Opravdu je to dcera L´Heure Bleue a Bois de Copaiba. Po mamince zdědila pomerančový květ s kosatcem, jen místo anýzových genů dostala do vínku koriandr. Z tatínkovy strany má pro změnu vůni pryskyřičnatého navoskovaného dřeva a hořkosladkých krémových mandlí. A protože je to rebelka a chce se odlišovat, oblékla si koženou bundu :) .

Ano, i já tu mám čerstvě rozloupnutý pomeranč i s kůrou, ale ten můj je červený s pěkně masitou dužinou. Co se týče dalšího vývoje, přikláním se k jerry, taky tu cítím spíš meduňku než pelargónii se špetičkou drceného pepře. Jen ten cedrový základ mi přijde malinko odfláknutý, což ovšem nemění nic na tom, že na léto je to perfektní svěženka.

Tenhle Josh Lobb je vážně talent. V tomhle případě vzal hřejivou kořenitou whisky, která zrála v dubovém sudu a smíchal ji s vysoce kvalitním kakaem. Potom přidal vanilku s griotkou a další složky čímž se mu povedlo vytvořit dojem pralinky, jíž bych nejspíš přirovnala k Margot v mléčně čokoládě křížené s Mon Chéri . Aby to ale nepůsobilo jen jako další gurmánka, dodal Ore s pomocí zemitě peprného guajakové dřeva a pryskyřic i orientální nádech.

Je orientální bílokvětinovkou, kterou v první fázi zastupuje gardénie s hořkým neroli a muškátovým oříškem, v té další zase mýdlová tuberóza se zeleným jasmínem, „karamelovým“ zimolezem a vlašským ořechem. Základ má ambrově-dřevitý, proslazený vanilkou. Není špatná, ale když už bych si měla vybrat, mně osobně mezi bílokvětinovkami vyhovuje u Givenchyho spíš Ropionova Amarige bez té ořechové mastnoty. U vnímání těchto dvou vůní to mám ve srovnání s Turinem přesně naopak :) .

Ihned po jiskřivém kyselém mandarinkovém úvodu s pikantním kardamomem a stroužkem muškátového oříšku se objeví naprosto dokonalá skořice se sladkým růžovým dřevem. V první fázi je teplá a štiplavá. Postupně její jednotlivé ruličky rozemeleme na prach, čímž zesládne a použijeme ji k ochucení koláče se švestkovými povidly a tvarohem, utřeným se žloutkem a vanilkou a ozdobený rozinkami, servírovaný na jehličnatém cedrovém podkladu. Opravdu velká škoda jejího konce, protože nic vyloženě stejného neznám.

Skutečnou orchidej v téhle vůni nenajdete. Zato rozmačkaný rybíz s bergamotem, postrouhaný lískovým oříškem ano. A dokonce i vodní květy s máslovým ylangem s vůní zralých banánů. Vůni orchideje zde nahrazuje čokoládová pralinka s vanilkou na pačuliovém základu s kořenitým santalem. Jinými slovy Orchidea Reale je uhlazenější variací Black Orchid bez jakýchkoliv ostrých hran.

Hm, těšila jsem se na okouzlující květinovku. Místo toho jsem dostala jen trochu svěžího grepu s bramboříkem a pak už jen jemnou konvalinku s citrusově svěží pelargónií a svěžím pomerančovým květem, poprášené bílým pižmem. To vše v základu doplní jen drogérkový cedr. (NT)

Teda já valím voči nad tím složením. Ano, na začátku je svěže citrusová a štiplavě pepřová, ale co tam dělá ten zakouřený indický krámek s kari kořením? Uvnitř sedí obchodník, který si na své dřevěné židličce z pikantního cedru popíjí broskvový džusík a nechává se zahřívat pryskyřičnatou ambrovanilkou. (NT)

Organic Glam je firmou podobného typu jako Hiram Green, tzn. značka zakládající si svoje renomé na práci s výhradně přírodními ingrediencemi. A proč zmiňuju zrovna HG? Protože v Oriental Blossom už na začátku najdete podobné bio citrusy jako v Shangri La, ať už je to trpká bergamotová kůra nebo masitá citronová dužina. Hřejivá hořkost neroli, která se přidá vzápětí, se stává přechodovým můstkem k slíbenému výletu do Orientu: přírodní růži s kořením, přičemž vedle špetky jemně štiplavé, jen nepatrně nasládlé skořice, je dominantní zejména palčivě dřevitý hřebíček. Růži pak po rozvonění doplní tropický ylang ylang s banánovým nádechem a trochu sladkosti přidá i vanilka. V základu jsem si pak podruhé vzpomněla na Shangri La, jelikož Oriental Blossom oplývá podobnými mechovými tóny a kouřově zemitým vetiverem. Nicméně když uvážíme, že jen při lehce vyšší ceně nabízí oproti ní dvojnásobné množství se stejnou intenzitou a výdrží, potom rozhodně stojí za pozornost.

