Nenechte se zmýlit propagační legendou o svatém Januárovi (Gennarovi). Osang vás totiž místo do Neapole po úvodní dešťové přeháňce s perlivými kapkami deště (otočník) zavede na italský venkov mezi luční květiny a stohy sena, aby vás vzápětí nalákala do místního starobylého kostela na kopci. Je vyzdobený mramorovými sochami a dřevěným oltářem, na němž leží bible v kožené vazbě a hned vedle ní se pálí myrha s kadidlem. Cardinal a podobné sakrální kadidlovky mohou Osang jen tiše závidět.

Tahle vůně se mi měla podle složení a podle recenzí líbit. A jiskřivá plumérie se svěží pivoňkou po nástřiku vypadaly nadějně, jenže to by se na mně nesměla rozvonět do vanilkového dětského zásypu v kombinaci s obří růžovou labutěnkou s drhnoucím pižmem. (NT)

Vůni máty miluju odjakživa, pokud se navíc snoubí s jiskřivou pikantností a zelenou natrpklostí, jako tomu bylo v případě takové Panorama, pak ještě více. Lumiere Blanche od stejné značky se mi libila pro její mandlovou mléčnost se špetkou skořice a pižmovou pudrovost. No nikdy mě nenapadlo tyto dvě vůně zkusit navrstvit, dokud jsem před měsícem poprvé nevyzkoušela Oshiso. Shiso se totiž kromě dominantní mátové peprnosti vyznačuje i tónem hřebíčku a skořice. A přesně to zde společně s bergamotovou natrpklostí najdete. Zatímco se však Panorama nadále ubírá dále do zelené městské džungle, v Oshiso se kromě krystalické zelené svěžesti jabloňového květu Pandy (Zoologist) objeví vůně mléčně bílých mandlí, jíž se vedle sladké kokakolové perlivosti a vanilkovosti vyznačuje otočník. V základu pak do mandlové mléčnosti Pierre ještě vmíchal dřevěnou lžičkou i vločky bílého pižma,

Souhlas s andry, čerstvě natrhané, zralé a šťavnaté citrusy s tenoulinkou polevou z hořké čokolády a jemně poprášené najemno namletou skořicí, hřebíčkem a špetičkou drceného pepře. Sladce palčivá směs koření s borovicovým jehličím a balzamickou ambrou navozuje dojem vyhřívané horské chaty vysoko v lesích. Citrusy po rozvonění přejdou do krémové podoby, kdy je vystřídá magnólie a uhladí a zlehka ještě prosladí tonka.

Tak tady je potřeba brát spojení s bohem podsvětí s hodně velkou rezervou. Ledaby měl Osiris nějakou tajnou zálibu ve vaření pomerančové zavařeniny, oslazené zkaramelizovaným cukrem, vanilkou a kakaem, do které se poněkud netradičně rozhodl vmíchat i několik droboučkých kvítků sušeného jasmínu a šalvěje.

Vonokvětka v podobě sušených meruněk, která v kombinaci s pačuli skutečně něčím připomíná L´Eau de Circé od PG. Zároveň je zasypaná lékořicovým badyánem, černým čajem a sušeným tabákem. Zahaluje ji kouřové labdanum s koženým podtónem.

Je romantickou a optimistickou květinově ovocnou vůní, která v sobě spojuje grepovou svěžest pomela se špetkou pepře, meruňkovými tóny vonokvětky a vodními květy, usazenými na vzdušném pižmově-cedrovém základu. Osmanthus je podle mě jako stvořená k rozevlátým letním šatům. (NT)

Zlatou bych sice tuhle ambru nenazvala, nicméně v první polovině se jí určitá zajímavost upřít nedá. To je štiplavě citrusová a hodně kořenitá a spolu s pálenou bylinno-dřevitou myrhou pryskyřičnatá. Postupně ji však prohřeje příjemná dávka zvláštně nahořklého medu. Zanedlouho se ukáže, že za tou nahořklostí kromě myrhy stojí čerstvě namletý mák s prašnými a zemitými tóny pačuli. Jenže jak jsem již naznačila na začátku, v druhé půlce nahořklost mizí a nastupuje klasická ambrovanilkoidní fáze se zcukernatělým medem. Med ustoupí teprve v drydownu, kdy ho vystřídá směs suchých dřev a zůstává jen ta ambrovanilka.

