Od téhle vůně jsem si slibovala docela hodně a o to víc jsem teď zděšená, protože květiny se nedostavily vůbec a v podstatě ani ta káva, alespoň ne tak, jak jsem doufala. Ze slibovaného tónu mořské pěny se totiž nevyklubalo nic jiného než calone v plné polní z Davidoff Cool Water Woman, jablkem z Light Blue, ovšem s podtóny jaru na nádobí a fenyklem. Teprve po dvou hodinách, když už jsem byla totálně znechucená, všechna chemie zalezla a objevila se docela zajímavá oříšková vůně sezamu s trochou té pražené kávy. Všechny dosavadní vůně Diptyque se mi alespoň jakžtakž líbí, když nepočítám Olene, ale tohle považuju za naprostý úlet.

Na začátku osvěží mandarinka s hořkým neroli a citrusově nazelenalým petitgrainem s jemnými dřevitými podtóny, potom se ale rozvoní hlavně díky jasmínu a lilii na můj vkus až příliš do zelena. Následuje fáze s kokosovou tiaré. Teprve v základu se překlopí do jasmínové čajovky s cedrem, lehce oslazené pomerančovým květem a benzoinem. V podstatě tak trochu takový typový mix Mayotte bez tuberózy a santalu a Tokya bez gumy a fialek s Wasserovým pomerančovým květem navíc. No moje představa romantické květinovky je poněkud odlišná. (NT)

Květinová vanilka? Ani náhodou. Hned v úvodu dostanete přímý zásah dělové koule, naplněné sladkou mandarinkovou šťávou, fialkovými bonbóny, sladce aldehydovým heliotropinem a vanilkovým cukrem. Křoupe to, lepí to a chvílemi dokonce malinko svírá útroby. Z květin se jako jediný objeví až po delším rozvonění pudrový kosatec a se špetkou myrhy alespoň promění původní cukrové krystalky ve vanilkové soufflé.

Och ano, tak toto je můj absolutní vítěz z této kolekce. Jak už napsala Mitzi, je to nádherný živý kosatec. Sylvaine tu v kombinaci s ním použila pomerančový květ se svatebními mandlemi, které si vypůjčila z domovského Guerlainu. Její mandle jsou ovšem věrohodnější, neboť mají zachovanou přirozenou nahořklost. Rovněž samotný pomerančový květ je sladký jen minimálně, i když i jemu je vlastní podtón lesních jahod. Samotná bíločokoládová poleva mandlí se objeví až po rozvonění a v téhle fázi začíná být kosatec opravdu kouzelný, neboť dává typově vzdáleně vzpomenout na Iris Ganache, třebaže je to jen chvilka. V základu kosatec obklopí opět sladké bílé pižmo, avšak v tomto případě doplněné lehoučkou pryskyřičnatostí vanilkového benzoinu a krotkým vetiverem. Příjemným překvapením je tentokrát i intenzita – sice nijak ohromující, avšak v tomto případě srovnatelná s Cuir Belugou.

Díky Lutensovým Fille en Aiguilles a Chypre Rouge jsem dlouho žila v přesvědčení, že rudooranžové jehličnaté vůně vedou jen do hlubokých temných hvozdů. Až Floriental mě zavedla bosky na romantickou lesní procházku za letního soumraku, vedoucí podél zurčícího potůčku po pěšině vystlané kobercem z rezavého borovicového jehličí a zásobou sušených švestek, macerovaných v alkoholu se skořicí a hřebíčkem.