Je mou nejoblíbenější exkluzivkou v kolekci Les Elixirs Charnels. Úvod v sobě spojuje šťavnatou mandarinku s drceným pepřem. Po rozvonění se projeví nádherný mandlový buket, který společně s dalším kořením, palčivou ambrou, styraxem, našlehanou bíločokoládovou tonkou a vanilkou vytváří dokonalý hořkosladký orientální zážitek. A jako každá povedená orientálka je tudíž nositelná v jakékoliv roční době. Náhlé letošní ukončení výroby je pro mě jednou z největších parfémových ran u této značky :( .

Je klasická orientální pačuliová růže se suchým šafránovým prachem, pár zrníčky najemno namletého pepře a muškátového oříšku a velejemným semišovým oudem. Na druhou stranu mi ale díky přidané troše lehce zcukernatělé vanilky přijde mnohem nositelnější než taková Privé Rose d´Arabie (Armani), s níž má srovnatelnou jak intenzitu, tak i výdrž.

Hruška v úvodní fázi je skutečně nádherná - šťavnatá, ale nepřeslazená, přesně taková, jak by Nashi měla být. Doprovází ji něžná vůně konvalinek. Jenže to by to nesměl zabít syntetický pižmový základ, který konvalinky promění ve vlezlou květinovou avíváž.

Mně Oriental Express projede na začátku i zastávkou zemitého a mrkvového kosatce, pak se doputuje k pudrovému kosatci s balzamickou ambrou, vanilkou a krémovým santalem s tím, že mně nakonec vlak zastaví v bazalkovém poli se solným květy. Sranda je, že ten kosatec, ani ta ambra tam vlastně nejsou. Asi bych jí nenosila, musím ovšem říct, že tahle jízda mě vážně pobavila. Oriental Express mi způsobem zpracování totiž konečně připomíná klasické Mugleroviny jako Alien a Womanity.

Heh, prý orientální květiny. To má být po trpkém bergamotovém úvodu ta sušená růže se špetičkou zemitého kosatce, schovaná pod tím obřím nánosem drhnoucího oudu a doutnajících pryskyřic? Nebo to kostka mýdla, která z toho vyleze na konec? Tuhle vůni jsem asi nějak nepochopila. (NT)

Dřevitá ambrovka, v první fázi okořeněná pepřem a kari, ale pro mě, která nosila Lutensův mysorský santal, má toto k Indii daleko. Od rodiny Ellenů holt nelze očekávat nějakou větší divočinu. Pepř potom zmizí a zůstane už jen ta labdanově pryskyřičnatá ambra s lehounkou stopou kari, která se ztrácí v krémové tonce. (NT)

Upřímně řečeno nechápu změnu názvu na Noir Marine, moře to neevokuje ani omylem, leda by šlo o zaprášeného a začouzeného námořníka s plnou pusou ultra svěžích mátových bonbónů. Prvotní název orientální máta, to už odpovídá, neboť celá vůně se točí právě kolem máty. Ze začátku je ledově svěží, doprovází ji spousta drceného štiplavého pepře a popelník, napěchovaný po okraj. Po rozvonění se nám krémově uhladí a voilà, máme z ní mátovou zubní pastu, kterou na hladkém cedrovém podkladu smícháme se špetkou hřejivé "prachové" ambry a "pudrového" pižma. Kdyby s touhle kuriozitou přišel Bertrand Duchaufour, tak to pochopím, ale proč proboha Pierre?

Je podobně jako dámská veze vystavěná na jedlové pryskyřici s koriandrem a chladivým kardamomem, Ormonde Man je však navíc zasypaná drceným pepřem, jalovcovými bobulemi a špetkou oudu, které z ní činí už opravdu pánskou vůni. A zatímco Ormonde Woman má mechový základ, zde jednoznačně dominuje suchý zemitý vetiver se slaný podtónem a cedr, čímž pánská verze vyzní daleko víc jehličnatěji, přesto stále příjemně lesně a elegantně.

