Sladce umělá broskev s maracujou, povidly nastavovanými rozvařeným jablkem a s ovocným jasmínem, velmi medovokořenitě mýdlové. Jako když teda máte mýdlovou hmotu s přidaným medem, v barvě zářivě lososové žíhané fialovou, jsou v tom tmavočervené třpytky a vyklepnete to z formičky ve tvaru jednorožce, květu růže a nebo mašličky... a jediná zakázaná věc je, když to vyškubáváte tříleté Mařence, která už to stačila ožužlat, z ruky se slovy, že se to nepapá. Za pár let, až bude Mařence sladkých -náct a půjde hrát pexeso se spolužákem z vedlejší třídy, možná si na to mejdlíčko vzpomene, až Bóďa vytasí broskvovej prezervativ, co šlohnul staršímu bráchovi z jeho dovolenkových zásob. Pardon, ale tato vůně je pro mě jeden z kruhů parfémového pekla.
Svěží a ovocný začátek, kterému vévodí švestka,. Přidává se růže, ale vůbec bych ji neviděla jako bulharskou. Chybí ji tady ta omamnost a výraznost. Jasmín je také spíš lehký, jen navodí ve vůni květinový tón. Se zvláštním důrazem se neustále prosazuje jablko. Je kyselé, šťavnaté, až jsem přemýšlela, která složka tam může dělat tak citrusovou vůni. Naštěstí jí umírňují vanilka a med. Líbí se mi, přijde mi zajímavá. Je vlastně krásně vyvážená. Nakonec není ani kyselá, ani sladká, ani kořeněná. Někdo by řekl neškodná.
Květiny naložené v rozehřátém medu, slupka z červených čerstvě upečených jablek a ořezané pastelky. Jsem z ní v rozpacích - vůně je to nepochybně kvalitní (nevyznívá lacině, žádná stopa po syntetice), ale čekala jsem mnohem víc než teplou sladší ovocnou květinovku beze stopy originality, zato s vytrvalostí až otravnou.
Původně jsem jí označila jako Kilianovu úlitbu davům, které se snaží nalákat od mainstreamu k sobě. Sice pořád platí, že není tak propracovaná, jako vůně z černé kolekce, nicméně se mi líbí, že se s výjimkou prvních pár minut nesoustředí na šťavnaté jablko, i když jak název její tak i samotné kolekce to teoreticky naznačuje, ale na sladkou pečenou švestku, přesněji řečeno na lehounlince připálená švestková povidla, kořeněná teplou, živočišnou skořicí. Pod jejím nánosem potom po rozvonění odhalí medově sladkou, nikoliv však ulepenou růži s pelargónií. Jen u té vanilky v základu, se mi nechce moc věřit, že je madagaskarská a spíš než opopanax cítím mainstreamový cedr.
Sladce umělá broskev s maracujou, povidly nastavovanými rozvařeným jablkem a s ovocným jasmínem, velmi medovokořenitě mýdlové. Jako když teda máte mýdlovou hmotu s přidaným medem, v barvě zářivě lososové žíhané fialovou, jsou v tom tmavočervené třpytky a vyklepnete to z formičky ve tvaru jednorožce, květu růže a nebo mašličky... a jediná zakázaná věc je, když to vyškubáváte tříleté Mařence, která už to stačila ožužlat, z ruky se slovy, že se to nepapá. Za pár let, až bude Mařence sladkých -náct a půjde hrát pexeso se spolužákem z vedlejší třídy, možná si na to mejdlíčko vzpomene, až Bóďa vytasí broskvovej prezervativ, co šlohnul staršímu bráchovi z jeho dovolenkových zásob. Pardon, ale tato vůně je pro mě jeden z kruhů parfémového pekla.
Svěží a ovocný začátek, kterému vévodí švestka,. Přidává se růže, ale vůbec bych ji neviděla jako bulharskou. Chybí ji tady ta omamnost a výraznost. Jasmín je také spíš lehký, jen navodí ve vůni květinový tón. Se zvláštním důrazem se neustále prosazuje jablko. Je kyselé, šťavnaté, až jsem přemýšlela, která složka tam může dělat tak citrusovou vůni. Naštěstí jí umírňují vanilka a med. Líbí se mi, přijde mi zajímavá. Je vlastně krásně vyvážená. Nakonec není ani kyselá, ani sladká, ani kořeněná. Někdo by řekl neškodná.
Květiny naložené v rozehřátém medu, slupka z červených čerstvě upečených jablek a ořezané pastelky. Jsem z ní v rozpacích - vůně je to nepochybně kvalitní (nevyznívá lacině, žádná stopa po syntetice), ale čekala jsem mnohem víc než teplou sladší ovocnou květinovku beze stopy originality, zato s vytrvalostí až otravnou.
Původně jsem jí označila jako Kilianovu úlitbu davům, které se snaží nalákat od mainstreamu k sobě. Sice pořád platí, že není tak propracovaná, jako vůně z černé kolekce, nicméně se mi líbí, že se s výjimkou prvních pár minut nesoustředí na šťavnaté jablko, i když jak název její tak i samotné kolekce to teoreticky naznačuje, ale na sladkou pečenou švestku, přesněji řečeno na lehounlince připálená švestková povidla, kořeněná teplou, živočišnou skořicí. Pod jejím nánosem potom po rozvonění odhalí medově sladkou, nikoliv však ulepenou růži s pelargónií. Jen u té vanilky v základu, se mi nechce moc věřit, že je madagaskarská a spíš než opopanax cítím mainstreamový cedr.