Pomalu začínám chápat, proč Tanja získává za své vůně ta nejrůznější ocenění, tohle je totiž důmyslně namíchaný nektar. Vlastně je jich několik. Ten první se vyznačuje hořkým nazelenalým neroli, hořkým bergamotem, mátovou svěžestí muškátů a příjemně živočišným, palčivě dřevitým hřebíčkem. Ten další v sobě ukrývá čerstvě namletou kávu, z níž stoupá kouřový obláček (směs pryskyřic), čerstvou mízu z rozdrcených zelených listů, vlhkou zeminu, teplý vosk a medově nasládlý jasmín. Zní to asi divně, já vím, ale ono to ladí dohromady a postupně si vás připravuje na ten poslední, květinový nektar. A ten stojí za to! Skládá se ze syté, lehounce voskové se sametově zelenými lístky a naprosto výstavní tuberózy. Je hřejivá až slunečná, nepatrně mýdlová, ale ani náznakem bolehlavová, naopak podmanivě opojná, jelikož v kalichu jejího květu se místo pylu nachází směs luxusní marmelády s kousky kandovaných jahod a nahořklého karamelu. Celou kompozici pak završuje jemně kořenitý santal, který tu sladkost zvolna drží na uzdě. Tohle zatím dokázal jenom pan Monegal, abych z počáteční rozpačitosti ke konci hýkala blahem. Z dosavadních mnou zkoušených vůní od April Aromatics se navíc vyznačuje zatím největší intenzitou a i nejlepší výdrží.

Hm, tak na mně zafungovala tradičně poněkud jinak než na andry. Na nektarinky si musím počkat o něco déle. Místo nich v ní mám na začátku jen tu broskev a k ní svěží rybíz s malinko řezavými citrusy, ale za to s opravdu pěknou, lehce přezrálou. sladkou šťavnatou mandarinkou. Teprve po nich se objeví ty nektarinky a jsou fakt čerstvé, šťavnaté a přírodní. Jenže ani mně nevydrží moc dlouho a stejně jako andry mi tam vleze ten parfémovaný sprcháč, ovšem v mém případě působí v kombinaci s lehce spařenou zelení, chemickým pižmem a vetiverem docela lacině. Škoda toho sešupu v druhé polovině, jinak by byla na ovocenku vážně dobrá. (NT)

Byla to ta nejvšetečnější ostružinová růže, jakou kdy poznal. Svojí pichlavou tvrdohlavostí a troufalostí, která bodala jako chladná kovová čepel, ho rozčilovala. Jenže v jejích temně kadidlových očích bylo něco, co mu nedávalo spát. Při pohledu na něj se v nich zračila živočišná nespoutanost a seběvědomé odhodlání a ve chvílích, kdy myslela, že se nedivá, i ambrová vřelost. A když sundala kožené rukavičky a šla s ním tančit a on ji poprvé sevřel v náručí, věděl, že už nikdy nebude chtít jinou.,,

Dýchne na vás horkost písečného větru, který s sebou přivane černý pepřový prach, jenž se prožene ulicemi sluncem rozžhavených terakotových staveb. Tohle znám! Je to bazar v Luxoru (Xerjoff), jen dnes na něm prodejci místo tabáku nabízí medovinu, těžké kořeněné víno se skořicí, kardamonem, kmínem a zázvorem s nádechem sušeného ovoce a propolisovou tinkturu. V další fázi se pak rozvine do nádherné balzamické podoby se sladce dřevitou myrhou, hladkým kadidlem a labdanem s koženým podtónem, jakou můžete znát s čistého parfému Fate (Amouage), No oproti němu bohužel oplývá slabší projekcí přesně, jak píše ModestMourek a to je u takto komplexní vůně neskutečná škoda.

Je vůní tělového krému, smíchaného s kosatcovým pudrem a špetkou na prach rozdrcených fialkových bonbónů. To celé pak už jen lehce podbarví pudrově pryskyřičnatý opopanax. Mohla by se líbit hlavně příznivkyním vůní jako Insolence v koncentraci eau de parfum.