Značka Kenzo patří z těch mainstreamových značek dlouhodobě k mým oblíbeným. Jsou to právě jejich staré klasiky jako Flower, která si u mě našla stabilní místo na poličce, kdykoliv nastane podzim či jaro. Těžko říct, zda by zrovna takhle měl vonět vlčí mák, ale rozhodně je to jedna z nejpovedenějších květinově pudrových vůní, jaké mi kdy skřížily cestu. Začátek v sobě kombinuje citrusovou svěžest s trpkostí hlohu. Během chvilky se ovšem stačí projevit zapudrovaná, nikoliv však bonbónková, naopak nepatrně nazelenalá fialka s jasmínem, který je neustále doprovázený právě oním citrusovým podtónem. Ten společně s jemným bílým pižmem dodává vůni lehkost. Pudrové vyznění pak po rozvonění podporuje i vanilka a hřejivý pudrově pryskyřičnatý opopanax. Takže spíš než ten vlčí mák mi vůně v téhle fázi podobně jako Miru v jistém ohledu připomíná jemně namletý mák smíchaný s trochou cukru, jímž se plní buchty nebo koláče. A co je nejdůležitější, že při lehce nadprůměrné intenzitě a velmi dobré výdrži, ani v jediném okamžiku nedusí, nesklouzává do obří labutěnky, jak to má řada pudrových vůní ve zvyku.

V začátku si je s klasikou dosti podobná jen s tím rozdílem, že zatímco Flower po rozvonění sklouzne do obecnější květinové roviny s náznakem citrusů a bílým pižmem, v Essentielle se na mně rozvoní krémová růže s jasmínem, mající takový ten nádech jemného mýdélka. Postrádá tu lehkost a pudrovost a klasiky. Tím ovšem nemyslím, že to je špatně, jenom to, že je hlubší. Kadidlo v ní nepůsobí nijak zvlášť těžce, jen příjemně hřeje a díky hustější vanilce je vůně ve své hloubce zároveň i tak nějak uhlazená. Povedená zimní varianta.

Je směsí sladkých kompotových mandarinek, malinových dropsů a čokoládových pralinek s jahodovou náplní, která nápadně připomíná tu ze starých dobrých čokoládových tyčinek Jovo. A teprve pod těmihle všemi cukrovinkami se v základu objeví vanilka s pudrovými tóny, která snad vzdáleně připomíná klasickou Flower, když zavřete obě oči. Takové příjemné roztomilé cukrátko.

Oproti klasice se odlišuje snad jen víc citrusovou hlavou. Hloh necítím, spíš růži. Společným znakem je zapudrovaná, nebonbonková fialka, která ale zase ve srovnání s klasikou jde ještě méně do zelena. Jinak i zde je cítit jasmín s citrusovým podtónem a stejně tak pudrově pryskyřičnatý opopanax v základu, který společně s větším množstvím vanilky a bílého pižma ve srovnání s klasikou ještě víc připomíná makovou náplň do buchet.

Ano, tohle je opravdu směsice samých příjemných květů. Nejprve je to kytice vodních květů s neřezavou frézií, do níž se posléze přimíchá několik fialkových bonbónků. V další fázi dostane prostor ovocný jasmín s lehoučkou růží a nakonec celé defilé uzavírá fialkový pudr s nadýchanou vanilkou. Co se týče dojmu, který vyvolává, musím souhlasit se slnieckem, že i na mne působí jako takový dobře vybroušený diamant s mnoha barevnými odlesky.

Prej vzdušné květiny. Pche! Nejprve se připravte na láhev malinovky s bublinkami a růžovým pepřem. Potom se jakože snaží citrusovými tóny magnólie připomenout klasika, nově doplněná místo fialky ovocnou růží. Jenže pak se to nějak zvrhne a na ruce zůstane jen laciná gardénie s drhnoucím pižmem. Klasickou Flower mám ráda, ale tahle laciná odnož jí nesahá ani po kotníky.

Podoba s původní verzí Flowerbomb EDP tam je. Nicméně ten uklidňující čaj mi tam trochu chybí (asi zvyk :think: ). Zatímco klasika sází spíš na růžové květy, v případě Extreme to jsou jemně opojné bílé květy, ale ráda bych si je na mé kůži užila trochu déle, protože je poměrně brzo přehlušilo pačuli s vanilkou (u Flowerbomb jde spíš do karamelova). Celkově je skutečně intenzivnější, vydrží vonět o něco déle – ne, že by to u klasiky bylo špatné ;) , ale osobně asi zůstanu u původní verze (líbí se právě kvůli tomu, že se drží víc u těla).

