlka lidí podporuje a uznává. To je nejhorší zklamání mýho života, to mě ničí víc než celej Zeman s Burešem.
Ale včerejšek mě překvapivě uklidnil. Je jasný že ten dobytek je tam dočasně, nemá cenu se rozčilovat, a můžem se jen bavit při pohledu na jeho postupnej rozklad. Sklenice prostě už přetekla, větší zoufalství už hrozit nemůže.
viktorka_od splavu Jako jsem ta poslední kdo by tvrdil, že se mu to co se událo a děje líbí, ale strach? Fakt jsem čím dál tím víc přesvědčená, že tu polarizaci společnosti dělaj v (pravděpodobně) v dobrý víře lidi, který by měli mít dost rozumu na to, aby věděli, že to je ta cesta do pekel, vytváření pocitu strachu a úzkosti...já asi žiju v jinym světě nebo nevim...
Já byla v 89. vlastně už puberťák. Nejhorší zážitek mého dětství - když jsem se dozvěděla, že dva mně nejbližší příbuzní hned po mámě a tátovi už se nevrátí z dovolené. Tehdy to v podstatě znamenalo, že už se nikdy neuvidíme na půdě Československa a jinde hodně těžko, zvlášť když skončili za oceánem. To se všechno změnilo, ale ten můj pocit zůstal, konec Pelíšků vždycky obrečím. Tenkrát to bylo zoufalství, zoufalství, zoufalství a člověk s tím nemohl skoro nic dělat. Rodina komunisty nenáviděla před touhle emigrací i po ní samozřejmě, všichni ve shodě.
Dneska už jsem z toho taky zoufalá, většinou se pohybuju mezi lidmi, kteří mají shodné názory na politiku, ale pro mě teda dost nepochopitelně někteří příbuzní to vidí jinak... Nemají se vůbec špatně, ale mají pocit, že by se měli mít líp - nedostatek rozhledu, aby poznali, jak to vypadá, mít se špatně. Díky pádu železné opony jsem mohla cestovat, co se do mě vešlo, viděla jsem třetí svět i ty nejbohatší země, většinu Evropy a vím. Rozhodně teda vím, že kdybych byla třeba švadlena a manžel třeba automechanik nebo kuchař, teď už bysme mizeli, barák nebarák, dítě je ještě malý, to by se aklimatizovalo, už to tu fakt přestává vypadat dobře. Takhle je to s tou profesí trošku na houby no, příliš vázané na české prostředí. Ale tak stejně, tohle je další nový pocit - je to tu k zblití, ale nikdo nás tu nedrží. O to je to zoufalství větší, že se tu v tom člověk plácá jakoby "dobrovolně".
Mutziputzi tak já určitě nic nevytvářím. nechávám si to pro sebe. a poté, co mě pár lidí svými názory značně překvapilo se snažím naprosto tomuhle tématu v jakýchkoliv hovorech vyhnout. i v rodině. nebo spíš obzvlášť v rodině. kdysi jsme měli tetičku zarytou komunistku, která vyhledávala konflikty při každém setkání, holt jsme se s ní přestali stýkat. teď to není tak jednoduchý...
viktorka_od splavu Tak já myslím i virtuálně, všude je to MY a ONI, fakt jsem asi naivka, ale já demokracii vidím přesně v tom, že lidi všech názorů musí (umět) kooperovat, maj stejný práva na názor a delegujou moc svým zastupitelům, pro který by mělo platit to samý, bohužel tam to funguje opět v duchu my a oni, tohle je pro mě smutný, je to patová situace a bohužel lidi na tu polarizaci a vyhrocenost slyší, z toho mně je úzko.
Celá moje rodina je názorově konzistentní, v místě, kde žiju, dostal Drahoš asi 85 %, na televizi se nedívám, některé internetové stránky ani neotvírám, všichni jsme na volné noze, manžel pracuje jen na zahraničních projektech. A stejně mě ta situace neskonale sere...
Mutziputzi no, to samozřejmě souhlasím. jenže momentální situace kdy ti volení zástupci nedodržují mantinely dané zákony/ústavou, případně si je ohýbají po svém, to, že vládne člověk který sice dostal nejvíc hlasů od voličů, ale většinu prostě nemá a důvěru parlamentu nedostal, přesto si dělá co se mu zachce a nasazuje si všude svoje lidi, to ve mě opravdu probouzí vzpomínky na kapitoly z historie.. například jak "vyhráli" volby komunisti. taky byli demokraticky zvolení. takže vlastně to bylo všechno v pořádku.
viktorka_od splavu já jsem alergická na tyhle srovnání, to mi nedělej, doba je fakt někde jinde...
nedodržují mantinely dané zákony/ústavou, to neni pravda, to je demagogie úplně stejná jako ten jejich výklad, ale i kdyby, je lepší se chytat za hlavu a ukazovat prstem na to co si to dovolujou, co neni legitimní a na co nemaj mandát? Prostě mandát maj, tečka. Jediný co se dá dělat, je kooperovat a ne tomu teatrálně, i tady to padlo, řikat "špinit se s nima", to je prostě blbost a mě to irituje tady i v reálu.
Reakce na jinx:
taky ve vas soucasna situace vyvolava dosud uplne nepoznane emoce v kontextu toho, ze vyvstavaji v souvislosti s verejnymi zalezitostmi? (ne, ze by si takovou chvilkou clovek neprosel nekdy i soukrome) Nevim sama jak je presne popsat, asi smes frustrace, vzteku, bezmoci a ano, bohuzel, nenavisti? pro me je to fakt v tomhle uplne nepoznany pocit a je mi z toho regulerne hnusne. Tezce se s tim vyrovnavam.
Ja sla do prvni tridy v roce 1989. Popsala jsi presne moje pocity :(
Mutziputzi kdyz ti to vsechno prijde tak v pohode nechapu proc se teda rozcilujes:-)
jinx přesně, vztek, bezmoc - tohle jsem cítila, když jsem v nějakém filmu, seriálu viděla takové ty scény, jak si komunisté v 50. - 80. letech podávají slušné lidi.. ta jejich zvůle, výsměch, skrytá či přímá výhružka, nadřazené chování.. A tahle rétorika se teď začíná rozmáhat 
Tulipe jo. pro me je tohle cisty zlo. spolupracovat a kooperovat s tim?!?
