Jen pro připomenutí: inspirací pro tuto vůni se stal hlas Billie Holidayové a květy gardénií, které s oblibou nosila ve vlasech. Ale jak už domenica správně podotkla, pokud někdo očekával noir vůni ve smyslu černá, bude nejspíš zaskočen, možná i zklamán. Barevně totiž k této vůni nejvíc sedí čokoládově hnědá, těch odstínů je tam ovšem mnohem víc. V tomto smyslu UVN skutečně lépe odráží barevné kresby BH, než její klasické černobílé fotografie a poslech jiné její skladby než zrovna "melancholické" Strange Fruit. Po nástupním tmavohnědém odlesku otevře svou náruč směs bílých květů. Kromě gardénie a tuberózy je to i nazelenalý jasmín (na mně osobně i s lehce živočišným nádechem). Lesní jahody jsem objevila také, i když na mě působí trochu nezrale. Pokud tímto však byla zamýšlena jistá ostrost Billiena hlasu, potom to beru jako první nesmělý ohlas, hlavní slovo v tomto směru má totiž až cedrové dřevo v základu. Uváděný rum se mi nezdá příliš výrazný, je to spíš jen několik krůpěji pro zahřátí, majících karamelovou příchuť - zase ta čokoládově hnědá :D - a mizejících pod vůní líčidel. K vyloženému ztmavnutí vůně dochází až v samotném závěru díky zakouřenému tabáku a pikantnímu cedru, tak typickému Sergovým "bois" kreacím. Co do proměnlivosti, elegance v "lutensovském" stylu a nadstandartně kvalitní výdrže je to pro mě určitě jedna z nejzajímavějších a zároveň nositelných vůní, které duo Lutens-Sheldrake nabídli.

V první fázi opravdu voní po stroužcích sušeného kokosu, osvěžených kysele svěžím yuzu a pomerančovým květem, a měsíčcích kyselé mandarinky. V té další už se prosadí benzoin s tonkou a vanilkou a vytvoří dojem autentického tureckého medu, v němž místo tradičních oříšků najdeme kousky zázvoru. Díky bílému pižmu v základu působí tahle dobrota příjemně měkce, takže vylámání zubů nehrozí.

Unheimlich by se dalo do češtiny přeložit jako hrozivý. Konkrétně Freud pak tento výraz definuje jako blízkost něčeho povědomého a znepokojivého zároveň. A Mark Buston se zadání zhostil na výbornou. Z oblaku popela, tvořeného pepřem, kardamomem, drcenou kafrovou levandulí, kouřovým vetiverem, labdanem a dalšími pryskyřicemi totiž nechal zrodit kosatcového archanděla v lesklé kovové zbroji zdobené černým semišem.

Složení téhle vůně, která má údajně odrážet čas, který Roja Dove strávil na Blízkém východě, se tváří propracovaně, ale je to s ní mnohem jednodušší, jelikož coby exkluzivka nezapře součást oudové kolekce, do níž patří. Nahořklý medicinální oud, osvěžený bergamotem, se v ní hlásí o slovo ihned po nástřiku. A netrvá dlouho a ještě zdrsní díky palčivě dřevitému hřebíčku a živočišnému kmínu. Umravní se teprve po rozvonění, kdy se objeví nasládlý růžový pepř s ovocnou růží a sametově zelenými tóny chypre a na kůži zůstane už jen zakouřená kouřová dřevitost s nahrubo opracovanou kůží. Vůně je to sice povedená, má výbornou intenzitu a výdrž, ale v celkovém kontextu a hlavně za tu cenu se mi opět jako v případě Roja Haute Luxe zase až tak originální nezdá.

Je v první fázi s vůní čaje Earl Grey s kořenitým bergamotem a čerstvou citronovou kůrou, špetkou industriálního studeného kadidla a přidaným včelím voskem navíc moderní variací na můj milovaný Shalimar. Po rozvonění se sice orientální podoba vytratí, nicméně není vůbec čeho litovat, jelikož tím dalším neznámým potěšením jsou zkaramelizované sušenky s vanilkovou náplní a mikroskopickými kousky arašídů a tabulka bílé čokolády (tonka), přičemž si Unknown Pleasures stále uchovává svoje lehce industriální pojetí.