Nemůžu říct, že by se mi vůně klasického konopí nějak líbila. Nicméně jsem se dočetla, že existují i speciální odrůdy jako např. Chocolope s vůní čokolády, respektive kakaových bobů s jemným nádechem máty. A přesně tak Cannabis voní - jako lístky sladce svěží máty, které plavou kakaově mléčném nápoji Nesquik. Kromě toho, že ji po rozvonění doplní už jen pár zrníček bílého pižma, už sice nemá žádný další vývoj, přesto se mi moc líbí.

Já se tak těšila na krotký oud s jehličím a na prachové kakao v podobě pačuli, který slibovala recenze na ALZD a co jsem dostala místo toho? No jestli tím je myšlená ta minihromádka s vlhkou svěžestí na začátku. Pačuli i dřeva se mi vyhla obloukem a místo toho zůstal jen ten živočišný oud se suchým prašným šafránem a tipuju i zakuklený jasmín, neboť cítím zřetelně stejné čínské gumy jako v Opus VIII. Dál už se na mně nehne. (NT)

Klasická oudovka, evokující teplou koňskou srst. Na začátku osvěžená růžovým pepřem a pikantním kardamomem a doplněná na suchým prašným šafránem s růží, dřevem a posléze i jehličím.

Je nevlastní starší sestrou Rose Nacrée du Désert. Obě jsou semišově šafránovými růžemi se zázvorovým prachem, oudem a pačuli. Oud Abramad je však po svém arabském otci živočišnější a kadidlově zakouřenější.

Už v Habanos Antonio Visconti dokázal, že umí mistrně pracovat s kvalitním aromatickým tabákem. A co se stane, když ho spojí dohromady s drsným oudem, šalvějí, jalovcovým jehličím, kardamomem a labdanem? Vznikne vůně sluncem ošlehaného arabského kočovníka, který právě ustájil svého koně na noc a nyní si dopřává vodní dýmku, zatímco jeho arabská růžová princezna, jíž doprovází už odpočívá po mýdlové lázni s kvítky ylangu ve stanu na kožených poduškách.

Zapomeňte na většinu evropských oudovek, co znáte a nenechte se jako já na začátku zmýlit pomerančovou kůrou, namočenou do hořké čokolády, protože během pár minut vás i s ní zaženou to čerstvě vykydaného, plně obsazeného kravína. To je skutečně poprvé, co ho tam mám nepopiratelně i já. Stále čekám na to andrejčino pudrové dřevo, jenže zatím po něm není ani památky. Můj kravín je začouzený slanou párou (vetiver) a zaprášený drceným černým pepřem. Z této nucené internace jsem propuštěna až po dvou hodinách, kdy oud zkrotne na "běžnou" úroveň hořké živočišné kůže. Teprve v drydownu, za další hodinu, se mi konečně zjeví ten cedr, zapudrovaný bílým pižmem a stejná hustě medovo-bíločokoládová s kousky mandlí jako v Ambre Loup a Lavande44. Uznávám, že ten přerod z nenositelné vůně v nositelnou je neobvyklý, i tak si ovšem tuhle vůni na ženě prostě neumím představit.(NT)

V úvodu vás osvěží sklenicí ledově vychlazené, stoprocentně přírodní malinové šťávy, osvěžené růžovým pepřem, aby vás po rozvonění obdarovala kyticí kořenitých růží, převázaných semišovou stužkou ze šafránu a hrstí sušených švestek, prohřátých trochou kadidla a ambry. Růžový puget pak v další fázi okoření ještě pačuli se zemitě peprným guajakem. Slíbený „oud dne“ se objeví až v samotném základu, ale rozhodně není potřeba se ho obávat. Je totiž jen tenkou nitkou, která protkává šafránovou stužku na kytici. Kdo má tedy rád orientální růže typu Opulent Shaik Gold Edition for Women, měl by určitě vyzkoušet i Oud du Jour. U mě osobně o malinký kousek vítězí Amouroud z důvodu, že mi přijde plnokrevnější.

