Růže v pryskyřici - převažují kyselé tóny a la Lipo, ale probleskává mezi nimi sladce kouřová ambra. Po chvíli to vypadalo, že kyselkavost zmizí a převládne dřevitá pryskyřice, ale růže nabrala olejově igelitový směr, která tlumily listy pelargonie.naložené v ledovém pižmu Moje nejpblíbenější růže jsou v Cabaretu a Mon nom est rouge a tyto vůně jsou v Porpoře přítomny obě - dřevitě ledová pižmová růže z Cabaretu hnad na začátku a Mon nom est rouge v podobě růže se suše zelenou pelargonií po rozvonění. Nemít důkladnou zásobu Cabaretu, nerozmýšlela bych se...
Juuuuj, toto je dobré, dobré, dobré!!!! Cítim samé červené ingrediencie, červenú ružu, no neviem či malinu, podľa mňňa skôr zrelé červené ríbezle, alebo tak dobre, som ochotná uznať ríbezle S malinou....a ono to vôbec nie je sladké! Navrch to celé dopĺňa trocha kadidla a tón úplne čistej a novej kože, nejakej kvetináčovej zelene fikusoidného druhu, alebo možno listu africkej fialky, proste je to na jednej strane príjemne domácke na strane druhej dospelé a tak trochu ako prísne. Rozhodne to zapadá do dnešného trendu dospeláckych, nedievčenských ruží.
Rudá růže v zeleným koženým overalu,dominantní,koketní,milostná asfyxie,snaží se tě trošku přiškrtit,pro intenzivnější prožitek namaže stonek kafrovou mastí,slzíš ale rajcuje tě to,do ran sype hřebíček a skořici,ležíš bezmocně na vlhké chladné zemi ale spaluje tě horkost,tu děvku chceš,její malinové rty
Sám rudý, sluncem však zlacený
jediný květ růže
a srdce se usmívá.
Kdo za to může?
Barvy. Červená, zelená, žlutá, zlatá … purpurová, hnědá … všechny syté a krásné. Mohou být barvy živé? Barevné jsou šaty, které mám na sobě, barevné jsou květiny kolem mě. Stejně jako věci, místa i myšlenky v mé hlavě. Barevná je i vůně, kterou cítím. Je jedna? Nebo je jich víc. Je jedna z mnoha, z mnoha se stává jednou … vůně dřevěné lavičky ve stinném koutku starého parku, vůně zeleně, která tomu kousku ticha panuje společně s chladivým stínem. Vlhko tam se držící, ale o pár kroků dál příjemné teplo slunečních paprsků. I to voní. A tím vším se nese omamná sladkost jediné růže, která svou červení přitahuje můj pohled. Osamocený květ, zatím, je jedním z mnoha, které se co nevidět rozvinou …
Malinko mi připomíná Epic tato vůně s krásným charakterem. Dřevitě květinová, pozitivně laděná a zároveň důstojná.
Každý z vás si už někdy v životě asi všimnul, že čas od času oblohu ozáří krvavý měsíc. Dochází k tomu během jeho zatmění, kdy se v atmosféře láme světlo, a proto nikdy nedojde k tomu, že by byl úplně temný. To světlo se láme i za Zemí a právě červené světlo se v zemské atmosféře láme nejvíc, proto je měsíc rudý / purpurový.
V případě Paola Terenziho je purpurovým měsícem voskově rudá růže na dlouhém stonku se zelenými lístky, jejíž okvětní plátky jsou napuštěné nektarem z nezralých malin. Je to kořenitá růže, která jako zázrakem vykvetla ve ledové zimní krajině plné prachového sněhu a jíž při životě udržuje kadidlový dým z ambrové ohně, na němž se pečou kaštany.
Růže v pryskyřici - převažují kyselé tóny a la Lipo, ale probleskává mezi nimi sladce kouřová ambra. Po chvíli to vypadalo, že kyselkavost zmizí a převládne dřevitá pryskyřice, ale růže nabrala olejově igelitový směr, která tlumily listy pelargonie.naložené v ledovém pižmu Moje nejpblíbenější růže jsou v Cabaretu a Mon nom est rouge a tyto vůně jsou v Porpoře přítomny obě - dřevitě ledová pižmová růže z Cabaretu hnad na začátku a Mon nom est rouge v podobě růže se suše zelenou pelargonií po rozvonění. Nemít důkladnou zásobu Cabaretu, nerozmýšlela bych se...
Juuuuj, toto je dobré, dobré, dobré!!!! Cítim samé červené ingrediencie, červenú ružu, no neviem či malinu, podľa mňňa skôr zrelé červené ríbezle, alebo tak dobre, som ochotná uznať ríbezle S malinou....a ono to vôbec nie je sladké! Navrch to celé dopĺňa trocha kadidla a tón úplne čistej a novej kože, nejakej kvetináčovej zelene fikusoidného druhu, alebo možno listu africkej fialky, proste je to na jednej strane príjemne domácke na strane druhej dospelé a tak trochu ako prísne. Rozhodne to zapadá do dnešného trendu dospeláckych, nedievčenských ruží.
Rudá růže v zeleným koženým overalu,dominantní,koketní,milostná asfyxie,snaží se tě trošku přiškrtit,pro intenzivnější prožitek namaže stonek kafrovou mastí,slzíš ale rajcuje tě to,do ran sype hřebíček a skořici,ležíš bezmocně na vlhké chladné zemi ale spaluje tě horkost,tu děvku chceš,její malinové rty
Sám rudý, sluncem však zlacený
jediný květ růže
a srdce se usmívá.
Kdo za to může?
Barvy. Červená, zelená, žlutá, zlatá … purpurová, hnědá … všechny syté a krásné. Mohou být barvy živé? Barevné jsou šaty, které mám na sobě, barevné jsou květiny kolem mě. Stejně jako věci, místa i myšlenky v mé hlavě. Barevná je i vůně, kterou cítím. Je jedna? Nebo je jich víc. Je jedna z mnoha, z mnoha se stává jednou … vůně dřevěné lavičky ve stinném koutku starého parku, vůně zeleně, která tomu kousku ticha panuje společně s chladivým stínem. Vlhko tam se držící, ale o pár kroků dál příjemné teplo slunečních paprsků. I to voní. A tím vším se nese omamná sladkost jediné růže, která svou červení přitahuje můj pohled. Osamocený květ, zatím, je jedním z mnoha, které se co nevidět rozvinou …
Malinko mi připomíná Epic tato vůně s krásným charakterem. Dřevitě květinová, pozitivně laděná a zároveň důstojná.
Každý z vás si už někdy v životě asi všimnul, že čas od času oblohu ozáří krvavý měsíc. Dochází k tomu během jeho zatmění, kdy se v atmosféře láme světlo, a proto nikdy nedojde k tomu, že by byl úplně temný. To světlo se láme i za Zemí a právě červené světlo se v zemské atmosféře láme nejvíc, proto je měsíc rudý / purpurový.
V případě Paola Terenziho je purpurovým měsícem voskově rudá růže na dlouhém stonku se zelenými lístky, jejíž okvětní plátky jsou napuštěné nektarem z nezralých malin. Je to kořenitá růže, která jako zázrakem vykvetla ve ledové zimní krajině plné prachového sněhu a jíž při životě udržuje kadidlový dým z ambrové ohně, na němž se pečou kaštany.