Krásná vůně na letní večery. Nejdřív osvěží bergamotem a neroli a pak zesládne pomerančovým květem. Mandlový květ se objeví v podobě květinového mýdla a kosatec jako poprašek pudru na lněných bílých šatech. S trochou zeleného pačuli připlave na pláž bílé dřevo ošlehané mořskými větry.

Zelené a nahořklé tóny davany moc zajímavým způsobem ozvláštňují pryskyřičnatou orientálku. Zeleň se krásně rozplyne v nasládlém benzoinu, dřevitý oud se postará o delikátní arabský nádech a kouřový vetiver dodá hloubku. Přitom vůně zůstává jemná, hebká a ke konci vanilkově balzamická

Soprán zpívá ve vysoké poloze růží, hlas sládne sladkokyselým ovocným krémem s liči a broskvovou vonokvětkou s koloraturami bergamotu a zelené frézie. Ani nižší tóny mu nejsou cizí, zemité pačuli s dřevitým oudem dodají hlasu hloubku. A květinové srdce brnká na strunu emocí růží s jasmínem až k sametovému finále s jemnou kůží.

Sprcha čerstvě vymačkané citronové šťávy z citronů, které jste právě dozrálé natrhali na stromě a do níž někdo přidal zeleně nahořkle dřevitý výluh z petitgrainu. Je to svěží, je to přímo esence energie a vitality, která vám vykouzlí úsměv na rtech. A co teprve když se přidá jemně nakyslý šťovík a rozmarýna! A co je na téhle bylinkovo citrusové vůni vůbec nejkrásnější, že má krásný dřevitě mechový dojezd s citronovým podkresem. Pozitivní energie v zelené lahvičce. Škoda, že tak malé, mělo by se to prodávat po litrech.

aldehydová květinová lehká chypre

hodně nezvyklá kombinace broskve s myrhou

Nejhezčí je začátek s bergamotem a kadidlem, pak už je to jehličnatě dřevitá vůně se semišovým kosatcem, jenomže to dřevo dělá takový zvětralý dojem a jehličí je suché. V základu je vůně víc krémová, mýdlově pižmová a balzamická s tonkou.

K Iberskému poloostrovu arabská kultura patří, proto není divu, že i do španělské parfémové značky teď patří oudovky. Soul of Oud překvapí sladkým začátkem s květinově ovocným tónem vonokvětky, která je doplněna o dřevitou zeleň šáchoru společně s vetiverem a hořkou čokoládou. S břízou se objeví vůně kůže, ale chybí jí ten surový tón březového dehtu, spíš to vypadá, jako by kůže byla opracována ovocně květinovou vonokvětkou. Oud má podobu jemného dřeva a harmonizuje s růží okořeněnou muškátovým oříškem, aby se nakonec propojil s pryskyřičnou ambrou.

V první minutě to vypadá, že by to mohla být zajímavá růže s koženým podtónem. Je škoda, že růži úplně přehluší pelargónie a zemitě zelený šáchor zasypaný šafránem. Je to takové naladící až škrábavé a nenašla jsem tam ani jasmín, ani (což je možná dobře) broskev, neřkuli nějaký oud.

Na micallefském fíkovníku moc fíků neroste. Roste tady broskev s bergamotem a koriandrem. Když ale rozhrneme větve se zelenými fíkovými listy, objevíme květy a několik ne ještě úplně zralých fíků, které jsou obklopeny střapci černého rybízu. Do koruny se vznáší aroma jasmínového čaje a vůně čerstvě vypraného prádla.

Pařížskou střechou je míněna kopule obchodního domu Galeries Lafayette. Tento obchodní dům a jeho pompézní architektura dává tušit, že se bude jednat o vůni, která by měla ztělesnit eleganci, ale také potěšení z objevování krásných věcí a radost ze zakoupení vytoužených objektů. Celá vůně se odehrává kolem fialky. Fialky a jemné bílé kůže. Začátek je ještě svěží s citrusovými tóny neroli a bergamotu, ale vzápětí ji tam máme. Fialku, fialkové kvítky, ale hlavně lístky, které doplňuje mýdlový tón pižma. A také krásná kůže, něco jako pohovka z jemné bílé luxusní kůže. Připomíná mi jinou vůni, u které je taky hlavním motivem fialka. Love in Black. Tady je ale fialka hlavně květinová, trochu ovocná a pudrová, zkrátka pro dámy. Sous le toit de Paris je jednoznačně unisex a fialka je spíše zelená se stopou vetiveru.

