Suchá, horká, mírně zakouřená levandule - v první chvíli to vypadalo, že Sheldrake "vykradl" svoji vlastní Gris Clair. Ale hned následující vývoj dokázal, že zdání (opět) zklamalo a žádná "velká parfémová loupež" se nekonala - z kouře se vylouplo teplé sladké kadidlo. A taky naprosto dokonalé parfémové vystihnutí studených kamenů s naplaveným vyschlým dřevem. Konec má podobu dřevité levandulové kolínské - nasládlé a uhlazené....
První dojem mě hluboce zklamal: kdyby na sobě neměla nadepsáno, že je to Lutens, mohla to být jakákoli jiná aromatická fougere. Levandulová smršť a jemné kouřovo. Gris Clair je oproti ní jemnější, prachovější, sušší a ne tak nekompromisně, absolutně levandulová.
Zatímco jsem si tak polemizovala o srovnání těchto dvou, Encens začal zhusta válcovat zkřehlou Lavande trochu dusivým, hustým, ale nikoli štiplavým kouřem a jejich role se prakticky prohodily, teď levandule jen podmalovává kadidlovou vůni, která je zvláštní tím zachyceným statickým okamžikem, kdy se lidská ruka dotkne velkého, chladného kamene.
Myslíte si, že levandule ve vůních není nic pro vás, je moc ostrá, moc pánská apod.? Tak Christopher Sheldrake vás možná přesvědčí o opaku. Pohrál si s ní totiž v kombinaci hustým teplým a později pro změnu chladnoucím kadidlem a vytvořil z ní perfektní Jin a jang.
Ano, první dojem je typicky bylinně štiplavý a aromatický, jak to jen levandule dokáže, jenže ona pak vzápětí začíná krásně křehnout a zdánlivě se rozpadat. V tom však odněkud přivane teplý vítr s vůní kadidla a pohrává si s jejím okvětními plátky. Donese je až k řadě obrovských zapálených svícnů. Ty plátky ovšem neshoří v jejich plamenech, nýbrž velmi zlehka dopadnou před ně na chladnou podlahu z šedého mramoru, která je navoskovaná medově nasládlou ambrou.
Jak ten větřík pomalinku přináší další a další okvětní plátky, vytváří na šedé podlaze světle fialový koberec. Svíce jedna po druhé dohasínají, teplo mizí, vzduch trošičku zřídne a zůstává v něm jen suše pryskyřičnatá stopa. Před chladem už váš tak chrání právě jenom ten levandulový koberec a ona slabounká ambrová vrstvička, přesto ten souboj andělsky čisté levandulové křehkosti a temnou šedohnědou stránkou zůstává až do samého konce dokonale vyvážený.
Suchá, horká, mírně zakouřená levandule - v první chvíli to vypadalo, že Sheldrake "vykradl" svoji vlastní Gris Clair. Ale hned následující vývoj dokázal, že zdání (opět) zklamalo a žádná "velká parfémová loupež" se nekonala - z kouře se vylouplo teplé sladké kadidlo. A taky naprosto dokonalé parfémové vystihnutí studených kamenů s naplaveným vyschlým dřevem. Konec má podobu dřevité levandulové kolínské - nasládlé a uhlazené....
První dojem mě hluboce zklamal: kdyby na sobě neměla nadepsáno, že je to Lutens, mohla to být jakákoli jiná aromatická fougere. Levandulová smršť a jemné kouřovo. Gris Clair je oproti ní jemnější, prachovější, sušší a ne tak nekompromisně, absolutně levandulová.
Zatímco jsem si tak polemizovala o srovnání těchto dvou, Encens začal zhusta válcovat zkřehlou Lavande trochu dusivým, hustým, ale nikoli štiplavým kouřem a jejich role se prakticky prohodily, teď levandule jen podmalovává kadidlovou vůni, která je zvláštní tím zachyceným statickým okamžikem, kdy se lidská ruka dotkne velkého, chladného kamene.
Myslíte si, že levandule ve vůních není nic pro vás, je moc ostrá, moc pánská apod.? Tak Christopher Sheldrake vás možná přesvědčí o opaku. Pohrál si s ní totiž v kombinaci hustým teplým a později pro změnu chladnoucím kadidlem a vytvořil z ní perfektní Jin a jang.
Ano, první dojem je typicky bylinně štiplavý a aromatický, jak to jen levandule dokáže, jenže ona pak vzápětí začíná krásně křehnout a zdánlivě se rozpadat. V tom však odněkud přivane teplý vítr s vůní kadidla a pohrává si s jejím okvětními plátky. Donese je až k řadě obrovských zapálených svícnů. Ty plátky ovšem neshoří v jejich plamenech, nýbrž velmi zlehka dopadnou před ně na chladnou podlahu z šedého mramoru, která je navoskovaná medově nasládlou ambrou.
Jak ten větřík pomalinku přináší další a další okvětní plátky, vytváří na šedé podlaze světle fialový koberec. Svíce jedna po druhé dohasínají, teplo mizí, vzduch trošičku zřídne a zůstává v něm jen suše pryskyřičnatá stopa. Před chladem už váš tak chrání právě jenom ten levandulový koberec a ona slabounká ambrová vrstvička, přesto ten souboj andělsky čisté levandulové křehkosti a temnou šedohnědou stránkou zůstává až do samého konce dokonale vyvážený.