Je oudovkou, navazující na odvážnou orientální kolekci z roku 2012, především na Rose Nacrée du Désert. Svědčí o tom už samotný šafrán ve svrchních tónech, zdůrazňující nahořklost oudu, který je rovněž přítomný už od počátku. Příjemně drhne a jako ve většině oudových arabek i zde mi evokuje kožené koňské sedlo ve vyhřívané stáji, vystlané senem. V tomto případě je však růže místo koření osvěžená citrusovou svěžestí růžové pelargónie. Na okamžik se objeví i tón pikantní zavařeniny z červeného ovoce, jímž se Oud Essentiel částečně přihlásí ke vzdálenému příbuzenství se svým předchůdcem Santal Royal. Pak se už ale naplno rozezpívá oud, uhlazený teplým kadidlem a zároveň zdrsnělý zemitě peprným guajakovým dřevem a jehličnatým cedrem, s jehož pomocí se přikloní opět k Rose Nacrée du Désert. A při jednom střiku vám vydrží dělat společnost půl dne.

Na fordovské poměry bych řekla, že je Oud Fleur poměrně krotkou oudovkou. Oud v ní zavoní lehce medicinálně jen v první fázi společně se štiplavým kardamomem, jiskřivým zázvorem, nasládlou, příjemně živočišnou skořicí a limonádovým růžovým pepřem. Poté ustoupí o krok do pozadí a nechá zpoza suchého šafránového prachu vynořit tureckou růži s její typickou jemně kořeněnou červenoovocnou vůní. Po rozvonění růži doplní pačuli společně s broskvovou vonokvětkou a dodá jí hebkou sametovost. Vlažné, lehce mazlavé kadidlo, suchá kouřovost labdana, živočišné kastoreum s kůží a ambra v základu ji zase posunou temnějším orientálním směrem. A musím potvrdit i tu zmínku jerry o Kalematu. V úplném dojezdu se totiž ještě objeví akord zkaramelizovaných datlí, který jej v kombinaci s ambrou vzdáleně připomene. Akorát Kalemat je asi tak desetkrát sladší.

Vůně má být vystavěná kolem oudu, ale vůbec se ho nebojte, tohle totiž nevoní jako typická oudovka, s klidem ji považujte za oud pro sraby. Jeho vůně (lehce živočišné kůže a páleného dřeva) je totiž rozptýlená ve sladce svěžích citrusech a štiplavém kardamomu. Po té se nám oud pro změnu schovává do zahrady s nasládle vonícími orosenými růžemi a půdou nasáklou deštěm (pačuli). I kmeny okolních stromů jsou stále navlhlé (dřevo). Je tu i malé zahradní jezírko obložené mechem – krásné chladné „sametové“ tóny chypre. A jelikož už déšť ustal, je potřeba se na závěr trochu zahřát a zapálit hromadu sena, která se nám tu najednou zjevila.

Je velmi kultivovanou semišovou oudovkou evropského střihu s pryskyřičnatě ambrovým labdanem v úvodu, k němuž se záhy přidá navlhlá zemitost pačuli a turecká růže s nezaměnitelnou jemně kořenitou vůní s malinovým nádechem a po delším rozvonění ještě i vanilkově mléčný santal. Ale abych zase Demachyho nepřechválila, v podstatě vzal Richwood, ubral na pačuli a akorát přidal labdanum a krotký oud.

"Nejorientální" z nové trojice. Tam už je společně s kůží patrný lehce medicinální oud s trochou mýdlových tónů. Stejně výraznou se však po rozvonění stane i čokoládová pralinka, která ho posune gurmánským směrem. Pro mě bohužel tím pádem není ani ten, nicméně musím ocenit, že jde o kvalitně zpracovanou pralinku, která není otravná a narozdíl od Oud Nude má 8hodinovou výdrž.

Jak už napovídá název, jedná se o velmi krotkou oudovku, se špetičkou koření, celkově však spíše dřevitou, než že bych ji vnímala jako oudovou orientálku. V úvodu jde do mandlova s malinovým akordem v pozadí. Po rozvonění vynikne hezky zpracovaný cedr s vanilkově mléčným santalem. Troufám si tipnout, že nositelkám Cuir Belugy, které si netroufají na klasické oudovky, se bude určitě líbit.