Pokud jste si jako já doteď mysleli, že orientální růže s pačuli a oudem už vás nemůžou ničím překvapit, určitě jste ještě nezvykoušeli tuto vůni. Růže tu sice nehraje tu nejhlavnější roli (dlouho není poznat, o kterou jde), jak jsem si podle složení myslela, ale to v nejmenším nevadí. Schovává se za zemitě větrovým tymiánem a šafránem, rozdrceným na jemný prach a dělá garde vlažnému kadidlu a přítulnému sametovému oudu. Teprve po rozvonění, když kadidlo s oudem ustoupí o krok zpět, aniž by vůně ztratila na sametovosti, se růže s ovocně nasládlou vůní a společně s krotkou pačuli představí jako madam šípková.

Na takhle nádherný muškát s trpkým bergamotem a parádní růží jsem narazila naposled u Tauera a byla jsem si poměrně jistá, že lepší už to být nemůže. Tak může. Stačí, když k němu přidáte velkou kytici slámově žlutých narcisů se zemitými a kořenitými podtóny. Ale pozor, tím zdaleka nekončíme. Narcis totiž po rozvonění společně s růží přejde do krémovějších tónů a doplní ji i trocha ovocného jasmínu. Ovšem kdybychom zůstali jen u tradičního květinového mýdla, to by byla nuda. Proto k tomu v základu přidáme ještě přítulný oud se sametovými tóny chypre a něco málo pryskyřic a perfektní květinová orientálka se skvělou intenzitou a výdrží je na světě.

Při pohledu na složení jsem si nebyla jistá, jak může být tahle vůně ovocnou chypre podle mě teda není. Ano, ten mražený ananas s citrusově nazelenalým a lehce dřevitým petitgrainem a jiskřivým bergamotem na začátku je tam hezký, ale s těmi rozmačkanými listy rybízu a jablečným jarem na nádobí z Eau de Noho to jako myslí vážně? Během chvilky se tam vkradou ty svěže kořeněné tóny pánské kolínské, o nichž psala Evanilla. I to teplé kadidlo a seno, co se přidá po rozvonění, oslazené trochou tonky (ta nabere malinko na síle až v drydownu), je fajn. Vůni to dodává na hloubce, že v této fázi vystoupí ze škatulky klasické kolínské. Jenže on to pro změnu tentokrát pokazí santal a la cedr s drhnoucím oudem a především chemické pižmo s odérem eau de prádelna. (NT)

Ačkoliv oficiální popis slibuje vůni šálku horké čokolády, mně jednoznačně ihned po nástřiku evokuje starou dobrou nugátovou Zoru, jíž jsme se rozhodli nastrouhat na drobounké hoblinky. Po rozvonění se pak k ní ještě přidají čokoládové figurky, plněné bílou lanýžovou náplní. Jde sice o intimnější vůni s jemnými závany do okolí, ale na kůži vydrží bez problémů skoro 4 hodiny. Milovnicím slaďáren se určitě bude líbit.

Citrusovým svěženkám se většinou vyhýbám, no tahle není vůbec marná, neboť neroli v ní je jak citrusově nahořklé, tak i kapku nazelenalé a jásavě mýdlové. Doplňuje ho nezralá kyselá mandarinka a je jemně orámováno orosenými okvětními plátky růže. Po rozvonění neroli získává i na jemné dřevitosti, přidává se k němu i pudrové pižmo a téměř nesladká krémová vanilka.

Ano, toto je opravdu kouzelně zpracované neroli. Má všechno, co má mít: příjemně svíravou hořkost a nazelenalost. Je osvěžené chladivým kardamomem, zázvorem a růžovým pepřem. Je nepatrně zakouřené labdanem, zároveň je však nadlehčené jemným bílým pižmem. Škoda jen slabší intenzity, jinak by to byla naprosto dokonalá kolínská.

