Hluboce. Nese s sebou typické Gualtieriho DNA, spíš v rovině živočišnosti než v té oudové. Sladce kořenitá ambrovka s vlhkou skořicí, rozinkami a měkce zakouřeným, napůl zetlelým dřevem rozpouštějícím se v benzoinu. Gualtieri se zabral do svého tělesného konceptu z Orto Parisi natolik, že nám neváhal naservírovat za ambru schované fekální tóny i sem. Pižmo s kořenitým karafiátem a vhodně naaranžovaným pomerančem zasypaným živočišným kmínem udělá svoje. Inu, schované jsou umně a zda je vůně z trilogie inspirované láskou o hlubokém citu nebo jiných hloubkách je otázka doširoka rozevřená.

Kopec zvlhlého sena, zemité pačuli, z dálky zavanutý kouř z páleného suchého listí... Kde je to jaro? To je spíš podzim.. Téměř neznatelné něžné bílé květy nemají šanci se nechat poznat a jen se snaží o zjemnění. Náznak dýmkového tabáku nebo jen dojem? Vkrádají se sušené bylinky. Seno taky časem uschne, všechno uschne vyhřáté sluncem, kouř poleví, pačuli také přejde do své suché podoby a přidá se ještě uhlazený suchý cedr, hodně cedru, všechno je obklopeno cedrem. V této podobě je o poznání příjemnější, ale vyvolává dojem spíš pozdního léta a sklizených polí (a nebo PG Bois Blond) než jara. Pointa mi pořád nějak uniká. Fanouškem značky ale zůstávám, toto je taky povedená vůně se zajímavým vývojem. A když budete trpělivě hledat, ucítíte galbanum vystrkovat zelené růžky.

Měla to být křehká zelená louka s něžnými květy – místo toho je to zdivočelá zahrada překypující životem. Zelená drhnoucí květinovka, kde se veliké dužnaté květy hyacintů a narcisů plných žlutého pylu ve změti bující galbanově hořké zeleně derou ke slunci mezi dřevitě drhnoucím něco-jako-větvičníkem. Není to žádná křehule, je to obří botanický skleník, který se vymknul snahám o kontrolu a vzkvétá.

mandarinka + ostružina

Na tuhle vůni jsem si myslela... a byla jsem úplně mimo. Oud je tu vydatně okořeněný suchým, hořce koženým šafránem a s náloží vlhkostí ztěžklého guajakového dřeva. Růže je doslova krvavá, s obrovskými tmavě zelenými trny, vyrůstající z pačulového podrostu zetlelého do černa, ale přitom bez vláhy. Stylově mi připomíná Bull's Blood od Imaginary Authors, která se mi ale líbí víc.

Kombinace zeleného manga a drhnoucího zeleně dřevitého vetiveru je velmi osvěžující. Vůně není skoro vůbec sladce ovocná, spíš vlhce zelená s jemnými sametově meruňkovými tóny a citrusově zelenou verbenou. Bylo by to moc hezké, ale v pozdějších fázích jde poněkud do mýdlova s hořkou grepovou kůrou.

Připadalo mi, že z celé kolekce nejlépe splynula s mou kůží - jako by si "sedla" a bylo to správně, i když podle složení bych to nečekala. Vůně je krémová, hřejivě měkká, plátky ananasu jsou zalité kokosově mléčnou vanilkou. Pačuli tu působí jako led i jako koření, vůně dostane strukturu - a v zásadě voní jako nepřeslazená piňacolada. Bohužel s časem začíná sládnout, pačulová struktura mizí a vůně se slije do sladké kompaktní hmoty. Škoda.

Tohle je povědomé! Mléčný santal s ylangem... nízkonákladová a zjednodušená Santalové od Nishane - pro méně náročné diváky. Santal je tu pěkný, hladký a uklidňující, bohužel ve vůni celou dobu něco podivně drhne jako lepenková krabice.

Sladká, šťavnatě ovocná vůně guavy s pudinkovou vanilkou a tropicky krémovou tuberózou. Voní jako džusy v plechovce z asijských restaurací, které mají růžovou barvu s nádechem do oranžova. Trochu šmrncnutá šťávou ze zralého grepu, sladce trpkou, a trochu jako šmoulová zmrzlina a marshmallow obalené v na prach jemném vanilkovém pudru.

původní dámské Opium... karafiát, santalové tyčinky