Co se zpočátku jeví jako chladné minimalistické kadidlo, se později přes fázi suché papírové myrhy rozvoní do šedého, ale už zahřátého kadidla s pastelově fialkovým, sladce pudrovým kosatcem a nápadně to připomíná vůně typu Farmacia SS. Annunziata 450.

První dojem mě hluboce zklamal: kdyby na sobě neměla nadepsáno, že je to Lutens, mohla to být jakákoli jiná aromatická fougere. Levandulová smršť a jemné kouřovo. Gris Clair je oproti ní jemnější, prachovější, sušší a ne tak nekompromisně, absolutně levandulová. Zatímco jsem si tak polemizovala o srovnání těchto dvou, Encens začal zhusta válcovat zkřehlou Lavande trochu dusivým, hustým, ale nikoli štiplavým kouřem a jejich role se prakticky prohodily, teď levandule jen podmalovává kadidlovou vůni, která je zvláštní tím zachyceným statickým okamžikem, kdy se lidská ruka dotkne velkého, chladného kamene. /// levandulová smršť a jemné kouřovo, později se role prohodí a trochu dusivý, hustý, ale nikoli štiplavý dým levanduli válcuje... a kolem je dojem velkých, chladných kamenů

Chladné kadidlo se mísí s pikantním zázvorem a vytváří docela zajímavou kombinaci. Co se mi na téhle vůni ale opravdu líbí je pozdější souhra kadidla se santalem a tužkovým cedrem, kdy santal je příjemně až ambrově nasládlý a chladné kadidlo prohřívá, ale to se nenechá... K mé pramalé radosti však cedr postupně získá nadvládu a s ním se vrací zázvor, za ruku drží bergamot a muškátový oříšek a vůně je opět chladně svěží, v této fázi docela pánská a co hůř, chvílemi i docela generická. V drydownu se však ještě prohřeje pižmem s nádechem ambry a zůstane - klidná. Člověk přichází do chrámu si odpočinout a urovnat myšlenky a možná meditovat, přichází zvenčí rozehřátý ze slunce mezi studené kameny a dřevo, posadí se, cítí ten chlad a nakonec, jak je hluboko ve svých myšlenkách, splyne s prostředím.

Nekostelni exoticke kadidlo, zkusit vic

jsem až lehce zklamaná. podobu s dámským Memoir vnímám velikou, ale Amouage tento souboj vyhrál, protože je jemnější a uhlazenější. kouř, balzámy, růže, šafrán. trošku „drsnější“, neuhlazená, mírně dusivá. co mě ale vyděsilo nejvíc, že je to orient a mně se z něj v dnešním vedru dělá nevolno :/

Divne sladky kadidlo

Začátek voní velmi podobně jako Sublime Balkiss (The Different Company) - kouzelné bezové (zde možná rybízové?) květy těžké rosou. Snad je tu jen víc čerstvé trávy a šťavnatější citrusy... Později však bezové květy mizí, přichází drhnoucí jehličí ztvárněné vetiverem a rozdrcenými zrníčky koriandru, a bobulky černého rybízu rozšlapané v mokré zelené trávě. Nakonec pár těch bobulí rybízu zachráníme a uděláme si z nich šťávu, kterou vypijeme poblíž vysokých jehličnanů, jejichž větve začínají vysoko nad našimi hlavami a jejichž kmeny jsou daleko od sebe, takže je vnímáme jen velmi vzdáleně a můžeme si aspoň víc užívat slunečních paprsků, co sladce zahřívají kůži na holých pažích.