Již po nedávném seznámení se s Antonií (Puredistance) jsem dospěla k závěru, že nejen Francis Kurkdjian umí šikovně pracovat s kombinací jasmín a ylang, no Roja Dove šel v tomhle směru ještě dál. Jeho jasmín je po úvodu, složeném z nahořkle svěžího bergamotu a chladných aldehydů, sice krapet nazelenalý, ale za to překvapivě nesmírně křehoučký a šťavnatý. Rozzáří ho až krémový ylang, jehož tropickou sladkost a hřejivost zdůrazňuje hřebíček se skořicí. Právě skrze ně ovšem Unspoken narozdíl od Antonie postupně květinovou stránku opouští a spolu s kandovaným zázvorem a trochou vanilky se stává sladce kořenitou a spolu s cedrem a vetiverem i suše dřevitou. Vůni pak na chvilku zahřeje pár kapek teplého vosku. Nakonec jsou to však tóny chypre spolu s kouřem labdana a dalších pryskyřic, které ji uhladí přece jen krásně do sametova. Mezi dámskými vůněmi od Roja Dove je pro mě Unspoken zatím jednoznačným vítězem.

Právě tahle vůně, u níž už je zcela jasné, že má vzdávat poctu jedné z nejznámějších a nejstarších ulic v Berlíně, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se letos na jaře chtěla s touhle značkou seznámit blíže, protože kdykoliv tam zavítám, moje kroky míří právě tam, zejména na jaře. No Tanjino pojetí vůbec neodpovídá skutečnosti, je tisíckrát krásnější a čistější bez ruchu okolních dopravních prostředků. Tohle je spíš nějaká lipová alej kdesi na slunném jihu s nahořklou svěžestí bergamotu. Vlastně to není jenom o lípě, kvete tu i "pudrová" mimóza, jejíž čerstvý pyl vítr rozfoukává po okolí. Skrze alej protéká zurčící potůček s ledovou vodou, jehož břehy lemují lopuchy a další trpká zeleň (jiskřivá, medově sladká plumérie, která zintenzivňuje medovou sladkost lipového květu). Vy sedíte uprostřed téhle vší idylky pod jedním ze stromů a popíjíte teplý čaj Earl Grey, jehož trpkost zmizí, jakmile si do něj vmícháte lžičku lehce zcukernatělého medu a přidáte i kapku mléka (květinově krémové tóny). A ke konci si užíváte už jen ničím nerušenou lípu.

Je libo návštěvu botanické zahrady v pavilonu tropických rostlin? Unutamam vám to umožní. Zelenou divočinu tu vytváří jalovec s mátou, rozmarýnou, kafrovou levandulí s ovocnými podtóny a pačuli. Z kvetoucích keřů jasmínu dýchá opojná hřejivost stejně jako z hřebíčkových karafiátů. v korunách stromů s kmeny porostlými mechem skotačí zvířátko. Jen je škoda, že tu jeden z nepozorných návštěvníků rozsyptal pytlík s polévkovým oreganem, jinak velmi originální.

Název téhle zatím poslední novinky od Lubinu v sobě odráží přezdívku, kterou vymyslel americký spisovatel Nathaniel Parker Willis pro prvních 10 000 osadníků, kteří se vydali z Evropy směrem na západ k novému kontinentu a dali zde později vzniknout Spojeným státům americkým. Samotná vůně však ve vás údajně vyvolat pocit, že jste právě vstoupili do jednoho z gentlemanských klubů, na něž jste koncem 19. století mohli narazit v amerických velkoměstěch jako New York nebo Chicago. A musím s potěšením říct, že přesně tuhle atmosféru v ní najdete. Na baru, lehce zaprášeném šafránem, je tu pánům v křišťálových sklenkách naléván gin (bobule jalovce), přelitý bergamotovou šťávou a posléze okořeněný kardamomem a nasládlou, najemno namletou skořicí. Jako další občerstvení jim slouží mísa s chlupatými zralými broskvemi. Stoly v klubu jsou z cedrového dřeva a jsou vyzdobeny vázami s nesladkým pomerančovým květem. Nechybí ani kožená a semišová křesla a vzduch v klubu je prosycen jemnou vůní tabáku a zemitostí pačuli. Podle mě je ideálním pánským protikladem k Black Jade, unisex bohužel ne, což jí ovšem neubírá na její povedenosti.