Vůně od Gezy Schoena mě většinou míjejí kvůli jejich přehnané vzdušné dřevitosti, která je pro mě až rušivá. U Ormonde Woman je to jinak. Už díky úvodní kombinaci pikantního kardamomu, koriandru a trávy na mne působí píjemně étericky a vyvolává představu travnaté louky, jíž se brouzdáte bosky těsně po dešťové přeháňce. Na malou chvilku mám dokonce dojem, že se v ní schovává i pár mrkvových natí. Po rozvonění je však jasné, že je to nasládlá jedlová pryskyřice, která společně s krotkým vetiverem připomíná pálící se klesí a přesouvá mne z louky do cedrového lesa na mechouvý palouček, pokrytý sametově zelenými lístečky fialek - v tomhle směru souhlasím s andry se zmínkou o Bois de Violette s tím, že Ormonde Woman je daleko víc "vílí". Kdyby nebyla tak zoufale intimní jako Ta-if, nejspíš bych si ji už dávno pořídila.

Hned úvodu na vás prostřednictvím kouzelného jehličnatého kadidla se zázvorem, hřebíčkem, špetkou skořice, pomerančem a nakyslými malinami dýchne vánoční atmosféra. Ukrývá se v dřevěné chaloupce z mléčného santalu a jehličnatého cedru, kde to voní po Shalimaru a Tobacco Vanille a kde na vás na stolku vedle koženého křesla čeká hrnek horkého banánového punče a v závěru i mísa vanilkových rohlíčků.

Opuštěný bar nebo možná vetiverově zakouřená divadelní šatna s dávno zapomenutými líčidly (pudrem), růžovou vodou, ylangovým mýdlem a větvičkami jalovce a zeleného jasmínu ve váze.

Pokud vám složení nápadně připomíná slavnou Fordovou Black Orchid, nepletete se, kterou se Daniel Josier nepopiratelně musel nechat inspirovat. Oproti Fordovi má ovšem tu výhodu, že na mně v úvodní fázi nevystupuje ten šílený okurkový lák, ale překvapivě přírodní rozmačkané kuličky černého rybízu s kapkami bergamotové šťávy. Po rozvonění už podobně jako v Black Orchid přebírá hlavní slovo květinově sladká orchidej s černým lanýžem, čokoládou, kadidlem a především sametově zeleným pačuli ve stylu temnější Midnight Poison.

Od této značky se mi líbil už pižmový kosatec v podání Christine Nagel, která se však po Ellenovi stala novou dvorní parfumérkou domu Hermes, a tak se u Jo Malone museli poohlédnout po jiných nosech. A Pierre Negrin byl dobrá volba. V první fázi voní po čerstvě nastrouhané mrkvičce, jakmile jej však pokropí černý fialkový nektar a přidá se přírodní nazelenalá fialka bez sklonů k bonbónkovatění s pryskyřičnatou, nabere klasickou zemitou polohu kosatcového kořene. V základu už kosatec doplní jen trocha jemně kořenitého santalu. Kdo miluje 28 La Pausa, ale nedrží na něm jako na mně, měl by Orris & Sandalwood určitě vyzkoušet. Jde jak trochu víc do prostoru, tak i lépe drží.

Úvodní nasládlý růžový pepř poměrně rychle pryskyřičnatě zdrsní drceným černým pepřem a natrpkle svěžím bergamotem. Jako mohérový šál vás ale proti němu a suše dřevitému, jemně zakouřenému vetiveru se slaným podtónem ochrání sladký kosatcový pudr s něžnými bílými květinkami, kapkou tekutého karamelu a hebkým pižmem. Ambrový základ s mechovými tóny už jen celou kompozici příjemně prohřeje.

Je příjemnou zemitou kosatcovkou s mrkvovými tóny s osvěžujícím růžovým pepřem a koriandrem. Temné tóny mu v úvodní fázi propůjčí davana s vůni lehce připálených švestkových povidel a špetka pepře, po rozvonění zase kadidlo s myrhou, pačuli a zemitě peprným guajakovým dřevem.

Je moderní sladkou a veselou bílokvětinovou vůní, která podobně jako Amamé evokuje vůni letních tropů a opalovacího krému. Na rozdíl od ní se ovšem nese díky kombinaci tuberózy, pomerančového květu a tiaré nese v ovocných tónech meruněk, lesních jahod a kokosu, kdy je celá kytice zasypaná jemným bílým pižmem.