hořkokyselá vůně čistoty, pudrového pracího prášku... ale i vůně prachu, toho, co si sedá na kamenné sochy a terasy a vytváří na nich semišovou vrstvu, hezky tlumí tu okázalou dávivou čistotu... kyselkavost se drží dlouho, přehoupne se na lehounký jasmín a od tohoto okamžiku už je vůně jemná a bez výhrad pěkná...krémový jasmín zakápnutý citronovou šťávou, jemně nahořklý (kapka neroli?), s povlakem toho šedého prachu... drydown je pak nejpěknější - vzdušný, pižmově plátěný, s nádechem do bylinna, jako u kolínských (lavandin?)

potutelně usměvavý nektarový začátek, veselost, sladkost a balzámová plnost (pocitově jako Nin-Shar nebo zmíněná Secret du Paradis Rouge, ale žloutkově žlutá) zastřená trochou pískovo-pačuliového tajemna... jako rozesmátý obličej za závoji... krása

začátek tmavě zelený, břečťanový, zemitý a nahořklý, ale ne řezavý, vše se drží pěkně spolu... po chvilce vyleze nezralý fík - dodává té zeleni krémovost, která se mi na ruce rozležela ne do mléka, ale přímo másla, zahřátého na pánvi (trochu jako popcorn), a to zastínilo vše ostatní... po chvilce vychladlo, ztuhlo (když jsem se soustředila, vyčichala jsem i stopu po kokosu, možná jen silou imaginace) a pustilo zase zeleň ke slovu... (na papírku fáze teplého másla neproběhla vůbec, vůně byla studenější a sušší, stabilnější, s vyváženými poměry zeleně, dřeva a krému)...při prvním přivonění mě napadlo, že to je nadpozemská nádhera, u máslové fáze jsem si říkala, jestli chci něco tak jedlého nosit...

čerstvá křupavá bílá paprika a hořké listy břečťanu? kopřiv? každopádně po překonání prvotních rozpaků příjemná vůně léta někde na chatě, u vody... mák byl nejdřív stejně zelený, nezralý, než se projevila jeho plná, trochu olejnatá vůně, nicméně stále pouze jako doprovod papriky, která už začíná působit kořeněně, jako sladká mletá paprika, ale zjemněná něčím, co bych nazvala santalovým výluhem - opravdu vodový santal, díky kterému je to klouzavé, hebké a nasládlé... pak se do toho zamíchal ještě najemno mletý hřebíček... je to hezké? je, ale je tam ta paprika... a ta není hezká? je, ale je to přece paprika...

broskev podobná Forbidden Games (název bych dala spíš sem), jen tady sametovější, zprvu s tropickou příchutí, která se pak stáhne na okraj... teple štiplavá pimentem, prohloubená květinami a směsí ze základu... bez problémů nositelná smyslná vůně, která je ale současně čistá (květiny a částečná syrovost broskve) a hravá (tropické ovoce)

krásný začátek, ve kterém se vedle ztemnělé povidlové švestky a skořice podobné Lutensovským hned ukáže i oud - krotký, skelně hladký, s podtóny horké mýdlové páry... pak balzamicko-jehličnaté tóny (podobné jako v Le participe passé - a vlastně je tam i káva, neslazená, kyselkavá a trochu zatuchlá), kadidlo a suchá slaměnka se špetkou dřevitého šafránu, skořici tu nakonec cítím spíše zázvorově... švestka ostatním tónům záhy ustupuje - vůně je tedy mnohem lehčí, tekutější a méně sladká, než jsem si na základě složení představovala... mystická takovým bezpečným, pohádkovým způsobem, nasládle balzámová a kouřově-mlhavá, s hebkým květinovým obláčkem, který ji zženšťuje... lékarénský flakon k ní perfektně pasuje... v závěru mě zklamalo poněkud indolické vyznění, které ale trvalo chvilku a pak je překryla čistá povidla... Feminité du Bois je na mě příliš plná, Plum Japonais je pro mě její maskulinnější, temnější verze

no, ne, není příjemná... hladké pepřové kuličky, nasládlý muškátový oříšek, lehce dřevitá, lehce ovocná, ale tak nějak vyčpělě alkoholově, Diavově...

jemná a přitom podzimně teplá vůně... v začátku mi voní spíš jako lesklá zrnka máku (tmavost dodaná lékořicí, kterou bych tu asi ve vlastní podobě nezaznamenala), včetně dřevité vůně makovice (santal a vyčichlá rulička skořice), vyleštěné včelím voskem do vysokého lesku... a lesní med - vůně jako z plné sklenice... kolem toho obláček narůžovělého pudrového pižma jako účinná bariéra před lepivostí... pro mě je to světlá verze Méchant Loup, tady je lékořice upozaděnější a nehrozí tolik, že se zají... po úplném rozvonění je to pak slabě vanilkový vosk s šedou kouřovou myrhou a rozředěným medem a v samém závěru mě překvapila tlučená zrnka pepře...

viz jerry a podobně jako u L'Eau de Paille - obilná vůně tělového mléka, tu s květinkami - pudrově nakyslá

z papírku... pronikavá olejová rudá růže, z jaké se mi stahuje hltan, kořením snad jen víc zagresivněná...