Na rozdíl od její o rok starší pánské verze se tahle vůně posunula časově o sto let dozadu a nechala se inspirovat tzv. "flappers", což byl ve 20. letech minulého století (během tzv. zlaté éry) hovorový výraz pro mladé, sotva dospělé dcerky bohatých průmyslníků s nekonvenčním stylem oblékání a chování, jejichž hlavní starostí bylo jen dobře se bavit. Pro přesnější představu si stačí otevřít román Velký Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda a hned budete vědět, o čem je řeč. A s potěšením můžu říct, že se zadařilo. Úvodní hořký pelyněk s jiskřivým bergamotem nás uvedou na večírek, kde se podávají zkaramelizované hrozny. Flapper je v tomhle případě krásná růže s kořenitými tóny, popíjecící sladké perlivé malinové šampaňské. Vůni tabáku nám v tomhle případě zastupuje pryskyřice elemi, jíž v základu vystřídá dřevitá ambra s teplým kadidlem, které díky přidané hořké čokoládě (s trochou fantazie by se mohlo jednat o narozeninový večírek s dortem s čokoládovou polevou) působí geniálně hladce. Další skvělou zprávou je, že je to první, vyloženě ženská vůně od téhle značky, která jde krásně do prostoru a drží.

Dlouho jsem nevěřila, že by mohla existovat téměř nesladká orientální vanilková vůně, až přišel Robert Elder s tímto kouskem. Jedná se o kombinaci osvěžujícího pomerančového květu s hromadou strouhaného, stoprocentně přírodního zázvoru a sušenými vanilkovými lusky a praženými fazolkami tonky. Je to právě jiskřivě pikantní zázvor s jemnou suchou zemitostí, který je celou dobu dominantní a činí ji prakticky nesladkou. Zároveň je podobně jako Espresso Royale neuvěřitelně hustá a má úchvatnou intenzitu i výdrž.

Urban Musk je z bílé kolekce asi fordovsky nejzvrhlejší vůně v pozitivním smyslu slova. Na začátku osvěží pikantní pepř, který se rozpustí ve slivovicové lázni a objetí dvou rozpálených těl - nevím, jestli to dělá jen to mošusové semínko s kmínem nebo i nějaká další složka, ale fakt tam je to lidské teplo cítit. V další fázi švestka medově zesládne a spojí se s nazelenalým jasmínem, aby se nakonec proměnila v nadýchanou sladkou pižmovku s bílým semišem, prohřátou kadidlem. Jo, Lutens se může jít s Koublaiem zahrabat, tohle pižmo má koule!

Bělostný odstín flakonu tentokrát naprosto kontrastuje s jeho obsahem. Ursa je totiž hlavně z počátku poměrně výrazná a temná, příjemně živočišná oudovka s ledovým kadidlem a dalšími štiplavými pryskyřicemi, tabákem, nahrubo opracovanou kůží, pikantní dřevitostí muškátového oříšku a krásně "sametovým" pačuli s kapkou rumu. Po rozvonění se ale přece jen trochu té bílé barvy ukáže, to když oud s kůži zkrotne a změkne pod nánosem jemného pižma se špetkou vanilky. V téhle fázi dostane i víc prostoru rum. Teď už je ho celá miska, do níž vhodíme menší hromádku sušeného ovoce a necháme ho v něm louhovat. Ursa je zatím jediná vůně od téhle značky, kterou bych si i dovedla představit nosit.

Má být údajně inspirovaná hudebními osmdesátkami, frenetickou generací, která žila naplno. Jako nejvýraznější osobnost této doby jmenujme Freddy Mercuryho. A samotná vůně je skutečně tak trochu rozpustilá. Nejprve rozezpívá veselá ovocná tuberóza se šťavnatou sladkou mandarinkou, aby ji nakonec na dřevěných jevištních parketách vystřídaly hlavní hvězdy večera: ovocný jasmín s něžnou pivoňkou, zahalené v obláčku kadidla a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu.

Napřed jsem si myslela, že tahle orientálka bude jen o pryskyřicích (štiplavých, suchých a prašných), krotkém oudu s koženými podtóny a živočišném kastoreu a půjde do pánska. Avšak nasládle dřevitá myrha se šťavnatou ovocnou růží mě vyvedly z omylu. A je to právě růže, která podle mě v Usmar Venezia stojí za pozornost. Ačkoliv se zpočátku tváří jako jen ovocná, s pomocí palčivě dřevitého hřebíčku se špetičkou pepře a ylangem ukáže i mýdlovou stránku, aby se pak v záíkladu záslouhou bílého pižma nakonec změnila i v částečně hebce sametovou.