edp: Variace na sladce tabákové téma Fordovy Tobacco Vanille, ale bez štrůdlu a dovedeno k distingované dokonalosti. Světlý dýmkový tabák je zde promísen s hutnou vůní kouřem nasáklých kožených sedaček a medově zlatého koňaku nalitého do sklenek. Jeho alkoholem omámená a ztěžklá, táhlá sladkost je velmi tlumená a zlehka poprášená otočníkovým velejemným pudrem, zpřístupňující tematiku pánských klubů i dámám. No a ten krémový santal, co se nám z toho po úplném rozvonění vyloupne, stydlivě se skrývaje za nejhladším vanilkovým závojem se špetkou nahořklé suchosti asociující neodbytnou myšlenku, že možná k té směsi přidali i mikroskopickou kapičku oudu, to je paráda. Vůně je bez ostychu unisexová, bohatá, má pěkný vývoj, vynikající výdrž i intenzitu, příjemně zahřeje a svou mnohvrstevnatostí nositele baví.

sladké, syté, až šťavnaté květiny s živočišným podkresem. jako večerní dusno po horkém dni v zahradě serailu :)

Recenze k této vůni jsou přesně dvojího typu. První polovina lidí píše o lánech levandule, odstínech fialové, skoro až gurmánské vanilce… Ta druhá polovina vůni vnímá jako moderní, klubovou, industriální. Já, aniž bych popírala variantu první, se jednoznačně přikláním k té druhé. Ano, ucítíte kopec vlhce pudrového heliotropu s bylinně aromatickou levandulí, které se postupně proslazují pastelovou vanilkou výrazně tlumenou suchým pačuli a dřevitým vetiverem, ještě s něčím zeleně kořenitým. Je to jako ten flakon, jednoduchý monolitický objekt s jemně strukturovaným povrchem někde uprostřed ničeho. Má tendenci působit uměle, jako sladce plastikové hlavičky panenek, ale zastaví se vždycky přesně na hraně. A voní jako salonek klubu, kde duní house, a v hlubokých sedačkách posedává a baví se skupinka lidí z londýnské City a jejich společnost. Zařadila bych ji do stejné kategorie jako California Snow (A Lab on Fire), akorát že tohle je šrumec, lesk a pozlátko normálního čtvrtečního večera, zatímco CS je jedna značková koc na tahu v L.A.

tohle nutně potřebují vyzkoušet všichni místní svěženkáři a citrusomilci, ze studijních důvodů i ti ostatní. dokonalý pomeranč, bez zbytečné sladkosti i zbytečné kyselosti (i když mám takový dojem, že se tam časem přimotá nějaký ten citron), nesmírně příjemný a fakt přírodní, čerstvý a šťavnatý, i lehce nahořklý jako jeho kůra, servírovaný s listy a větvičkami. asi jako když se v jasném letním odpoledni schováte před sluncem do vlahého stínu vzrostlého pomerančovníku a z nejnižší větve si utrhnete jeden plod, kterým se osvěžíte. myslím, že by se tam našla i snítka máty. a nesmírně mě těší, že u Monegala dostane člověk za svoje peníze skutečné parfumérské umění s výbornou výdrží i intenzitou.

chyprova ruze s nesladkym pudrem, ale proste na mne je to akorat zatuchlej kamrlik

ovocenka. nuda. ale kdysi jsem takové měla ráda.

vůně je výrazně dřevitá se zřetelným větrovým tónem, který mi tam docela vadí. chladná, pepřově pikantní, trochu zakouřená, s vlažným silným čajem, ve kterém se luhují i nějaké růžové plátky. jsem poněkud zklamaná, buď na mně nevynikne nebo jsem čekala moc…

Vůně líčidel (fialka, pudrová růže) zabalených v igelitovém ubrusu, takovém tom tlustém, co je cítit, jako čínská guma... Je to hezké, ale tak nějak nepřirozeně, jako když v reklamě bledou holku s vlasy vyčesanými a pevně svázanými, oblečenou celou v bílé postaví do vitríny ve veliké bílé místnosti bez oken... A ona není jenom figurína, ona je živá, dýchá z ní hřejivé nasládlé pižmo a taky pačuli jako vlhká hlína, po které možná kdysi chodila, ale vzpomínky už jsou zaváté na troud vysušeným jemným prachem z muškátového oříšku. Vlastně je to docela zneklidňující.