Jen na začátku vás osvěží bergamotový čaj s neřezavou frézií a pomerančovým květem, aby se na vás po několika minutách postupně vyvalila exploze ovocného jasmínu s květinově sladkou orchidejí a růží. Po rozvonění se pak květiny už jen ustálí na pačuliovém základu s karamelovými podtóny a špetkou pižma trochu ve stylu Angel - v tomhle ohledu musím dát Turinovi za pravdu, akorát pro mne je Flowerbomb na rozdíl od Muglera nositelnější.

Vůně s tuberózou mě obvykle baví jen čichat než nosit. Tady je opět zkombinovaná s pomerančovým květem, což dohromady vytváří jak vůní jahod, tak i teplých meruněk. Horší ale je, že se po natrpkle citrusovém úvodu schovává pod hromadou uhnívajících zelených hyacintů. A ty nezmizí ani v základu, kdy se květiny zabalí do semiše a obláčku bílého pižma. Flowerhead je tak vůní od Byreda, která mi vyloženě leze na nervy.

Je teprve druhou vůní, kterou jsem od téhle značky vyzkoušela, ale když vezmu v úvahu, že první, Potiche, mi zakotvila na poličce, mi to nedalo zjistit, jak se to má i s těmi ostatními. A i Flowers & Things je pozoruhodnou vůní z kategorie za málo peněz hodně muziky. První závan je ryze vánoční: sladký pomeranč s hřebíčkem. Ten však vzápětí zchladí aromatická levandule.a z původní dvojice tak zůstane jen hřebíček. Po chvíli už se začíná objevovat vanilka s perlivě coca-colovým otočníkem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem, díky níž Flowers & Things vykazuje určitou spojitost se zmiňovanou Potiche jen s tím rozdílem, že tady vůni prohřívá navíc i tropický ylang s trochou santalu. Ovšem ta nejzajímavější část přichází až po pořádném rozvonění, kdy vanilka nabere na síle a k santalu se přidá ambra a dokonce bych řekla, že cítím i ten kokos. Ano, možná tušíte správně, v téhle fázi bych skoro dala krk za to, že mám na ruce Cašmir. Má stejně dobrou výdrž, akorát tady ten kokos není tak výrazný a ve srovnání s Chopardem mi přijde uhlazenější.

Vůně kompletního pomerančovníku s nazelenalými a dřevitými podtóny s na jemný prach rozemletými nesladkými mandlemi. To celé je poprášené bílým pižmem a usazené na vzdušný mechový podklad.

Hromada čerstvého sena? Ano, to sedí a nejen to. V začátku vás sice pozlobí ostrý, větrově nasladlý badyán, ale potom vás zelená andělika, chladivě svěží máta a sladoučký šťavnatě zelený jetel vtáhnou na prosluněnou letní louku. Je plná otepí sena, jak čerstvého, tak i toho sušeného a taky spousty dalších aromatických bylinek a hořké zeleně. A jelikož v rozpáleném letním dni je potřeba dodržet i tu hygienu :) , máme na té louce i stůl s hladce zbroušeného cedru a na něm džbán a umyvadlo s vodou, v níž plave spousta osvěžujících citrusových mydlinek. Vedle stojí pudřenka s jemným pižmem. A na pitný režim a něco k jídlu taky v takovém dni nesmíme zapomenout :) . Dostaneme trochu vaječného koňaku s kapkou medu a spoustu hořkých mandlí (kumarin?). Takové letní osvěžení si nechám líbit i já.