Zatímco Cap Néroli nás lákala na mořské pobřeží, Néroli Intense je citrusově ryzejší, a tak se v ní setkáme už jen s hořkým neroli, rozkvetlými pomerančovníky a petitgrainem se snítkou estragonu, jejichž prostřednictvím nás zavede do kapličky plné plápolajících svíček z medově sladkého včelího vosku.

Namlsaná mnoha povedenými čajovkami roku 2016 jsem se těšila i na tuhle nebo alespoň na neroli, jehož pronikavou hřejivou hořkost a zelenost mám ráda. Ale spíš než o neroli je o téměř kompletním pomerančovníku, jak zmiňuje domenica ve svojí recenzi. První stavební kámen vytváří citrusově nazelenalý petitgrain se dřevitými podtóny, osvěžený pár kapkami trpkého bergamotu a nakyslou mandarinkou. Po rozvonění nastoupí slibovaný čaj. Původně se sice hovořilo o uzeném, ovšem tady najdete opravdu jen kouřový černý čaj v kameninové konvičce. Potom se konečně objeví i neroli. Rozhodně však není dominantní, neboť stejnou měrou jde zde nadávkován i svěží pomerančový květ. A v téhle fázi se už pozvolna ztrácí i čaj. Místo toho vystoupí myrha, díky níž vůně přejde do nasládlých, bylinně dřevitých tónů. Co se týče chybějící síly hřejivosti neroli, tu do jisté míry nahrazuje mošusové semínko v základu. Vůně je to určitě povedená a příjemná. Ani jí nemůžu vyčítat to, že nejde příliš do prostoru a má průměrnou výdrž, jelikož podobně jsem na tom třeba s Cuir Belugou. Nicméně do řady L´Art et la Matière podle mě prostě nepatří. Pochopila bych ji leda ve zrušené cestovatelské kolekci, jelikož úrovní zpracování připomíná spíš ty úplně první kvalitní Aqua a Aroma Allegorie.

Je, dalo by se říct, kolínská klasického střihu, která se bude líbit každému nositeli 4711. Spojuje chladivé bylinné tóny (rozmarýna s trochou levandule) s osvěžujícím bergamotem. Už ten jasně naznačí, že zde se společně s hořkostí neroli budeme pohybovat v nazelenalé citrusové rovině. A právě v této fázi pro mě většinou nastává kámen úrazu, že když je to jen o nich, vytvoří na mé kůži spíše prostředek na mytí koupelen než kolínskou. V případě této vůně to ovšem neplatí. Rodrigo Flores-Roux totiž vše výše uvedené zjemnil pomerančovým květem a zkombinoval se vzdušným bílým pižmem a zlehka prohřál ambrou a dřevem, takže to nikde nedrhne. Naopak můžu říct, že výsledný dojem může s klidem evokovat středomořskou alej s pomerančovníky, s jejichž větvemi si zvolna pohrává slaný mořský vánek. Když k tomu přičtete velmi slušnou výdrž, zcela rozumím jejímu úspěchu.

S vůněmi téhle značky mám trochu problém, teprve tahle jejich letošní novinka se trochu blíží tomu, co už jsem schopná pochopit. Úvodní tóny jiskřivého zázvoru a růžového pepře tak trochu evokují zurčící horský potůček. Osobně mě akorát ruší, že se někdo po jeho proudu rozhodl pustit zrovna brambořík. Naštěstí po pár minutách zmizí a vůně se promění v kytici růží s kovově ostrými hroty, položených na suchý dřevitý podklad (muškátový oříšek). V konečně fázi se pak k růži přidá mrkvový kosatec s jemně drhnoucím vetiverem, semišem a špetkou bílého pižma, typově podobný tomu z Iris Nazarena. Přesto bych za ty peníze čekala ještě o trochu víc.

