Oud Palao je výhradně letní vůně. V zimě je to divná bergamotově škrabavá citrusová růže s kovovým podtónem. Na zahřáté kůži se ale olejovitá tmavě rudá růže s nahořklým bergamotem proměňuje v tmavě zelený samet semišového labdana s pikantním šafránovým popraškem. Ten postupně přechází přes zprvu ostřeji živočišný až k přítulně hřejivému oudu s měkkým santalem, který spolu s rudou růží evokuje těžké červené víno v dřevěných sudech. V samém závěru vůní doplní ještě hustá krémová vanilka ztěžklá suchým zemitě pačulovým prachem cest. A na kůži zůstane sladce sametová, dřevitě živočišná růže v plném květu, jejíž lístky začínají už pomalu černat a jejíž vůně se nese ještě stále horkým soumrakem.
...růže - dobrovolně - vězněná v rozehřáté pryskyřici...
V pár vteřinách zintenzivňuje, sílí svojí silou upozorňuje, kdo tu má slovo -
já, vůně.
(podotýkám - na mně akorát intenzivní vůně. Prostě si sedne na kůži a hledí. Hledí na mě a říká:
"Chtěla jsi mě, tak jsem tady. A nehnu se."
Takhle má vonět parfém. Člověk o něm má vědět, má s ním být...)
Sytě - podprahově žlutá - jinak tmavě rudá růže nořená do pryskyřičnatého,
hedvábně hustého téru, jenž líně se hýbe, jako když mícháte špatně/málo naředěnou malířskou barvou...
Ona nadýchaně hutná hmota je mi povědomá...
...ano, je v ní totiž oud z Laosu...
..přesně ten, který mě dostal ve vůni Satin Mood Extrait.
Tenhle oud je měkký, milý, ale ne vlezle kamarádský/řiťolezecký/přizdisráčský,
no, prostě - jako mega pracháč, který si své bohatství vydobil od píky vlastní dřinou, a proto ví, jak je těžké se z nuly dostat na vrchol, a proto má v sobě pokoru a
proto se baví mile s každým...
...a proto má v sobě skrytou, ale vnímatelnou sílu a vznešenost.
Vanilka se ve vonné kompozici stává parfémovým dozorem, dámou, jež svými dlouhými zlatými prsty vmíchává zrnka dávného afrodisiaka do příjemně těžce vláčné hmoty, přislazuje a přitahuje otěže tak, že se ze vzpurného hřebce stává krotký mazel....
Oud?... Ano, tahle forma je lehce nositelná, svůdná, nonšalatně přitažlivá,
chvílemi se objeví delikátně dekadentní živočišnost, aby v pár vteřinách zmizela, protože se naopak předvede hrst rozkousávaných lískových oříšků(santal) smíchaných s teplými slinami, v nichž zbyla i příjemná pachuť po žvýkaných listech pačuli a mlžná kouřovost...
...vůně těla, prachů, žití
rituály,
neohroženost a víra
slabost
nikdy
body
neposbírá...
Laoský oud. V úvodu propolisový a zemitý, následně stájově živočišný jako v Oudh Infini (Dusita Paris), ovšem jemnější a místo pomerančového květu osvěžený nádhernou hutnou růží. Potom následují dubové sudy s vínem a po nich mírně zatuchlý živočišný prach, který sládne vanilkou. V závěru prach prohřívá nahořklé labdanum. Výdrž při 25 °C přesahuje 10 hodin.
Už z očichání řady orientálek tohoto typu jsem zjistila, že laoský oud, použitý Fabricem, patří podobně jako ten indický rozhodně k těm kvalitnějším a nevoní tuctově. V Oud Palao začíná lehce medicinálně, během chvilky vás ovšem podobně jako v případě The Night (Frederic Malle) zavede do vyhřívané, čistě poklizené koňské stáje. Jen tady nemá ta stáj tak dlouhého trvání, protože do hry vstoupí labdanum a svou pryskyřičnatostí donutí oud po kratičké mezifázi s vůní surové kůže zkrotnout a odvede nás k růži, husté krémové vanilce, teplému mléčnému santalu a pačuli do vinného sklepa Richwood.