Obsahuje mandlovou tonku se skořicí, špetkou pepře a pačuli s tóny surového kakaa v kouřovém oblaku oudu a dřeva, z něhož po rovzoění citrusově kořenitá růžová pelargónie s marcipánovou růží.

Už z očichání řady orientálek tohoto typu jsem zjistila, že laoský oud, použitý Fabricem, patří podobně jako ten indický rozhodně k těm kvalitnějším a nevoní tuctově. V Oud Palao začíná lehce medicinálně, během chvilky vás ovšem podobně jako v případě The Night (Frederic Malle) zavede do vyhřívané, čistě poklizené koňské stáje. Jen tady nemá ta stáj tak dlouhého trvání, protože do hry vstoupí labdanum a svou pryskyřičnatostí donutí oud po kratičké mezifázi s vůní surové kůže zkrotnout a odvede nás k růži, husté krémové vanilce, teplému mléčnému santalu a pačuli do vinného sklepa Richwood. Fabrice Pellegrin však neopisoval od Xerjoffu tak úplně a šel i svou vlastní cestou. Jeho jemně kořenité víno nevoní po švestkách, ale spíš po sladkém červeném bobulovém ovoci a tón sušených datlí (nejsou vůbec lepkavé jako v Dzhari) tu naopak společně s vanilkou, mistrně zapracovaným krotkým pačuli a dalšími složkami vytváří poměrně věrohodný dojem hnědočervené hlíny, že sklípek se někdo chystá vyzdobit a právě tu vytváří na zdi z terakoty zellidž. A oud? Ten od své úvodní fáze jen tak zvolna povlává na pozadí a nechává tušit sametově hebkou koňskou srst, kterou jsme v úvodu docela tak rychle opustili a raději následovali šejka do jeho vinného sklípku. Jako každá poctivá orientálka, má i Oud Palao ve své počáteční fázi ohromující intenzitu. V té další růžově-pačuliové s vanilkou a santalem sice trochu zkrotne, ale okolí o ní stále ví a přitom se nádherně zaoblí a vydrží vám dělat společnost několik hodin. Takže pro koho je Dubaj s The Night z ruky a chce si ji z malinkého kousíčku částečně kompenzovat a zároveň kdo nechce utrácet tolik za Richwood a chce si dopřát něco typově podobného, stejně kvalitně zpracovaného za pětinovou cenu, ten bude podle mě z Oud Palao nadšený, což je přesně můj případ :) . A vůbec se nebojím Oud Palao zařadit tímto po bok vůní jako Eau Duelle a Volutes, které jsem dosud považovala za nejzdařilejší od Diptyque a dávám tím vzniknout nové svaté trojici :) .

Je lehce medicinální oudovkou se sladce pačuliovou růží a orchidejí, postrouhanou několika hoblinkami hořké čokolády na dřevitém podkladu, čímž vzdáleně typově připomíná Fordovu Black Orchid. Na rozdíl od ní se to ale v Oud Rawaj nepřehánělo s pačuli a hlavně tu není žádný okurkový lák, hlína nebo černý rybíz. Naopak oud společně s balzamickými pryskyřicemi a špetkou pižma vytvoří po delším rozvonění závoj z průsvitného černého sametu, který květiny překryje.

Těsně po jejím uvedení jsem ji odsoudila kvůli té fialce ve složení jako sladce bonbónkovou, ale když si ji Evanilla nedávno spontánně pořídila, mě přimělo se k ní teď v chladnějším počasí znovu vrátit a všechno je jinak. Osobně v ní ten typický rtěnkový akord jako v Lipstick Rose nemám, ten jsem tam měla původně a rušil mě, ale musím potvrdit to typové příbuzenství s Brulure de Rose: krásná ambrová růže s nádechem červeného ovoce (turecká růže), díky benzoinu se zkaramelizovanou vanilkou a velejemným oudem navíc, který má podobu spíš dámské kabelky nebo dámských rukaviček z měkké kůže.