Báseň Havran od E. A. Poe je sama o sobě morbidní, takže jsem něco takového očekávala i od Nevermore a moc jsem se nesekla. Je to růže, která zmrzla v ledové koupeli kovově ostrých aldehydů a červeného vína, smíchaného s drceným černým pepřem a nastrouhaným muškátovým oříškem. Po rozvonění se sice objeví zachránce, který ji chce rozehřát. Cedrový sud, naplněný hřejivě voskovou, hořkoslanou ambergris, špetkou hořkého bylinné šafránu a směsí pryskyřic však podle mě nebyl úplně nejšťastnějším řešením, jelikož růže z toho dostala šok a kompletně se rozpadla. Je pravda, že tématika Havrana tak nejspíš zůstala zachována, stejně jako frapinovský otisk v podobě směsi vína s kapkou ginu, ale jako to umí líp s koňaky, tak i jejich předchozí voňavé kreace mi přijdou daleko lepší. Tohle je na mě až moc depresivní, zvláště při té intenzitě a neochvějné výdrži a navíc je to podle vyloženě pánské, unisex určitě ne. (NT)

Oficiální stránky v souvislosti s touto vůní zmiňují newyorskou čtvrť Harlem, plnou kabaretů a jazzových klubů. Vůně je prý tak nestoudná, že jí šlo těžko zachytit do flakonu. He, tak to je silně přestřelené :mrgreen: . No podíváme-li se na to však z pohledu, že Harlem je převážně černošskou čtvrtí :think: , potom se tam tu noir atmosféru podařilo zachytit. Představte si to asi tak: máme tu Afroameričana, který před snídaní pro osvěžení použil levandulově-zelenou kolínskou, potom si z cedrového hrnku vypil svojí ranní dávku kafe. Ale pozor, to je teda turek s pořádným logrem :mrgreen: . Pak si uvědomí, že takhle hořká mu nechutná, tak si jí nepatrně osladí ždibíčkem bílé čokolády (tonka). Po snídani se vydává pracovat na zahradu, kde právě vydatně prší, takže se nám kapánek zablátí :mrgreen: (hodně zemitá pačuli). Nakonec déšť ustává a zbytková stopa kávy se nám promísí s hlínou a prachem. O New Haarlem se sice píše, že by to měl být unisex, ovšem tuhle vůni bych se jako žena bála vytáhnout i po té půlnoci, jak se píše na stránkách. Takže s klidným svědomím ji přenechávám mužskému publiku. Intenzita a výdrž jsou ohromující. (NT)

Od vůně s tak vznešeným názvem, odkazujícím na první Diorovu velkou přehlídku, na níž poprvé předvedl svoje slavné šaty s úzkými rameny, zúženým pasem, zdůrazněnými prsy a dlouhou, širokou sukní a proslavil se, jsem čekala hodně a nakonec se dá říct, že patří asi k tomu lepšímu, co je privátní kolekce v rámci svých možností schopná nabídnout. Oficiální složení ho sice neuvádí, ale v úvodní fázi cítím kromě svěžího bergamotu, špetky tropického ylangu a tuberózy malinko i hřebíčkový karafiát. Potom najednou udělá elegantní otočku a s pomocí růže, pudrového kosatce a fialky se změní v příjemnou vůni kvalitních líčidel. V základu už New Look 1947 jenom zahustí vanilka.

Nová tradice a v čem :think: ? Podle mého je to namíchané, půl staré školy a půl moderních prvků. Na začátku to voní jako jiskřivá citrusová kolínská s poněkud ostřejší aromatickou bylinnou levandulí, aby se rozvoněla do šťavnaté, lehce olejovité růže. Doplňuje ji zemitost pačuli a hodně výrazný hřebíček, který v kombinaci s živočišným pižmem na mě působí nepříjemně zatuchle. Zatuchlost a živočišnost se naštěstí po rozvonění rozmělní v obláčku z kosatcového pudru a „krémové“ vanilky. V základu se vyplatí počkat si na překvapivě krotký, minimálně drhnoucí suchý vetiver s téměř neznatelným slaným podtónem. Se zbytkovou stopou růže a pudrového kosatce se báječně doplňuje a vytváří tak dojem příjemné neškrobené vůně čistě vypraného prádla a dřevěného zahradního nábytku. (NT)