svěží mojito, které nabírá grády, přes pelargonii se dostává k rumu a koženým klubovkám v baru, i ten tabáček se najde - ale bar je elegantní a hosté se chovají decentně

Zaklínadlem 125 se Papillon vrací do starého Egypta a knihy mrvých. Na rozdíl od Anubisu je ale vůně světlejší a lehčí. Je to krásná lesní vůně plná ztepilých jehličnanů, nad kterými se vznáší zelené a jemně citrusové kadidlo, vůně pryskyřice, suchého jehličí a santalového dřeva. Ale to není všechno, protože tento les není obyčejný, žijí v něm bytosti plné vášní, emocí a touhy a jejich stopy prozrazuje jemně živočišná kůže.

nejzajímavější z kolekce Les Royales, andělika s dřevem, ale kloní se spíš na pánskou stranu

Krásná suchá a nesladká vůně, která je elegantní jako italská kabelka z kvalitní kůže. Suchost je podpořená šafránem a kouřem z březového dřeva. Santalové dřevo a ambra má v pozadí éterické květiny, právě jenom tolik, aby vůně zůstala kožená a dřevitá a nebyla květinová. Na zjemnění je tu totiž sametový pižmový krém.

Nejdřív čajová růže, právě rozkvetlá za letního rána. Ale pak rychlá změna. V dalším okamžiku je tady labdanum a pelargónie a růže se nakrátko mění v lehce kořenitou a balzamickou, aby se v poslední fázi vyloupla krásná ambrová růže. Stopa kadidla a dřevo dodá celé růžové kompozici hloubku.

vanilkový cukr s rumem, v zimě by šla

povedená vůně, tuberóza se zelení, hustá, krémová, balzamická; moc mi přípomíná nějakou vůni, kterou jsem kdysi nosila, jen ještě nevím, kterou

Splendiris je hlavně o fialce a ne o kosatci. O fialce sladké, až bonbónkové, pudrové a se zeleným fialkovým a fíkovým lístkem. Kosatec s mrkvovým semínkem se snaží fialce ubrat trochu sladkosti, ale nepodaří se mu to. Trochu úspěšnější je vetiver, ale jenom dokud fialce nepřijde na pomoc fialkové mýdlo. Navíc se drží spíš u těla a ani výdrž nemá moc dlouhou.

Opravdu ráda bych tady měla Himaláje, Annapurnu, stezky do nebe a pocit překonávání sebe sama. Ale mám tady popořadě pomerančovou pěnu do koupele s jehličím, tělový pudr s vůní květin a prášek na čištění van. Tak škoda, nevyšlo to.

lehká magnólie po asijsku, ale příjemná, citrusová se zázvorem

magnólie, zelená a citrusová, trochu nudná

Vůně dílny. Někde vedle stodoly, kde se skladuje seno. V dílně visí kožená zástěra, na smrkových prknech schne vosková politura a na podlaze zůstaly zbytky suchého jehličí. Svěrák, kovové špony, olej a zbytky kouře ve vzduchu. Na ponku leží balíček tabáku a plechovka s hustou sirupovitou tekutinou. Působí to na mě trochu nostalgicky, jako by se ten, kdo v dílně kutil, už nikdy neměl vrátit.

Typicky bianchiovská vůně, orientálně kořenitá, sladce medová a přesto suchá, lehce kouřová a kožená. Tady je ještě krásně doplněná kosatcem, čokoládovým pačuli, tabákovými listy a santalem a zaprášená pudrem. Tentokrát žádná divočina, ale sladký hebký balzám.

pozn. z roku 2012: hruška a švestka - ale rozhodně ne ve stylu levných ovocenek - růže, kosatec a fialka, kapička pačuli a pak pižmo, pudrově elegantní; držák; na testovacím papírku po dvou týdnech vanilkově pudrová a trochu mi připomíná Iris Poudré; ano, tohle je vůně, která doprovází elegantní nositelku na jehlách na 5. Avenue (nebo na té Lexington Av. z názvu vůně)