Komplet vůně Fréderica Malleho jsem objevila v roce 2008. Bylo to jako zjevení. Líbílo se mi všechno. I to, co nebyl úplně tak můj styl (ty svěžejší kousky). Musc Ravageur patřila k největším perlám kolekce. Tak lahodná, tak sofistikovaně gurmánská a živočišná zároveň, jako žádná jiná. Platí to o ní pořád. Ale jo, ztratila něco ze své výlučnosti. Pamatuju si verzi roku 2008 (nebo starší), mám vzorky verze 2010 a můžu je srovnávat s verzí 2015 a 2016. A řekla bych, že k zásadnější reformulaci došlo někdy v letech 2010-2012. To předtím byl hodně skořicové a hodně animální. Takový ten "přisprostlý" tón, kterým disponoval Muscs Koublai Khan a o několik let později Mitzah. Tón, který buď odpuzuje nebo rajcuje a velmi přitahuje a lahodí. Ale to celkové složení bylo tak skvělé a dobře založené, že ani reformulace (manipulace s eugenolem a s některými pižmovými molekulami) vůni nezabila, naštěstí! Pokud se ti líbí (mně pořád jo), tak po tom jestli a jak moc byla jiná a třeba ještě lepší ani snad nepátrej.
K citelnější reformulaci došlo taky u Le Parfum du Therese, Une Fleur de Cassie a Une Rose. U ostatních vůní jsem to bud nepoznala nebo patři do skupiny vůní, které (výrazněji) upraveny nebyly.
Źe by došlo k nějakým zásahům do kompozice parfémů po roce 2015 (po přesunu pod křídla koncernu EL), jsem si zatím nevšimla. Pokud něco, tak to nebylo nic zásadního. Ale rok je krátká doba. .