Popravdě ten název moc nechápu - začátek mi evokuje směs L´Eau Froide (karlovarská vřídelní sůl, v tomto případě navíc s bylinným extraktem) a L´Eau Serge Lutens (bílé kytky vymáčené ve vodě s pár kapkami citrónové šťávy). K nim zde navíc přibyla příjemná květinová aviváž, nasládlá a hebká. A taky někde v pozadí pár mandlí s jemně připraženou špičkou...
ostře čpavkový začátek.. něco jako strčit nos do..jarové bubliny se vznáší a praskají nad hladinou mentolového jezera.. do kterého přitéká Coca-colový potok, okolo se pohupují kopečky zmrzliny.. maminka to pak všechno ve dřezu napuštěném mydlinkama umyje, neboj chlapečku
tohle je vůně z filmu Zataženo, občas trakaře:-))))
Aldehydy, citrónové a čisté. Mentolová žvýkačka. Svěží květy na jaře, nádech heliotropu. Vůně sice postupně sládne, stále ale cítím svěže zelenou čistotu a ledový nádech kovových nástrojů. Sterilní zubní ordinace, vůně a chuť "air polishingu", který mi připomínal citrónovou zmrzlinu. Sklenka ledové coca-coly, zase s citrónem. Vůni asi nejvíce vystihuje slogan, který jsem zahlédla na stojanu se žvýkačkami: Pro pocit čistých a svěžích úst. Z dalších Lutensových vůní se asi nejvíce podobá La Vierge de Fer.
Žádný vytržený mléčný zub mi vůně neevokuje. Spíš vonící tělo po koupeli s rozpuštěnou tabletou karlovarské vůně - vzdušnost s trochou citrusů. Heliotrop, jemné kadidlo. Vůně postupně sládne, jako sklenice teplého mandlového mléka v kovovém kalíšku. Možná sedíte u sálajícího krbu v bílém županu, z něhož sem tam zavane ona milá prášková vůně. Žádná krev, žádný kouř, jen příjemný pocit po dlouhé koupeli, která vás ukolébá... a vy usínáte jako miminko v bezpečné blízkosti maminky vonící po mandlích:)
Serge Lutens prý chtěl prostřednictvím této vůně zachytit okamžik, který jsme jako děti zažily asi všichni, když se vám rozkýval mléčný zub a snažily jste se ho vytlačit jazykem, aby nastal ten kýžený okamžik, kdy konečně povolí a s ním vyteče trochu krve. Pravdou ale je, že se mnohem víc než na mléčné zuby soustředil na čištění kovových lékařských nástrojů.
Pokusil se je vydezinfikovat s pomocí ledové aldehydové lázně s vůní kokosového mléka. Při práci se ovšem v jednu chvíli tak moc rozptýlil popíjením kokakoly, chroupáním mandlí a přežvykováním žvýkačky, že si jedním z nástrojů ošklivě rozřízl ret až do krve, abychom se její sladce kovové pachutě nakonec dočkali v opravdu vrchovaté míře.
Popravdě ten název moc nechápu - začátek mi evokuje směs L´Eau Froide (karlovarská vřídelní sůl, v tomto případě navíc s bylinným extraktem) a L´Eau Serge Lutens (bílé kytky vymáčené ve vodě s pár kapkami citrónové šťávy). K nim zde navíc přibyla příjemná květinová aviváž, nasládlá a hebká. A taky někde v pozadí pár mandlí s jemně připraženou špičkou...
ostře čpavkový začátek.. něco jako strčit nos do..jarové bubliny se vznáší a praskají nad hladinou mentolového jezera.. do kterého přitéká Coca-colový potok, okolo se pohupují kopečky zmrzliny.. maminka to pak všechno ve dřezu napuštěném mydlinkama umyje, neboj chlapečku
tohle je vůně z filmu Zataženo, občas trakaře:-))))
Aldehydy, citrónové a čisté. Mentolová žvýkačka. Svěží květy na jaře, nádech heliotropu. Vůně sice postupně sládne, stále ale cítím svěže zelenou čistotu a ledový nádech kovových nástrojů. Sterilní zubní ordinace, vůně a chuť "air polishingu", který mi připomínal citrónovou zmrzlinu. Sklenka ledové coca-coly, zase s citrónem. Vůni asi nejvíce vystihuje slogan, který jsem zahlédla na stojanu se žvýkačkami: Pro pocit čistých a svěžích úst. Z dalších Lutensových vůní se asi nejvíce podobá La Vierge de Fer.
Žádný vytržený mléčný zub mi vůně neevokuje. Spíš vonící tělo po koupeli s rozpuštěnou tabletou karlovarské vůně - vzdušnost s trochou citrusů. Heliotrop, jemné kadidlo. Vůně postupně sládne, jako sklenice teplého mandlového mléka v kovovém kalíšku. Možná sedíte u sálajícího krbu v bílém županu, z něhož sem tam zavane ona milá prášková vůně. Žádná krev, žádný kouř, jen příjemný pocit po dlouhé koupeli, která vás ukolébá... a vy usínáte jako miminko v bezpečné blízkosti maminky vonící po mandlích:)
Serge Lutens prý chtěl prostřednictvím této vůně zachytit okamžik, který jsme jako děti zažily asi všichni, když se vám rozkýval mléčný zub a snažily jste se ho vytlačit jazykem, aby nastal ten kýžený okamžik, kdy konečně povolí a s ním vyteče trochu krve. Pravdou ale je, že se mnohem víc než na mléčné zuby soustředil na čištění kovových lékařských nástrojů.
Pokusil se je vydezinfikovat s pomocí ledové aldehydové lázně s vůní kokosového mléka. Při práci se ovšem v jednu chvíli tak moc rozptýlil popíjením kokakoly, chroupáním mandlí a přežvykováním žvýkačky, že si jedním z nástrojů ošklivě rozřízl ret až do krve, abychom se její sladce kovové pachutě nakonec dočkali v opravdu vrchovaté míře.