dojmy stejné jako Blackviolet... zelený hyacinový začátek, svěží konvalinky, pak je z ní pudrová, mýdlově čistá květinová vůně, pižmovo-kosatcová pudrová čistota nakonec zmedovatí a na šeřík bych přísahala... pěkná, ale těžko zařaditelná, jako fotka nebo obrázek nějakých příbuzných, na které si nepamatujeme...

opojný, krémový jasmín (na hranici žvýkačkovosti), z jehož ovocných podtónů jsem měla vidinu ylangu - nakonec to bude zřejmě vanilka, která je tady opravdu banánová... tabák nikde, elemi ano - táhnoucí se pryskyřičnost, která pudrově prosychá do sladké balzámovosti... umírněnější (a docela příjemná) varianta k Figmentu

kenzovský oblak vanilkově kouřového, santalového pudru... a taková vlastně je pořád, tiaré není ani tak tropické, jen svěže krémové, je to bílokvětinovost Bella Donny... příjemná vůně, když je nálada na sladší a nekomplikované

kokosový santal, ale fest - strouhaný kokos, dřevitá vlákna, olejová vrstvička po zrovna upečených sušenkách s rozinkami... fík v tom připomíná jen jemně nahořklá mléčná zeleň mízy, která se následně promíchá se santalem dohladka a převezme otěže... povedené křížení Santal Blush s Philosykos

poměrně silná, opojná vůně květinového mýdla a pudru, při bližším zkoumání, vespod, příjemně růžově vyhlazená... připomněla mi tím jednak opiový eo, druhak mýdla fa...

jak slibuje složení: dřevo zalité sladkou červeno-zlatavou tekutinou - rum (naslepo koňak), lepkavý javorový sirup, dřevitost podporující koření - ale rozpuštěné dohladka... zlato-kouřové pryskyřice, mazlavě popelavé - jako prskavky.. plus sušené meruňky, ale vše je vláčné, těstovité, svěží, v závěru i pak pylově živočišné, podobně jako Quelques Fleurs... jak opadne prvotní intenzita, je moc příjemná...

svěží začátek s palmarosou, která voní štiplavě, růžovo-jablečno-mátově, vlezle nasládle a vlhce bylinně, pak hořkne bergamotem, jasmín je šťavnatý a ze švestek jen lehce kouřově povidlový nádech - ale palmarosová vůně, podobná shisu, vše přebíjí... taková naleštěná antiseptická hladina bez hloubky, není mi příjemná

syté citrusové kadidlo se přehouplo do vůně ostrouhané tužky - včetně toho lakovaného povlaku... ten se udrží až do konce, kde doplňuje kořeněnou myrhu s kouřovým vetiverem

sestra Aquy Sextius, pro mě možná o něco zajímavější, nositelnější... jehličnatá laguna se slano-svěžími výpary, vyplavená dřeva, vanilkově posmolená, krásné stříbřité tóny... barva odpovídá

docela plytká kadidlovka s rozbředlým kořením v nasládlé ambře

příjemná fíkovka, ve které ale nemám nic ze zeleně - je to žlutý dužnatý vnitřek, který se posléze utápí v mléce, krémovatí kosatcem a v závěru se k tomu přidá červený černý čaj servírovaný v dřevěném kalíšku... povedené

pralinkový kosatec - matně máslový (trochu deodorantový) kosatec obalený zemitou a nasycenou popelavou pačuliovou čokoládou... aldehydy s maté a kardamomem to hravě nadnáší, jako několik vrstev šedomodravého tylu s okrovými perličkami, a má to švih a vtip a barvu... tenhle chladivý bylinně-pudrový kabátek tomu sedne, je to čisté, dostatečně elegantní, zábavné, s pačuli to má hloubku a kontrast... pačuli pak sládne a začíná být docela podobné Tempu, studenější, pačuli z Tempa vpracované do aldehydově mlžného kosatcového krému... vidím to na rande do kina, až si zas někdy budu chtít připadat jako Francouzka

nakročeno k arabce... sklovito-křemičitý obláček pižma a aldehydů (rozprášený jako po výstřelu), z poloviny škrobenkově odtažitý, z poloviny krémově tělový, se zvláštní nasládlou svíravostí, nejdřív medovou, která se pak spojí s růží do sladké ambrově kandované plnokrevné růže z Nin-Shar, s rašelinovým oudem... zředěná pak opět příjemně nakyslým pižmem... a končí jako oudové créme brulée v Oud Mood, ztlumené do neškodna prachovým cedrem...

jen papírek... sametový začátek s pomeračovým květem se rozvinul do poměrně úderné, hořkokyselé vůně - zhuštěné neroli a zlaté medové citrusy, citrusová kůra - nic víc z papírku necítím

deodorantový kosatec mi připomněl Soir de Lune (ta mi kdysi vadila, bůhví jak by to bylo dnes) - čistá a studená vůně, ale není to mrazivá pára ledové královny... tady si kosatec jen tak v klidu spí za chladné noci v měsíčním světle na poštáři ze žlutých pampelišek, přikrytý trochou pylu