cítila jsem velké množství lékořice, levanduli bych tam asi nenašla. černá ta vůně je, to ano, taková neotřele elegantní, tajemná. ... zkusit znovu :)

Foxy má být olfaktorickým ztvárněním lišky a řekla bych, že se to povedlo. Evokuje zrzavou barvu podobně jako Lutensova Rousse (ačkoli si nejsou podobné). Jde o příjemně živočišnou, hřejivou ambru, která je na začátku doplněna lehce alkoholovým tónem zlatavé whisky skladované v dubových sudech a přezrálými jablky a postupně přes srdce nenápadně podkreslené nektarem z pomerančových květů, sladce kořenitými karafiáty a nazelenalými broskvovými slupkami přechází do hřejivých tónů zvířecí srsti doplněné temně zeleně dřevitým mechem. Koncentrace Voile de Parfum má olejovou konzistenci (vůně je bez alkoholu) a drží se hodně u kůže.

dodnes jsem si myslela, že tuberóza je jedna z mých nejneoblíbenějších parfémových složek. ale! pak jsem zkusila tuhle zbraň hromadného ničení a ono se mi to líbí 8o netuším co budu říkat při další zkoušce, možná mám porouchaný čich, ale dnes tvrdím, že je to vynikající propracovaná kvalitní vůně s až obdivuhodnou náloží omamných bílých květin v čele s tuberózou, s tóny sladkého přezrálého ovoce, na dřevitém/chypre základu. i přes svou – řekněme exotičnost, neobvyklost – dokáže výborně splynout s pokožkou a předvést… nevídané :D doporučuju zkusit úplně všem, minimálně ze studijních důvodů. ... královna. božská omamná tuberóza, která postupně ovocně sládne, až se dostane k dřevitému základu, na kterém sálá krémovou ženskostí. neskutečně fascinující vůně.

Zeleně drhnoucí galbanový úvod je krátce nato zalit džbánkem husté sladké smetany a zasypán popraškem nastrouhaného muškátového oříšku a čerstvě natrhanými lístky bazalky. Působí to skoro až gurmánsky, ale galbanum se nenechá překrýt, jen se promísí a zjemní, ale stále je patrné. Místy probleskne ovocná dužnatost, ale prostor nedostane. Příležitostné proužky kadidlového kouře si ale během vývoje vybojují svoje místo a společně s tím, jak vůně prosychá a kalorická smetana se ztrácí, vytváří nasládle kouřovou auru spolu se suchým kořením. Ve výsledku to ovšem nedopadá úplně ideálně, protože se v té směsi něco začíná připalovat, nejprve nenápadně a po úplném rozvonění to tam prostě je a neodbytný pocit prázdného hrnce na rozehřáté plotně je na světě.

Jedna z mých nejoblíbenějších od Francesky, velmi dobře nositelná. Začíná směsí zelené mandarinky a ještě ne zcela zralého tropického ovoce se zeleně pryskyřičným nahořklým galbanem, která postupně přechází přes krásně zpracovaný, jemně nadýchaný kosatcový pudr do měkce zakouřeného, hřejivě nasládlého dřevita. Minimálně od rozprašovače působí zářivě barevně a ta tropická zelená vyloženě razí, ale na kůži je mnohem jemnější a klidnější, přesto příjemně a velmi kultivovaně optimistická. Myšlenku kosatcového pudru v zeleni známe už z jiných vůní, od klasiky Vol de Nuit přes Lebretonovu L'Eau de Merzhin, ale říznutá tím nazelenalým ovocem je mi tak nějak nejbližší.

Vůně velmi klasicky aldehydová, konzervativní a zdrženlivá, málo květinová a i málo sladká. Strohé jelenově mýdlové aldehydy s nahořklou citrusovou kůrou na hladkém dřevě a řezavém vetiveru. Až na samotném konci se trochu prohřeje měkkým santalem s pudrovou tonkou. Do té doby jí chybí elegantní květinovost, měkkost a vábivost pětkového Chanelu. Upjatá jako pančelka, co se nikdy nevdala. Sice je upravená a elegantně oblečená, ale na druhý pohled si všimnete, že svetřík nosí pečlivě zapnutý až po bradu a kdyby tam bylo ještě o 5 knoflíčků víc, zapne je taky.

Kožená kabelka, moderní parfém, rtěnka a cigarety = velmi francouzské; teda aspoň mně se tak zdá. Z elegantního semišově vetiverového popelníčku s limetovou šťávou brzy rozkvete svěží růže s nádechem líčidel, později se zahřeje a uhladí bílým pižmem. Celý vývoj vůně je prodchnutý spíš než samotnou kůží jen její ideou, jemnou a transparentní, podpořenou kombinací jalovce, pikantního růžového pepře a nahořkle bylinné suché šalvěje.

Pierre Bourdon při komponování této vůně pravděpodobně myslel na leccos - kromě mě. Vetiver s galbanem si řádí a mě tahá za nos něco jako šťáva z nahnilého pomeranče a pod tím vším dřevité kadidlo předstírá, že to zachrání, když v jedné ruce přitáhne bylinně hořkou anděliku a v druhé ruce hřejivé pižmo. Nezachránilo, spíš propukla hromadná bitka. Francouzský milenec ze mě asi teda nebude, s tím už se nějak smířím, ale rozhodně tuhle vůni budu muset aplikovat na vhodnější objekt. Edit, aplikováno na vhodnější objekt: Příjemná zelenodřevitá zakouřená vůně, souhlasím s označením "ležérní", která bohužel neměla dlouhého trvání a po 5 hodinách zbyl na kůži už jen slabý citrusový vzdech, který ovšem "běžný neparfémový smrtelník" ani nezaznamenal.

máta a rajčata ... pokud někdo preferuje nesladké, neulepené, necitronkové letní polívačky, tady asi bude na správné adrese…

Já a Sigmund nějak nejdeme dohromady. Mám tu drhnoucí, výrazně tužkový extramoderní suše cypřišový jakožesantal se slabou výdrží a 1 kapku hřejivého pudrového bílého pižma. Mléko a ženská hruď? Cokoli podvědomě blízkého a proto atraktivního? Cože? Nekoná se. (a když se tak koukám na autora, už chápu...)