Fabrice Pellegrin však neopisoval od Xerjoffu tak úplně a šel i svou vlastní cestou. Jeho jemně kořenité víno nevoní po švestkách, ale spíš po sladkém červeném bobulovém ovoci a tón sušených datlí (nejsou vůbec lepkavé jako v Dzhari) tu naopak společně s vanilkou, mistrně zapracovaným krotkým pačuli a dalšími složkami vytváří poměrně věrohodný dojem hnědočervené hlíny, že sklípek se někdo chystá vyzdobit a právě tu vytváří na zdi z terakoty zellidž. A oud? Ten od své úvodní fáze jen tak zvolna povlává na pozadí a nechává tušit sametově hebkou koňskou srst, kterou jsme v úvodu docela tak rychle opustili a raději následovali šejka do jeho vinného sklípku.
Jako každá poctivá orientálka, má i Oud Palao ve své počáteční fázi ohromující intenzitu. V té další růžově-pačuliové s vanilkou a santalem sice trochu zkrotne, ale okolí o ní stále ví a přitom se nádherně zaoblí a vydrží vám dělat společnost několik hodin. Takže pro koho je Dubaj s The Night z ruky a chce si ji z malinkého kousíčku částečně kompenzovat a zároveň kdo nechce utrácet tolik za Richwood a chce si dopřát něco typově podobného, stejně kvalitně zpracovaného za pětinovou cenu, ten bude podle mě z Oud Palao nadšený, což je přesně můj případ :) . A vůbec se nebojím Oud Palao zařadit tímto po bok vůní jako Eau Duelle a Volutes, které jsem dosud považovala za nejzdařilejší od Diptyque a dávám tím vzniknout nové svaté trojici :) .
Oud Palao je výhradně letní vůně. V zimě je to divná bergamotově škrabavá citrusová růže s kovovým podtónem. Na zahřáté kůži se ale olejovitá tmavě rudá růže s nahořklým bergamotem proměňuje v tmavě zelený samet semišového labdana s pikantním šafránovým popraškem. Ten postupně přechází přes zprvu ostřeji živočišný až k přítulně hřejivému oudu s měkkým santalem, který spolu s rudou růží evokuje těžké červené víno v dřevěných sudech. V samém závěru vůní doplní ještě hustá krémová vanilka ztěžklá suchým zemitě pačulovým prachem cest. A na kůži zůstane sladce sametová, dřevitě živočišná růže v plném květu, jejíž lístky začínají už pomalu černat a jejíž vůně se nese ještě stále horkým soumrakem.
...růže - dobrovolně - vězněná v rozehřáté pryskyřici...
V pár vteřinách zintenzivňuje, sílí svojí silou upozorňuje, kdo tu má slovo -
já, vůně.
(podotýkám - na mně akorát intenzivní vůně. Prostě si sedne na kůži a hledí. Hledí na mě a říká:
"Chtěla jsi mě, tak jsem tady. A nehnu se."
Takhle má vonět parfém. Člověk o něm má vědět, má s ním být...)
Sytě - podprahově žlutá - jinak tmavě rudá růže nořená do pryskyřičnatého,
hedvábně hustého téru, jenž líně se hýbe, jako když mícháte špatně/málo naředěnou malířskou barvou...
Ona nadýchaně hutná hmota je mi povědomá...
...ano, je v ní totiž oud z Laosu...
..přesně ten, který mě dostal ve vůni Satin Mood Extrait.
Tenhle oud je měkký, milý, ale ne vlezle kamarádský/řiťolezecký/přizdisráčský,
no, prostě - jako mega pracháč, který si své bohatství vydobil od píky vlastní dřinou, a proto ví, jak je těžké se z nuly dostat na vrchol, a proto má v sobě pokoru a
proto se baví mile s každým...
