Sľubovať mi kávu a potom mi ju odoprieť, to sa nerobí!!! No ale dobre, kadidlo. Je tam. V kombinácii nejakým zvláštne ovocným tónom. Občas trochu zadymí, občas ho zvalcuje ten podivuhodný, sladký, už mierne želírujúci kompót, ale bojuje. Mám síce rada vône s vývojom, ale toto je ako tenisový turnaj. Loptička lieta za jednej strany na druhú (kadidlo vs. ovocie) a hlavy v hľadisku sa ako na povel otáčaju sem-tam-sem-tam….no, tak to bola fáza, ktorá ma veľmi nebavila, ale nakoniec sa to usadilo do peknej čistej vzdušnej kadidlovky s trochou vanilky. Rozhodne je to vôňa netuctová a stojí za vyskúšanie. A drží.
..kávovou vanilkou měkce proslazené
kadidlo.
Kadidlo s delikátní větrovostí - jakoby hedvábná mikrozrnka pepře poletující vesmírem vytvořila kašmírový pléd, jenž, ne zahřívá, ale naopak chladí a provzdušňuje zde, v této vůni,
teplé kadidlo.
Chlad kostelů a nasládlost letitých dřevěných oltářů s postavičkami buclatých andělíčků, jejichž kdysi růžové tvářičky berou za své -
oprýskané a olupující se barevné nátěry na řezbářových mistrovských dílech se ztrácí v čase...
Vlhké teplo zpod polštářků v kostelních lavicích jako důkazy, že tu prosebníci
opravdu byli...
Nádherně melancholická vůně.
Zemitá kadidlová pryskyřice zasypaná čerstvě nadrceným pepřem sládne cukrovou vatou, která se mění na zkaramelizovaný vanilkový cukr smíchaný se suchým dřevem. Složkami a zpracování mi tato vůně připomíná parfémy Sylvaine Delacourte. Výdrž přesahuje 4 hodiny.
Prvních patnáct minut jsem měla pocit, že se jedná o nějaký parfémářský žert ve stylu Švankmajerova surrealistického střídání těch nejbizarnějších představ. Kostel, dým z levitující kadidelnice. Dva čtverečky žvýkačky Pedro na kostelní lavici se samy rozbalí, vskočí do úst baroknímu andílkovi a ten vypustí z kamenných úst obří bublinu. Střih.Bublina obroste růžovými chlupy a je z ní porce cukrové vaty levitující před oltářem. Střih. Cukrová vata vzplane a zůstane z ní karamelizovaný škvarek na špejli. Střih. Všechny sochy v kostele drží v ruce špejli s hořící cukrovou vatou, kadidelnice mezi nimi létá jako nějaký dron a růžový kouř houstne.
V poloze mírně zakouřené (a pro mě až příliš sladké) vanilky zůstává vůně několik hodin, základ je opravdu festovní.
Je skutečně líbeznou kadidlovkou, oslazenou smetanovou madagaskarskou vanilkou a benzoinem. Dojmově vytváří pocit, že jste se na chvilku usadili na venkovní schody, vedoucí do kostela, abyste v ústech vychutnali kousek mléčné čokolády s jemnou příchutí kávových bobů těsně před tím, než vstoupíte dovnitř, abyste mohli obdivovat jeho mramorový oltář. Jedinou slabinou je podobně jako v případě Santal Austral na můj vkus až přílišná intimita. Majitelkám 450 (Farmacia SS. Annunziata) se ale určitě bude líbit.
Sľubovať mi kávu a potom mi ju odoprieť, to sa nerobí!!! No ale dobre, kadidlo. Je tam. V kombinácii nejakým zvláštne ovocným tónom. Občas trochu zadymí, občas ho zvalcuje ten podivuhodný, sladký, už mierne želírujúci kompót, ale bojuje. Mám síce rada vône s vývojom, ale toto je ako tenisový turnaj. Loptička lieta za jednej strany na druhú (kadidlo vs. ovocie) a hlavy v hľadisku sa ako na povel otáčaju sem-tam-sem-tam….no, tak to bola fáza, ktorá ma veľmi nebavila, ale nakoniec sa to usadilo do peknej čistej vzdušnej kadidlovky s trochou vanilky. Rozhodne je to vôňa netuctová a stojí za vyskúšanie. A drží.
..kávovou vanilkou měkce proslazené
kadidlo.
Kadidlo s delikátní větrovostí - jakoby hedvábná mikrozrnka pepře poletující vesmírem vytvořila kašmírový pléd, jenž, ne zahřívá, ale naopak chladí a provzdušňuje zde, v této vůni,
teplé kadidlo.
Chlad kostelů a nasládlost letitých dřevěných oltářů s postavičkami buclatých andělíčků, jejichž kdysi růžové tvářičky berou za své -
oprýskané a olupující se barevné nátěry na řezbářových mistrovských dílech se ztrácí v čase...
Vlhké teplo zpod polštářků v kostelních lavicích jako důkazy, že tu prosebníci
opravdu byli...
Nádherně melancholická vůně.
Nejlépe ji vystihl můj syn : " pan farář se před mší přejedl vanilkových rohlíčků a jiného cukroví a pak v kostele přidal kadidlo "
na papírku výraznější kadidlo pouze podkreslené sladkostí, na mě benzoinová sladká nálož s vanilkou, kadidlo pouze v pozadí. výdrž enormní
Zemitá kadidlová pryskyřice zasypaná čerstvě nadrceným pepřem sládne cukrovou vatou, která se mění na zkaramelizovaný vanilkový cukr smíchaný se suchým dřevem. Složkami a zpracování mi tato vůně připomíná parfémy Sylvaine Delacourte. Výdrž přesahuje 4 hodiny.
Prvních patnáct minut jsem měla pocit, že se jedná o nějaký parfémářský žert ve stylu Švankmajerova surrealistického střídání těch nejbizarnějších představ. Kostel, dým z levitující kadidelnice. Dva čtverečky žvýkačky Pedro na kostelní lavici se samy rozbalí, vskočí do úst baroknímu andílkovi a ten vypustí z kamenných úst obří bublinu. Střih.Bublina obroste růžovými chlupy a je z ní porce cukrové vaty levitující před oltářem. Střih. Cukrová vata vzplane a zůstane z ní karamelizovaný škvarek na špejli. Střih. Všechny sochy v kostele drží v ruce špejli s hořící cukrovou vatou, kadidelnice mezi nimi létá jako nějaký dron a růžový kouř houstne.
V poloze mírně zakouřené (a pro mě až příliš sladké) vanilky zůstává vůně několik hodin, základ je opravdu festovní.
Je skutečně líbeznou kadidlovkou, oslazenou smetanovou madagaskarskou vanilkou a benzoinem. Dojmově vytváří pocit, že jste se na chvilku usadili na venkovní schody, vedoucí do kostela, abyste v ústech vychutnali kousek mléčné čokolády s jemnou příchutí kávových bobů těsně před tím, než vstoupíte dovnitř, abyste mohli obdivovat jeho mramorový oltář. Jedinou slabinou je podobně jako v případě Santal Austral na můj vkus až přílišná intimita. Majitelkám 450 (Farmacia SS. Annunziata) se ale určitě bude líbit.