Z kávových vůní byla pro mě dosud vrcholem l´artisanovská Noir Exquis, i když tam zrovna nemá úplně sólo jako ostatně všude. Nyní má ale vážného konkurenta v podobě Follow, neboť zde tomu tak je. Nečekejte však žádný šálek espressa - pražené kávové boby, které v kombinaci s vanilkou a mandlovou tonkou použil, totiž na mně voní jako autentické ledové kaštany, alternativně jako Kofila. Po rozvonění sice trochu uvolní místo javorovému sirupu s ambrou, čímž posílí i kumarin v tonce, přesto káva zůstává přítomná až do konce.

Zavede vás do růžového budoáru, kde ve vzduchu jiskří šampaňské, které se mísí s vůní citrusově kořenitých pelargónií, pudrových líčidel (kosatec s pižmem) a malinových makronek. Pryskyřičnatý styrax s labdanem a jehličnatým cedrem v základu potom vůni dodávají lehoulinký orientální nádech.

Zvláštní vůně, na základě recenzí jsem čekala, že to bude gurmánské a sladké a ono ne. V podstatě ukazuje dvě základní polohy. Ta první je jiskřivě aldehydová a ovocná a evokuje koupel ve vaně s vonným olejem, kdy vám na hladině plavou křehké okvětní plátky růže. Ta druhá nás přemisťuje k toaletnímu stolku s líčidly, kde pudrem je směs jemného pižma a směs sušené smetany a pleťová voda s tropickým, jen nepatrně "banánovým" ylangem, kapkou citrusů a hřejivou pryskyřičnatou ambrou, která zase vyvolává představu posezení u večerního taboráku na mořské pláži. Mně osobně se ale nejvíc líbí u této vůně okamžik, kdy vůně spojením oné prachové smetany a pleťové vody s ylangem vyluzuje moc příjemné mléčné podtóny. Ty jediné bych asi mohla označit za gurmánské a jsou teda parádní.

Podobně jako andry a jerry v ní po osvěžujícím úvodu s růžovým pepřem mám pudrové pižmo s růžovým podtónem a podprahovou likérovou švestkou, smíchané s hromadou coca-colově sladkého otočníku. Ani já jsem semiš prachovém základu, sklouzávajícím k avivážové otravnosti, nenašla.

Na začátku zavoní nakyslé maliny s citrusy a pak už zbydou jen pěnové bonbóny Katjes s příchutí lesního ovoce, posypané bílým pižmem. Vůně pro náctileté. (NT)

Původně jsem jí označila jako Kilianovu úlitbu davům, které se snaží nalákat od mainstreamu k sobě. Sice pořád platí, že není tak propracovaná, jako vůně z černé kolekce, nicméně se mi líbí, že se s výjimkou prvních pár minut nesoustředí na šťavnaté jablko, i když jak název její tak i samotné kolekce to teoreticky naznačuje, ale na sladkou pečenou švestku, přesněji řečeno na lehounlince připálená švestková povidla, kořeněná teplou, živočišnou skořicí. Pod jejím nánosem potom po rozvonění odhalí medově sladkou, nikoliv však ulepenou růži s pelargónií. Jen u té vanilky v základu, se mi nechce moc věřit, že je madagaskarská a spíš než opopanax cítím mainstreamový cedr.

Voní po šťavnatém zeleném jablku, na začátku osvěženém pepřem. To posléze doplní vodní květy, poprášené bílým pižmem a pudrovou vanilkou, přičemž v základu vůni podbarví sladká pralinka s trochou dřeva. Na drogérkovou celebritní vůni není úplně nejhorší :) .

Při prvním nádechu s čerstvě rozkrojeným citrónem a křehkou bylinnou levandulí a trochou estragonu jsem pojala podezření na kolínskou, avšak palčivě dřevitý hřebíček s pomerančovým květem, v němž jsem po hodně dlouhé době zase zaznamenala mihnuvší se tón lesních jahod, a trochou kosatcového pudru, mě přesvědčil, že tahle vůně má trochu větší sílu než kolínská. Chladivé tóny chypre s jemným pižmem v základu by se pak daly s trochou fantazie považovat za osvěžující mořský vánek.