Tak tahle oudovka už mi přijde o dost zajímavější než ta od Designer Shaik. Oud je tu sice taky patrný s tím svým nahořkle koženým tónem, ale v daleko slabším provedení. Odhalovat se však začne pozvolna až po úvodu s chladivou levandulí a jiskřivým zázvorem. Bylinnost po chvilce doplní heřmánek s ojíněným lipovým květem a kořenitost postupně zase špetka pikantního kardamomu, nasládlé, najemno namleté skořice a muškátového oříšku, přičemž kapku svěžesti dodají citrusy. Po rozvonění přibírá další zásluhu na tom, že se tu oud chová velmi kultivovaně, i sladká fialka s jemným závanem svěží růže. Květiny tu ovšem hrají jen velmi okrajovou roli, hlavní dojem zůstává nadále bylinně kořenitý. Základ je propolisově ambrový, zároveň krásně dřevitý, lehce poprášený drceným pepřem a v dojezdu doplněný suchým vanilkovým luskem. Jedinou, za to však zásadní nevýhodou je její zoufalá intimita, což při její nemalé ceně nejsem ochotná akceptovat.

Černý rybíz až na pár výjimek ve vůních příliš nemusím. Zde má podobu černorybízového sirupu zhruba podobně jako v Cabochard Chérie, osvěženého limonádovým růžovým pepřem. Místo žvýkačkové tuberózy a bílých květin je tu ale pro mě mnohem příjemnější pivoňka a místo sladce pačuliového základu s pralinkou vanilkové crème brûlée, Ano, je to líbivka jak vyšitá, ale voní na mně kupodivu daleko lépe.

Je cukrkandlově ovocnou růžičkou s nahořkle semišovým šafránem a špetičkou kmínu, obestřenými kouřovým oparem agarového dřeva. Je sice povedená, ale pro mě osobně asi nejméně zajímavá z celé šestice.

Je orientální pačuliovkou, která osloví především milovnice vůní typu Suma Oriental. Pačuli zde má suchou, prašně zemitou polohu, doplňuje ho oříškový sezam a prohřívá mošusové semínko s včelím voskem. Společně s našlehanou tonkou a sladce pryskyřičnatým styraxem a benzoinem pak evokuje posezení u praskajícího krbu s hrnkem horkého kakaa a tabulkou bílé čokolády.

Údajně by se mělo jednat o vůni, kterou Ellen původně vytvořila pro značku Zoologist. Tu jsem sice bohužel neměla možnost vyzkoušet, no když čtu dosavadní recenze a srovnávám se svými dojmy, tak tomu věřím. Její netopýr je podle všeho vegetarián se zálibou v tropickém ovoci a rostlinných koříncích. Nejradši má přezrálé banány, fíky a maracuju. Jejich zásoby si syslí ve svojí jeskyni vystlané hroudami prachu a hlíny. To by ještě tak nevadilo, kdyby neměl hygienu ještě víc na háku, než jeho myší příbuzná v Cuir d´Ange,

Lilie obvykle nepatří ke květinám, jaké bych ve vůních cíleně vyhledávala, tady je ale krásně krotká, jen lehce nazelenalá a vlhká, jak jí popsala domenica. Popravdě řečeno ona není vůbec dominantní. Schovává se ve společnosti dalších bílých květin. Nejprve je to příjemná gardénie bez houbiček s bergamotem a pečenou, lehce zkaramelizovanou švestkou, která pustila šťávu. Během dvaceti minut se pak přesune mezi květinově pikantní karafiát a ovocnou tuberózu s vůní teplých meruněk a přejde do krémových tónů. Špetka vanilky s kapkou medu v základu přidají na sladkosti stejně jako růžové dřevo, které s sebou zároveň přináší tón teplé letní noci. Zkrátka řečeno, Casablanca Lily je úspěšným reparátem toho, co se nepovedlo s Flowerhead. Z celé kolekce Night Veils je zároveň jedinou, o níž se dá říct, že má intenzitu a výdrž, hodnou čistého parfému.