...a proto má v sobě skrytou, ale vnímatelnou sílu a vznešenost.
Vanilka se ve vonné kompozici stává parfémovým dozorem, dámou, jež svými dlouhými zlatými prsty vmíchává zrnka dávného afrodisiaka do příjemně těžce vláčné hmoty, přislazuje a přitahuje otěže tak, že se ze vzpurného hřebce stává krotký mazel....
Oud?... Ano, tahle forma je lehce nositelná, svůdná, nonšalatně přitažlivá,
chvílemi se objeví delikátně dekadentní živočišnost, aby v pár vteřinách zmizela, protože se naopak předvede hrst rozkousávaných lískových oříšků(santal) smíchaných s teplými slinami, v nichž zbyla i příjemná pachuť po žvýkaných listech pačuli a mlžná kouřovost...
...vůně těla, prachů, žití
rituály,
neohroženost a víra
slabost
nikdy
body
neposbírá...
Laoský oud. V úvodu propolisový a zemitý, následně stájově živočišný jako v Oudh Infini (Dusita Paris), ovšem jemnější a místo pomerančového květu osvěžený nádhernou hutnou růží. Potom následují dubové sudy s vínem a po nich mírně zatuchlý živočišný prach, který sládne vanilkou. V závěru prach prohřívá nahořklé labdanum. Výdrž při 25 °C přesahuje 10 hodin.
Už z očichání řady orientálek tohoto typu jsem zjistila, že laoský oud, použitý Fabricem, patří podobně jako ten indický rozhodně k těm kvalitnějším a nevoní tuctově. V Oud Palao začíná lehce medicinálně, během chvilky vás ovšem podobně jako v případě The Night (Frederic Malle) zavede do vyhřívané, čistě poklizené koňské stáje. Jen tady nemá ta stáj tak dlouhého trvání, protože do hry vstoupí labdanum a svou pryskyřičnatostí donutí oud po kratičké mezifázi s vůní surové kůže zkrotnout a odvede nás k růži, husté krémové vanilce, teplému mléčnému santalu a pačuli do vinného sklepa Richwood.
Fabrice Pellegrin však neopisoval od Xerjoffu tak úplně a šel i svou vlastní cestou. Jeho jemně kořenité víno nevoní po švestkách, ale spíš po sladkém červeném bobulovém ovoci a tón sušených datlí (nejsou vůbec lepkavé jako v Dzhari) tu naopak společně s vanilkou, mistrně zapracovaným krotkým pačuli a dalšími složkami vytváří poměrně věrohodný dojem hnědočervené hlíny, že sklípek se někdo chystá vyzdobit a právě tu vytváří na zdi z terakoty zellidž. A oud? Ten od své úvodní fáze jen tak zvolna povlává na pozadí a nechává tušit sametově hebkou koňskou srst, kterou jsme v úvodu docela tak rychle opustili a raději následovali šejka do jeho vinného sklípku.
Jako každá poctivá orientálka, má i Oud Palao ve své počáteční fázi ohromující intenzitu. V té další růžově-pačuliové s vanilkou a santalem sice trochu zkrotne, ale okolí o ní stále ví a přitom se nádherně zaoblí a vydrží vám dělat společnost několik hodin. Takže pro koho je Dubaj s The Night z ruky a chce si ji z malinkého kousíčku částečně kompenzovat a zároveň kdo nechce utrácet tolik za Richwood a chce si dopřát něco typově podobného, stejně kvalitně zpracovaného za pětinovou cenu, ten bude podle mě z Oud Palao nadšený, což je přesně můj případ :) . A vůbec se nebojím Oud Palao zařadit tímto po bok vůní jako Eau Duelle a Volutes, které jsem dosud považovala za nejzdařilejší od Diptyque a dávám tím vzniknout nové svaté trojici :) .